Popisuje nově regulovaný segment služeb, které jsou obdobné televiznímu vysílání, svoji charakteristikou se ale liší tím, že sám uživatel si z předložené nabídky vybere co a kdy bude sledovat.
Dnem 1. 6. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů. Tímto zákonem se nově regulují služby obdobné televiznímu vysílání, které jsou uživateli poskytnuty v jím zvoleném čase - audiovizuální mediální služby na vyžádání. Předmětem těchto služeb je poskytování pořadů jako jsou např. celovečerní film, záznam sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní televizní hra.
Zákon provádí evropskou směrnici o audiovizuálních mediálních službách (2007/65/ES), která reagovala na nerovnováhu regulace audiovizuálního trhu. Jelikož služby na vyžádání nebyly kvalifikovány jako televizní vysílání, přestože nabízely stejný nebo obdobný obsah, byl do té doby platný regulační rámec modifikován. Rozdíl mezi oběma službami spočívá ve způsobu poskytování služby. Když o době sledování rozhoduje uživatel, který si pořad vybírá z katalogu sestaveného poskytovatelem služby, jedná se o audiovizuální mediální služby na vyžádání. Naopak televizní vysílání znamená, že provozovatel vysílání poskytuje stejný program všem ve stejnou dobu. Směrnice o audiovizuálních mediálních službách navázala na systém pravidel pro televizní vysílání a doplnila jej o soubor méně přísných, flexibilnějších pravidel pro služby na vyžádání určené veřejnosti. Toto odstupňování je dáno právě možností výběru uživatele, který si sám zvolí konkrétní pořad a čas jeho sledování.
Zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, rámcově vymezuje na jaké služby se vztahuje, ustavuje evidenci poskytovatelů těchto služeb, základní soubor povinností poskytovatelů služeb a sankce za porušení zákona. Dohled je svěřen Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
