Během své třídenní návštěvy jižních Čech poskytl ministr kultury redaktoru MF Dnes Petru Kubátovi rozhovor týkající se z větší části problematiky otáčivého hlediště v Českém Krumlově.
Otáčivé hlediště není nevratný zásah do barokní zahrady
Mladá fronta DNES | 12.4.2014 | Autor: Petr Kubát
Tři dny strávil na jihu Čech ministr kultury Daniel Herman. Rodák z Českých Budějovic včera jednal na klíčové schůzce s památkáři i politiky o budoucnosti otáčivého hlediště v Krumlově. Je pro jeho zachování. Musí však změnit podobu.
S jakým stanoviskem jste do Českého Krumlova přijel?
Točna je nedílnou součástí jihočeské divadelní scény. Druhý úhel pohledu je čistě památkářský a z hlediska UNESCO. S projektem barokní zahrady je myšlenka otáčivého hlediště méně slučitelná. Rozumím oběma. Existuje kompromisní řešení. Točna není nevratným zásahem do barokní zahrady. Ve chvíli, kdy není sezona a nehraje se, tak tam nebude. Existují různé možnosti, buď zapuštění, nebo odstranění mimo sezonu.
Myslíte, že na demontovatelnou scénu na současném místě přistoupí Výbor UNESCO?
Podle informací, které z UNESCO mám, je toto pro Výbor rozumné řešení. Dočasné využívání části zahrady k divadelním účelům určitě není v protikladu k úctě a ochraně památného dědictví. Mám neoficiální zprávy z prostředí UNESCO, že budemeli se touto otázkou seriózně zabývat, tak se to setká s pochopením. Za co nemůže UNESCO ani otáčko, je nestabilita a diskontinuita na naší politicko-společenské scéně, která zabrzdila práce pracovní skupiny. Teď snad nastává příznivější situace.
Vžijte se do vlastníka drobné kulturní památky. Jak mu vysvětlíte, že v nejpřísněji chráněné památce může vyrůst monstrózní technická stavba, a on je při správě a rekonstrukci vystavený striktním pravidlům?
To, že nějaký objekt je památkou, nesmí být trest pro vlastníka. To má být čestná záležitost. Takový je i smysl tvorby nového památkového zákona. Je potřeba se poučit z věcí, které vytvářejí třecí plochy, a odstranit je. Společným zájmem je, aby památky, naše moře, jak říkal Pavel Tigrid, byly uchovávány pro budoucí generace. Objekty by však neměly být mrtvé, ale měly by žít. To někdy vyžaduje určité úpravy. V našich hlavách by neměla být striktní opona, která by oddělovala památku od současného života. Naplnit ji životem je zajímavé a památkám to pomáhá při financování i přežití. Máme řadu českých i zahraničních příkladů, že to jde.
Například?
Sídlo ministerstva kultury v Nostickém paláci v Praze. Z malého nádvoří bylo demontovatelnou střechou vytvořeno zastřešené atrium. V čistě barokní budově je toto možné udělat. Znám z vlastní zkušenosti zajímavé využití historických prostor ve Vatikánu. V prostorách bývalých kaplí jsou dnes například zajímavé konferenční místnosti. Není to chápáno jako znesvěcení ani jako poškození památky, ale její využití při plném respektu k architektonické koncepci.
Finance z točny jsou důležitým zdrojem příjmů pro Jihočeské divadlo. Oblastní divadla spadla v 90. letech na bedra jen městům s minimálním příspěvkem kraje. Budete jako ministr kultury vyvíjet aktivitu ke změně?
To musíme řešit v rámci celkové koncepce kulturní politiky a financování. Souvisí to s návrhem zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, který má vyřešit stávající problémy s příspěvkovými organizacemi. Především zajištěním finančních prostředků na chod. Jde o finance státu, obcí, regionu. Je to i součástí programového prohlášení vlády.
Konkrétně?
Tam stojí, že se chceme přiblížit jednomu procentu ze státního rozpočtu na kulturu. Jsme jediným resortem, který tam konkrétní číslo má. Další mimorozpočtové zdroje jsou v evropských dotacích, sponzorství a mecenášství. To vše je třeba využívat. Taková rozprostřená péče o kulturu je nejlepší ochranou toho, že bude opečováváno dědictví pro příští generace.
Je nějaká část jihočeské kultury, která by si zasloužila větší podporu?
Jižní Čechy mají několik unikátních projektů v oblasti technických památek. Například plavební kanály na Šumavě. Vnímám s potěšením, že některé části Schwarzenberského kanálu jsou obnovovány, někde se plaví dřevo. To samé platí o koněspřežce. První železnice na evropském kontinentu, to je unikát v celé Evropě. Pak tady máme celou řadu nezničených gotických památek. Devastující vlivy, které už zasáhly ve středověku za husitů, zde nejsou.
Ale koněspřežku zatím Budějovice nedokázaly moc využít.
Zatím. Byl bych rád, kdyby se fenomény, jako zmíněné kanály a koněspřežka, více využily a investovalo se do nich více peněz. Věřím, že se koněspřežka do dobrého stavu dostane. Nebude to za čtrnáct dní, ale zájem o ni roste a je to dobře.
Co vás v poslední době z jihočeské kultury zaujalo?
Obnova ambitů Dominikánského kláštera v Budějovicích. Znal jsem budovu v době, kdy byla v tristním stavu. To, že bylo možné ji navrátit do původního gotického lesku, je naprosto mimořádné. To člověka naplňuje radostí. Nebo jak rozkvétají malá města jako Třeboň či Prachatice. Nebo obnova Sladovny v Písku a kulturních akcí, které se tam konají. Některé výstavy jsem tam otevíral. Například fotografie z roku 1968.
Máte na jihu nějaké své oblíbené místo?
Samozřejmě. Jedno, které je blízko mému srdci, leží na Šumavě v hlubokých lesích pod horou Stožec. Je to Stožecká kaple postavená na konci 18. století nad pramenem vody, který tam stále vyvěrá. Chodil jsem tam přemítat o mnoha svých životních krocích a pevně věřím, že se tam v dohledné době opět vypravím. Už jen ta cesta hlubokým lesem je nesmírně inspirující. Takových míst je tu ale celá řada.
Pro spoustu lidí jste po dlouhé době nadějí jako ministr kultury, který nebude už jen „nastavovat procesy“. Jak si novou roli užíváte?
Snažím se nezklamat. Studoval jsem latinu, slovo ministr pochází ze slovního základu minstrare, což znamená sloužit. Nemyslím to jako frázi, vnímám to jako veřejnou službu. Můj pracovní den je málokdy kratší než 16 hodin, často je to bez jediného dne volna. Chápu to jako smysluplnou a čestnou misi.
