Novinky a média

Nejvýznamnější z nich je Madona ze Šternberku na Moravě, kterou laskavě zapůjčila římskokatolická farnost Šternberk ve spolupráci s Muzeem umění v Olomouci. Šternberská madona je právem považována za jednu z vůbec nejkrásnějších středověkých soch, dochovaných na našem území.
Je významnou představitelkou typu tzv. „krásných madon“ – soch, které vznikaly v několika málo desetiletích na přelomu 14. a 15. století v oblasti celé střední a části západní Evropy. Tato díla – jak napovídá jejich české označení – vynikají snahou o zachycení idealizované krásy jak obličejů a těl, tak zejména bravurně modelovaných mohutných draperií. Madona ze Šternberku, vystavená vůbec poprvé od svého objevení v roce 1957 v kontextu sbírky středověkého umění Národní galerie, zaujímá mezi sochařskými památkami pozdního středověku výjimečné postavení také proto, že se na jejích zádech dochovala nezřetelná, avšak čitelná signatura jejího tvůrce. Písmena hen odkazují pravděpodobně buď k Jindřichovi či Janovi, dvěma umělcům a blízkým příbuzným Petra Parléře, stavitele Svatovítské katedrály a jednoho z nejvýznamnějších evropských sochařů své doby. Dílo bylo objednáno někdy v posledním desetiletí 14. století některým z příslušníků elitního a uměnímilovného řádu augustiniánů kanovníků pro jejich klášterní kostel ve Šternberku.
Instalaci, která představí Madonu ze Šternberku v dialogu s vrcholnými díly krásnoslohého sochařství, dlouhodobě vystavenými v klášteře sv. Anežky (dobová replika Krumlovské madony a socha sv. Petra ze Slivice), doplní dvě díla, zapůjčená z muzea v rakouském Logangu. Obě sochy dokládají oblibu krásných madon na širokém území střední Evropy pře i po roce 1400.
Výstava díla sezóny – krásné Madony ze Šternberku – je plodem vstřícné spolupráce Národní galerie s Muzeem umění v Olomouci a Bergbaumuseem v Leogangu. Tato muza v současné době spolupořádají výstavu Gotické madony na lvu, na níž Národní galerie zapůjčuje tři významná díla ze své dlouhodobé expozice.