Proměny kresebného umění od staré kresby až po současnost odhalí tato výstava v olomouckém Muzeu moderního umění od 28. dubna do 25. září.
Návštěvníci uvidí zhruba tři sta kreseb. Je to přitom jen zlomek z více 16 tisíc děl, která muzejní sbírka kresby obsahuje. Komplexního zhodnocení se sbírka dočká v česko-anglické publikaci.
Jak upozornil jeden z autorů a kurátorů Ladislav Daněk, výstava se ohlédne především za vývojem moderní kresby. „Starou kresbu vzhledem k citlivosti exponátů představíme jen v doprovodné publikaci. Díla jsou tak křehká, že je nelze vystavovat,“ vysvětlil Daněk. Ve starém umění navíc nebyla kresba považována za samostatnou disciplínu. „Byla brána za přípravu pro malbu. Ceněná začala být od renesance, kdy ji začali sbírat samotní umělci,“ objasnil Daněk. Od 19. století se kresba začala ještě více osamostatňovat, ale stále nedosahovala významu jako malba nebo plastika. „Rovnocenného postavení se dočkala až v druhé polovině dvacátého století s příchodem gestické abstrakce, kdy se se začala, v uvozovkách, uvolňovat z podřízenosti. Od šedesátých let se stala rovnocenným médiem,“ dodal Daněk.
Návštěvníci tak budou mít příležitost seznámit se s díly z poslední čtvrtiny 19. století, ale zejména se všemi tendencemi určujícími vývoj umění v první polovině 20. století – tedy od symbolistních tendencí přes secesi, expresionismus, kubismus, civilismus až po abstrakci a surrealistické ponory do podvědomí. Ve druhé polovině 20. století se médium kresby postupně stalo finální výtvarnou disciplínou rovnocennou malbě či plastice. Na výstavě ji budou zastupovat lyrická či gestická abstrakce, experimenty 60. let, konceptuální tendence i postmoderna.
Výstava se připravuje už dva roky. „Předcházela jí inventarizace sbírky. Zabrala víc než rok. Měl jsem v ruce skutečně každý list,“ poznamenal kurátor sbírky a spoluautor výstavy Ivo Binder, který se zaměřuje na díla první poloviny 20. století. Výstavní sál Trojlodí pojme zhruba tři sta exponátů. Sbírka kresby ale zahrnuje více než 16 tisíc položek. A výběr exponátů pro výstavu byl pro kurátory ten nejtěžší úkol. Každý z nich mohl z depozitářů na světlo světa vybrat asi 150 kreseb. „To bylo bez přehánění hrozné. Musíte si to všechno pamatovat a nic neopomenout. Základní princip je jeden autor, jedna věc. Ale u těch nejvýznamnějších je to víc. Třeba od Karla Malicha máme čtyřicet kvalitních věcí, tak je těžké se rozhodnout. Dvě, tři kresby jednoho autora jsou skutečně výjimky,“ popsal Daněk. Připustil, že výběr může být, či je, do jisté míry subjektivní. „Kdyby z naší sbírky vybíral někdo jiný, bude výstava vypadat jinak,“ prohlásil.
Oscar Dominguez, Umírající býk, 1947.
Podle Bindera se výběr stále zužoval. „Výběr probíhal ve více stupních a byl prováděn z více relevantních hledisek. Vystavíme skutečně to nejlepší z nejlepšího,“ ujistil Binder. Autoři výstavy ale nechtěli jmenovat nejlepší vystavené kresby. „Nerad bych jmenoval jedno nebo dvě díla, nemohu nikoho upřednostňovat, spousta věcí je skvělých,“ řekl Daněk. Stačí ale zmínit jen několik jmen zastoupených autorů a je zřejmé, že výběr bude z hlediska dějepisu českého moderního umění reprezentativní: Julius Eduard Mařák, Alfons Mucha, Jan Preisler, Vojtěch Preissig, Otto Gutfreund, Jindřich Štyrský, Toyen, František Hudeček, Mikuláš Medek, Jiří Kolář, Milan Knížák, Zbyněk Sekal, Eva Kmentová či Adriena Šimotová a Václav Stratil.
„Vedle obsahové a stylové roviny jsme se snažili, aby výběr byl pestrý i technologicky. Kreslit se totiž dá téměř vším,“ upozornil Daněk. Nejtypičtější je tužka nebo pero, kresba tuší, pastely, uhel. Kreslit se ale dá i houbami, trávou, ohněm, drátem, popelem, cihlou, ale i rtěnkou. „Skalpel v názvu výstavy je trochu provokativní, člověk si klade otázku proč, přitom česká koláž – to je fenomén. Ten skalpel není v názvu pro nic za nic,“ naznačil Daněk. Podobně by podle něj mohla zafungovat také rtěnka. „Bylo by to poetičtější. Máme tam jednu krásnou práci kreslenou rtěnkou od Běly Kolářové,“ vysvětlil.
Samostatným doplňkem k doposud největší přehlídce kresebného umění v novodobé historii muzea bude samostatná výstava Květy a jiné světy, která se zaměří na motivy květů a květenství v tvorbě respektovaných autorů art brut, tedy umění v původním, surovém stavu. Představí pozoruhodné kresby dnes světoznámé Anny Zemánkové, přeludné květy Cecilie Zemánkové, Adély Ducháčové, Josefa Kotziana, Anny Haskel a dalších tvůrců.
Julius Eduard Mařák, Bouře / Rozpoutané živly, 1877.
Daněk si je vědom toho, že výstava bude divácky náročná. „Bude to hodně hustě instalováno, očekávám, že někteří návštěvníci se na nás budou zlobit. Tři stovky exponátů, to je velké číslo,“ uvedl. Autoři do Trojlodí nechají nainstalovat i paneláž, aby získali co největší plochu. Na druhou stranu si jsou vědomi, že nesmí vytvořit labyrint. Primární pro autory výstavy byla snaha představit práci kurátorů, kteří muzejní sbírku dávali desítky let dohromady. „Často to byly mimořádné akviziční počiny, zvláště z roku 1996, kdy se díky Jiřímu Valochovi a Pavlu Zatloukalovi sbírka doplnila o řadu nádherných prací na papíře. To byl velký akviziční skok,“ prohlásil Binder.
Výstava Uhlem, štětcem, skalpelem… je již čtvrtou tzv. sbírkovou výstavou Muzea umění Olomouc. Předcházely jí tituly Listování (2009), které představilo sbírku knižní kultury a autorské knihy, výstava Pro tentokrát nesedat (2011), zaměřená na sbírku užitého umění, a Civilizované iluze (2012), které se věnovaly fotografické sbírce. Stejně jako v předchozích případech i tentokrát muzeum sbírku komplexně zhodnotí v obsáhlé česko-anglické publikaci. Její autoři ve čtrnácti kapitolách víceméně chronologicky sledují, jakou stopu zanechala příslušná doba ve sbírce.
Kontakt:
Mgr. Petr Bielesz
tiskový mluvčí
K: Muzeum moderního umění | Denisova 47 | 771 11 Olomouc
T: 585 514 282 | M: 724 202 905
E: bielesz@olmuart.cz | web | facebook | twitter
