Novela stavebního zákona ještě více svazuje ruce dotčeným orgánům při nápravě předchozí nezákonnosti.
Památková inspekce obdržela další podnět k přezkumu zákonnosti závazných stanovisek Magistrátu hl. m. Prahy k tzv. Maršmelounu. V tomto případě dospěla Památková inspekce k závěru, že zde důvody pro zahájení přezkumného řízení dány nejsou a přezkumné řízení tudíž nezahájí.
S ohledem na všeobecnou známost celého případu plánu stavby bytového domu u Milosrdných, ve vazbě na sněmovnou neschváleném novém zákoně o ochraně památkového fondu a naopak skutečnosti, že prezident republiky podepsal novelu stavebního zákona, je třeba konstatovat, že i v případě, že by předmětná závazná stanoviska byla nezákonná (což však s ohledem na výše uvedené není tento případ) a byla by jako nezákonná zrušena, šlo by fakticky již pouze o krátkodobé řešení, které by však při zachování stávající rozhodovací linky Magistrátu hlavního města Prahy v dané věci nemělo dlouhého trvání.
Prezident republiky podepsal 13. 7. 2017 novelu stavebního zákona (sněmovní tisk č. 927); tento předpis záhy vyjde ve Sbírce zákonů. Zákon v části první, bodu 12 předpokládá vložení následujícího textu do § 4 stavebního zákona:
„(9) Nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu, vydané pro účely řízení podle tohoto zákona, lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému orgánu pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.
(10) Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu.
(11) Zrušení nebo změna závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu v případě, že rozhodnutí, které bylo podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, o jehož zrušení nebo změně nadřízený správní orgán rozhodl, a které současně založilo jeho adresátům právo podle tohoto zákona a již nabylo právní moci, není důvodem obnovy řízení.“
„Fakticky tedy na základě zmíněné úpravy, která nebyla součástí vládní předlohy a do novely byla zakomponována až v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako pozměňovací návrh, ztrácí nadřízené dotčené orgány - a to nejen na úseku památkové péče - v den nabytí účinnosti této novely stavebního zákona pravomoc přezkoumávat samostatně z moci úřední na základě podnětů nebo vlastních zjištění ta závazná stanoviska, která jsou vydána pro účely postupů podle stavebního zákona. To je i případ výše zmíněných závazných stanovisek magistrátu,“ uvádí ředitel památkové inspekce MK JUDr. Martin Zídek.
Ačkoli Památková inspekce Ministerstva kultury v předstihu v době projednávání novely v Senátu upozornila i odbornou veřejnost na nebezpečí, které se skrývá v tomto ustanovení, (a lze předpokládat, že i to byl jeden z důvodů, proč Senát ve svém usnesení k této novele navrhoval krom jiného vypuštění bodu č. 12 části první zmíněného zákona novelizujícího stavební zákon), Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se s navrhovanou senátní verzí novely neztotožnila a potvrdila znění, předpokládající zakotvení výše uvedených ustanovení.
Fakt, že byl tento postup Poslanecké sněmovny podporován Hospodářskou komorou a dalšími podnikatelskými svazy, není skutečnost neznámá. Tato novela byla současně schválena bez protestů spolků, které jsou činné na úseku památkové péče, a které v jiných případech velmi razantně deklarují své postoje k legislativě, dotýkající se zájmů památkové péče (viz http://www.asorkd.cz/).
V krátkém časovém sledu tedy došlo k několika zásadním legislativním krokům, které budou mít záhy na zájmy památkové péče jednoznačně negativní dopad, a to právě ve vztahu k památkově chráněným územím.
Neschválením návrhu zákona o ochraně památkového fondu (sněmovní tisk č. 666) přišla památkové péče hned o několik významných nástrojů, které stávající zákon o státní památkové péči z roku 1987 neobsahuje. Jako příklad právě ve vazbě k památkově chráněným územím lze vyjmenovat:
- účast veřejnosti při ochraně architektonického dědictví,
- zakotvení povinnosti nepoškozovat hodnoty památkově chráněného území,
- zakotvení zmocnění orgánů památkové péče pro ukládání nápravných opatření, které dnes citelně chybí,
- nebo naopak motivační prvek v podobě možnosti poskytnout dotace na památkově podmíněné vícenáklady v památkově chráněných územích.
Ve vazbě např. na zmíněný bod 12 části první zákona novelizujícího stavební zákon, vypuštění odstavce 3 v § 79 stavebního zákona v téže novele stavebního zákona, je celkem zřejmé, proč Hospodářská komora podpořila takovou formu projednání právních předpisů, která podnikatelský sektor co nejméně svazuje.
Jak na webových stránkách http://www.asorkd.cz/ uvádí jeden ze spoluautorů podnětu k přezkumu výše uvedeného závazného stanoviska „Spolu s dalšími spolky a odborníky jsme udělali maximum pro to, aby byl nový památkový zákon zamítnut. Podařilo se.“, se s ohledem na výše uvedený kontext lze pouze řečnicky otázat, co a komu se ve skutečnosti podařilo.
Simona Cigánková, tisková mluvčí MK
