Novinky a média

Vladimír Opěla vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně (obor fyzika, chemie) a Filozofickou fakultu (dějiny umění). Po vojně pracoval ve Strakonicích jako učitel fyziky a chemie. Zde založil Filmový klub, kterému dva roky předsedal. Roku 1964 se v Čimelicích konal seminář československých filmových klubů, kde se setkal s tehdejším ředitelem Československého filmového ústavu (ČSFÚ) Dr. Zvoníčkem. Ten mu  nabídl práci ve Filmovém archivu ČSFÚ, kde mělo brzy vzniknout technické oddělení. Během srpnových událostí 1968 jako jeden z mála odmítl nazvat srpnovou okupaci bratrskou pomocí. V roce 1992 byl ministrem kultury jmenován ředitelem Národního filmového archivu (NFA se ve stejném roce transformoval z ČSFÚ).

„Pan Vladimír Opěla, emeritní ředitel Národního filmového archivu a významná osobnost českého i světového filmového archivnictví, je  navíc zcela mimořádnou postavou naší kinematografie. Vlastníma rukama stavěl depozitáře na Hradištku, zachránil budoucím generacím trezorové filmy české nové vlny, dokument o Janu Palachovi a o soudním procesu s Miladou Horákovou i další unikátní díla, která jsou stěžejními svědectvími o naší pohnuté a mnohdy nesmírně temné minulosti. Postavil od základu nový archivační systém, opírající se o odborně vedenou katalogizaci a vědecké poznatky v oblasti odplísňování starých filmových materiálů nedestruktivní metodou, kterou objevil a uvedl v život. Byl to právě on, kdo od základu změnil tvář někdejšího filmového archivu. Za to mu patří náš dík, obdiv a ohromné uznání.“

Ilja Šmíd

V roce 2008 mu byla ministrem vnitra udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví. Velmi aktivně spolupracuje s organizací FIAF (Mezinárodní federace filmových archivu). Dříve jako člen katalogizační komise, později jako člen řídícího výboru a viceprezident. Na 35. festivalu němých filmů v italském městě Pordenone v roce 2014 mu byla udělena Cena Jeana Mitryho.

Simona Cigánková, tisková mluvčí MK