Novinky a média

Stanislav Kolíbal (narozen 1925 v Orlové, bývalé Československo) od počátku 60. let pracuje individuálním tvůrčím stylem, který se zabývá kritickým přehodnocením minimalismu a konceptuálního umění. Jeho dvou- i trojrozměrná díla mažou hranice mezi malbou, kresbou, sochařstvím a architekturou a oscilují mezi iluzí a realitou – ve vztahu dokonalosti a nedostatečnosti, stability a nestability, jistoty a nejistoty. Vycházejí z kritického vnímání neustálých změn společenského i politického prostředí. Aktuální výstavu tak lze chápat jako konceptuální odpověď na téma letošního bienále – umění jako membrány složitosti časů, ve kterých žijeme.

Název výstavy a katalogu Bývalé, nejisté, tušené je odvozen od Kolíbalovy instalace z poloviny 70. let. Její poetický a nejednoznačný charakter má zásadní význam pro pochopení postavení umělce v souvislosti s časem, životem a uměním. Kolíbalovo umělecké dílo je pak bezpochyby určeno „nejzajímavějšími časy“, které zažil v Československu od počátku 40. let.

Výstava spojuje vnější „prostorovou kresbu“, spojenou s modernistickou fasádou mistrovské architektury Českého a Slovenského pavilonu z roku 1926, navrženou českým architektem Otakarem Novotným, s rozsáhlým „nástěnným kreslením“ uvnitř budovy. Obě instalace byly realizovány přímo pro letošní bienále. Kolíbal zároveň představuje dvě ze svých raných průkopnických sérií: bílé sochy z 60. let a čtyři minimalistické koncepční nástěnné instalace ze 70. let vyrobené z nalezených materiálů.

Výstavu doplňuje více jak dvousetstránkový bohatě ilustrovaný katalog. Kurátor Dieter Bogner ve svém rozsáhlém životopisném eseji „oživuje“ Kolíbalův „zajímavý život“ od 30. let až do současnosti. Komplexní kompilaci materiálů představujících hlavní linie Kolíbalova života doplňují obrazy ze všech období jeho tvorby. Druhá část katalogu obsahuje úvahy předních českých i zahraničních odborníků, včetně historičky umění Terezie Nekvindové (Akademie výtvarných umění, Praha), matematika Jaroslava Nešetřila (Univerzita Karlova, Praha), lingvisty Martina Prinzhorna (Vídeňská univerzita, Vídeň), architektky Pavly Melkové (Praha) a kurátorů Adama Budaka (Národní galerie Praha), Christiana Rattemeyera (Muzeum moderního umění, New York), Julie Bingham (Tate Modern, Londýn) a Alicie Knock (Centre Pompidou, Paříž). Autory grafické podoby katalogu, který připravili Dieter Bogner a Adam Budak, jsou Karel Štědrý a Patrik Svoboda a jeho vydavatelem je Walter König Verlag.

Stanislav Kolíbal se narodil v roce 1925 v Orlové (bývalé Československo), v současné době žije a pracuje v Praze. Vystudoval grafický design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a scénografii na Akademii múzických umění v Praze. Od začátku 60. let vyvíjí Kolíbal vysoce individuální kreativní styl, který se zabývá kritickým přehodnocením minimalismu a konceptuálního umění. Jeho dvou- a trojrozměrná díla rozostřují hranice mezi malbou, kresbou, sochou a architekturou. Ačkoli byl zařazen do významných mezinárodních výstav, například Between Man and Matter (Metropolitan Art Gallery Tokyo, 1970), Konstrukcja w procesie (Lodž, 1981), Sculpture from 20 nations, (New York, 1967),Transforming Chronologies (MoMA New York, 2006) nebo Other Primary Structures (Židovské muzeum, New York, 2014) a sólové výstavy, Padiglione d'Arte Contemporanea (Milan, 1983), v Národní galerii Praha (1997, 2015) a Labil – Stabil (Deichtorhallen Hamburg, 2000), jeho tvorba zůstává nedostatečně zastoupena a očekává své začlenění do širšího mezinárodního kontextu.

Dieter Bogner je historik umění, kurátor, sběratel a univerzitní lektor. V roce 1989 vytvořil koncept vídeňské MuseumsQuartier, jejíž rozvoj řídil až do roku 1994. Poté založil bogner.cc (nyní bogner.knoll), mezinárodní společnost zabývající se vývojem muzejních konceptů, kurátorstvím nových sbírkových expozic a pořádáním výstav. V roce 1997 založil Bogner také rakouskou Frederick a Lillian Kiesler Private Foundation a mezi lety 1995 a 2018 byl členem správní rady New Museum of Contemporary Art v New Yorku. Je kurátorem řady výstav (např. Frederic Kiesler, Johannes Itten, Franz West / Heimo Zobernig) a autorských publikací o moderním umění, architektuře a teorii umění. Od roku 1982 vybudoval soukromou kolekci třiceti instalací současného umění (např. Dora Maurer, Dan Graham, Stanislav Kolíbal, François Morellet a Heimo Zobernig) na zámku Buchberg am Kamp, kde pokračuje ve svých kurátorských aktivitách. 

Československo se Mezinárodního bienále umění v Benátkách účastnilo od roku 1920. Stanislav Kolíbal završuje přítomnost českých umělců širokého generačního spektra, kteří reprezentovali Českou republiku na posledních ročnících: Dominika Langa (1980) v roce 2011, Zbyňka Baladrána (1973) v roce 2013 a Jiřího Davida (1956) v roce 2015. 

Prezentaci na letošním bienále organizuje Národní galerie Praha ve spolupráci s Nadací Stanislava Kolíbala za podpory Ministerstva kultury České republiky, Ministerstva kultury Slovenské republiky a Slovenskou národní galerií. Hlavními partnery jsou Mattoni a.s., Bohemia Sekt, Královský pivovar Krušovice, Modelárna LIAZ, Kubik a.s., Koh-i-noor a Česká centra. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize, mediálními partnerem je Artmix.