Jedenáct předních lázeňských měst Evropy, mezi nimiž jsou i Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, získalo titul světového dědictví UNESCO. Rozhodl o tom mezivládní Výbor světového dědictví 24. 7. 2021 na svém 44. zasedání ve městě Fu-čou v Číně. Kvůli celosvětové pandemii probíhá jednání ve dnech od 16. 7. – 31. 7. 2021 on-line.
Kromě západočeského lázeňského trojúhelníku bylo na Seznam světového dědictví UNESCO zapsáno i dalších 8 lázeňských měst - Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen v Německu, Spa v Belgii, Vichy ve Francii, Montecatini Terme v Itálii, Baden u Vídně v Rakousku a City of Bath v Anglii. Všech 11 lázeňských měst tak společně představuje jednu položku na Seznamu světového dědictví. Počet památek, které má Česká republika na tomto seznamu, tak stoupl na patnáct.
Baden-Baden
Spa
Františkovy Lázně
Žádost o zápis nominace Slavných lázeňských měst Evropy mezi památky světového dědictví UNESCO připravily společně Belgie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Velká Británie a Česká republika, která celý projekt zaštítila a od počátku koordinovala. Nominaci doporučila k zápisu Mezinárodní rada pro památky a sídla ICOMOS, která se zabývá ochranou kulturního dědictví po celém světě. V posudku ICOMOS vyzdvihl především 2 kritéria, a sice výjimečnou architekturu lázeňských měst a fenomén lázeňských pobytů včetně procedur a balneologických postupů, které přispívají ke zdraví lázeňských hostů.
Karlovy Vary
Mariánské Lázně
„Projekt je vynikajícím příkladem mezinárodní spolupráce resortů a institucí a odborníků v sedmi zemích Evropy. Velmi si vážím podpory starostů a primátorů dotyčných měst, kteří neúnavně tento projekt podporovali i finančně zajišťovali po dlouhou dobu jeho náročné přípravy. Jsem hrdý, že se Česká republika stala koordinátorem celého projektu a dovedla jej úspěšně k zápisu jako lídr zúčastněných evropských zemí,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Vichy
Bad Ems
Baden-Baden
Slavná lázeňská města Evropy, která vesměs vznikla kolem přírodních minerálních pramenů, podávají společně výjimečné svědectví o fenoménu evropského lázeňství, které vzkvétalo zejména od počátku 18. století do první třetiny 20. století. Charakteristickým rysem tohoto fenoménu je kombinace lázeňských/léčebných procedur v interiéru i exteriéru s pestrou nabídkou možností k trávení volného času, což se odrazilo i ve specifické podobě lázeňských měst a jejich architektuře. Soubory lázeňských budov zahrnující lázeňské domy, zřídelní pavilony, pitné haly či kolonády doplňují společenské domy, kasina, divadla a další kulturní zařízení, přičemž vše je začleněno do pečlivě udržovaného krajinného prostředí s vývěry minerálních pramenů, s parky, zahradami, promenádami a sportovišti. Okolní upravená krajina je využívána k pohybovým aktivitám v rámci léčebné terapie, pro relaxaci a zábavu. Lázeňská města byla v Evropě jedinými místy, která kulturně konkurovala velkým metropolím, a která se stala zdrojem intelektuální, umělecké, sociální a politické inspirace, čímž přispěla k demokratizaci evropské společnosti.
Bad Kissingen
Montecatini Terme
City of Bath
Zápis na Seznam světového dědictví přinese Slavným lázeňským městům Evropy nejen potvrzení jejich výjimečných hodnot, ale i lepší ochranu a posílení spolupráce na poli památkové péče, balneologie/zdraví, turistického ruchu či propagace. Je ale i velkým závazkem. Všechny zúčastněné země jsou si vědomy důležitosti udržitelné ochrany a prezentace tohoto světového kulturního dědictví a jeho uchování pro budoucí generace.
Jizerskohorské bučiny jsou naší první přírodní lokalitou světového dědictví UNESCO
Výbor pro světové dědictví UNESCO schválil dne 28. července 2021 zápis národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny na Seznam světového dědictví UNESCO.
Sama národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je s rozlohou 950 hektarů vůbec největším chráněným územím v Jizerských horách, ale patří také mezi několik největších rezervací v České republice, spolu s vymezeným ochranným pásmem propojujícím jednotlivá jádrová území, dosahuje na naše poměry impozantních 2700 hektarů. Chrání jedinečné bukové lesy na severovýchodních svazích Jizerských hor, část území je ponechána samovolnému vývoji bez zasahování člověka.