Také já souhlasíms cestou ministra české vlády Daniela Hermana na setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Proto také souhlasím s názorem pana Romana Jocha.
Souhlasím a děkuji panu Hermanovi za odvahu, kterou projevil. Minimálně odvahu politickou, protože současné vnitropolitické klima tomu není právě nakloněné. Můj otec zahynul v koncentračním táboře Osvětimi pro odbojovou činnost proti nacistům, a tak doufám, že mne nikdo nebude podezírat z nějakých sympatií k Sudetoněmeckému landsmanšaftu. To, že souhlasím s politiky, kteří se snaží o smíření se sudetskými Němci, neznamená, že je miluji.
To není vůbec nutné. Také to neznamená, že bych snad někdy souhlasil s vracením jejich majetku. To vše je opravdu věcí minulosti a ta se nedá opravit.
Pouze je možné pokusit se napravovat křivdy, je-li to možné, nebo alespoň podat ruku ke smíru. Žijí vedle nás a my chceme se svými sousedy vycházet dobře. Kdo vyvolal druhou světovou válku, je jasné, právě tak jako to, že to byli právě sudetští Němci, tehdejší naši spoluobčané, kteří pomohli Hitlerovi v okupaci naší vlasti.
Je 70 let od konce této strašné války, která stála tolik lidských životů. Nikdo z nás nechce, aby se taková tragédie opakovala. Proto je důležité, abychom se my Středoevropané stále bezdůvodně nepodezírali z nepřátelství. My jsme právě tak jako oni nyní součástí Evropy, která se dobrovolně spojila v unii. Jsme stejně jako oni členy obranné aliance NATO.
My vidíme historii našich národů z trochu jiného úhlu pohledu nežli oni. To je pochopitelné. Není to však důvodem k pokračování nepřátelství. Buďme dobrými sousedy, kteří se respektují, a nepodsouvejme si navzájem zlé úmysly. Toho jsme si užili dost a nikam to nevede.
Vilém Hofman, Libáň
Dopisy jsou redakčně kráceny.
