„Město knih“ se v neděli 24. března rozloučilo s Lipským knižním veletrhem, jehož hlavním hostem se po čtyřiadvaceti letech opět stala Česká republika. O letošní ročník projevila neobyčejně velký zájem nejen veřejnost (knižního veletrhu a s ním spojeného programu Leipzig liest/ Lipsko čte se zúčastnilo celkem 286 000 návštěvníků, což je o 15 000 více než v roce 2018), ale také média, která českou prezentaci bedlivě sledovala.
Lipský knižní veletrh, jehož tradiční součástí je i Lipský veletrh antikvariátních knih a platforma pro fanoušky manga a anime filmů Manga-Comic-Con, byl pro veřejnost otevřen od 21. do 24. března. Ač byl český národní stánek návštěvníkům oficiálně představen v pravé poledne ve čtvrtek, zahájení samotného veletrhu proběhlo o den dříve v prostorách lipského koncertního Gewandhausu. Zde kromě přivítání České republiky jakožto hlavního hosta proběhlo i předání Lipské knižní ceny pro evropské porozumění, kterou převzala americko-ruská publicistka Masha Gessen za knihu Budoucnost je minulostí: jak Rusko získalo a ztratilo svobodu, portrétující ruskou společnost traumatizovanou totalitním systémem.
Pětapadesát českých jmen a sedmdesát titulů, dva stánky (ten druhý byl věnován literatuře pro děti a mládež), autorská čtení, koncerty, promítání filmů, kontroverzní plastika a výstavy (jmenujme například tu o životě a díle Pavla Kohouta v lipském literárním domě Haus des Buches či výstavu obálek překladů knih Milana Kundery, která byla součástí českého národního stánku) - takto byla v uplynulých dnech v Lipsku zastoupena česká kultura. Prim ovšem přirozeně hrála literatura: kromě děl současných autorů, ať už v celých překladech, či jen kratších ukázkách, zde byly k vidění i převody výběru z korespondence Karla Hynka Máchy, Nezvalovy prózy Valerie a týden divů či Váchalův Krvavý román, které pořídil a ve svém nakladatelství Ktos vydal překladatel Ondřej Cikán (Briefe im Feuer - Auswahl von Briefen, 2019; Valerie und die Woche der Wunder - Poetistischer Schauerroman, 2018; Der blutige Roman - Versuch um den Typus des idealen Schundromans, 2019).
Hostování České republiky na lipském veletrhu oznámilo ministerstvo kultury zkraje roku 2016, česká prezentace měla tedy tři roky na přípravu. Její organizací byla pověřena Moravská zemská knihovna. Úřad stávajícího ministra AntonínaStaňka, který se veletrhu i otevření českého národního stánku účastnil, se vyslovil, že je tato událost „jednoznačně největší akcí na podporu propagace české literatury v zahraničí v posledních letech“. Soudě dle reakcí periodik německojazyčného prostoru i dle velkého zájmu čtenářů, nebyl tento výrok přehnaný. O českých autorech bylo možné v německých, rakouských či švýcarských denících číst od začátku týdne, tedy již před samotným knižním festivalem, také televizní a rozhlasové vysílání jim věnovalo pozornost. Pondělní Süddeutsche Zeitung referovalo o nadcházejícím veletrhu v literární příloze, současně prezentovalo některá díla českých autorů: Jiřího Hájíčka, Terezy Semotamové a Jáchyma Topola. Reflektována byla také komiksová scéna a grafické romány (Der Standard), první německy psaný román Jaroslava Rudiše Winterbergs letzte Reise, který v tomto roce vydalo nakladatelství Luchterhand (Der Spiegel, Tagblatt, Neue Züricher Zeitung, Die Rheinpfalz a mnoho dalších) i porevoluční vývoj českého prostředí (Der Tagesspiegel). Ač se nakonec Jaroslavu Rudišovi nepodařilo nominaci proměnit - v kategorii prózy ji získala Anke Stellingová za prózu Schäfchen im Trockenen (Ovečky v suchu, Verbrecher Verlag 2018) - postaral se svým románem o velkou mediální pozornost. Německá strana ostatně v jeho tvorbě obecně kvituje snahu o prohlubování vztahů obou sousedních zemí. Zvláštní důraz byl kladen na to, aby byli vedle autorů střední a starší generace, které již němečtí čtenáři znají, představeni i literáti generace nejmladší. Zdá se, že tato mise byla úspěšně splněna. Významně tomu také napomohl projekt Český rok kultury v Lipsku, který byl odstartován v říjnu loňského roku a potrvá do listopadu toho letošního. Motto „Ahoj Lipsko!“ bude tedy v saském prostředí zaznívat ještě několik měsíců. Novým bodem programu se stal dílčí projekt The Years of Change 1989-1991:
Mittel-, Ost- und Südosteuropa 30 Jahre danach (The Years of Change 1989-1991: střední, východní a jihovýchodní Evropa 30 let poté), který vznikl v součinnosti se Spolkovým ústředím pro politické vzdělávání. Těžištěm tohoto projektu jsou země bývalého východního bloku a události přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. V hledáčku prvního ročníku programu, který bude do roku 2021 mapovat „roky transformace“, byly Česká republika, Německo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko: spisovatelé, publicisté i doboví svědci hovořili o politických převratech v Evropě v roce 1989 a jejich následcích, o možnostech budoucích struktur a posílení demokratické společnosti, o politické angažovanosti a možnostech i limitech neoficiálních struktur (odboj, underground).
Témata projektu doplňovala a v širším kontextu osvětlovala diskuse a čtení českých autorů, které byly rozděleny do čtyř okruhů a měly své vyslance. Prvním vyslancem se ve čtvrtek stala Radka Denemarková s Literaturou ve výjimečných situacích. V pátek převzal štafetu Jaroslav Rudiš, patron Generace 89, následoval okruh Krize? - Evropa dnes pod patronací Jiřího Přibáně, v jehož duchu se nesl třetí den veletrhu, a konečně Literatura zneklidnění Tomáše Glance. Literaturu pro děti a mládež pak po celou dobu veletrhu zaštiťovali Iva Procházková a Petr Sís.
Další z novinek veletrhu bylo udělení ceny Digital Publishing Award za počin v oblasti digitálního publikování, jedním z bodů programu byla také dílna Werkstatt +, jejímž těžištěm byla digitální výchova mládeže nejen v prostoru médií. Naopak důraz na konzervaci tradičních hodnot a fyzicky existujících kulturních artiklů kladl Lipský veletrh antikvárních knih, který letos oslavil stříbrné výročí.
Chceme-li se ohlédnout za letošním ročníkem veletrhu, který pro Českou republiku znamenal velký přínos v oblasti sebepropagace, není možné dívat se pouze na uplynulý týden, který byl završením tříleté snahy několika institucí a velkého osobního nasazení. Je nutné jednak zasadit jej do kontextu Českého kulturního roku v Lipsku, jednak vyzdvihnout vlastní kvality původní české literatury a jejích tvůrců, jimž se pootevřené dveře, doufejme, jen tak nezavřou. V posledních dnech byly dle ohromné vlny mediálního zájmu, ale i množství čtenářů, kteří se dennodenně tísnili na omezeném prostoru červenomodro-žluto-černé paluby českého národního stánku i všude okolo něj, otevřené dokořán. Ahoj, Lipsko!
