Napsali o nás

Ministr kultury za soc. dem. Lubomír Zaorálek trvá na tom, že Helena Válková by neměla být zmocněnkyní vlády pro lidská práva kvůli kauze spojené s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem. V rozhovoru pro Právo mluvil i o svém resortu. 

* V minulých dnech jste se spolu s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem ostře vyjadřoval k bývalé adeptce na křeslo ombudsmanky a vládní zmocněnkyni pro lidská práva Heleně Válkové. Proč jste na vládě nenavrhli její odvolání z postu zmocněnkyně, když vám tak vadí? 

Honza Hamáček navrhl, abychom to projednali, řekli jsme svůj názor. To považuji za zásadní. Musím říct, že nepřesvědčímeli partnera, nemáme tolik hlasů, abychom to schválili. 

* Jste ochoten připustit, že Válková, jak tvrdí, v 70. letech opravdu o komunistickém prokurátorovi Urválkovi, který měl na svědomí politické procesy 50. let včetně justiční vraždy Milady Horákové, nic nevěděla a těžko jako mladá právnička mohla zabránit tomu, aby se nepřipodepsal pod její vědeckou práci? 

No o to právě běží. To byl právě smysl toho, proč to bylo zařazeno na jednání vlády a byla na ni pozvána paní Válková. To považuji za fér. Ale stojím si za svým. To, co ji podle mě diskvalifikuje pro jakoukoli významnější politickou funkci, je právě její vysvětlování. Připadá mi, že funkce vládní zmocněnkyně je spojená s určitou přirozenou pověstí tohoto úřadu. Tak tomu bylo i v minulosti, vzpomeňte si třeba na roli Petra Uhla v této funkci. 

Pokud je někdo spojen s Urválkem, tak mi to připadá bizarní. 

* Takže jejímu vysvětlení nevěříte? 

Trvám na tom, že její vysvětlování ji diskvalifikuje. Je pro mě nepředstavitelné tvrdit, že nevěděla, kdo je Urválek. To přece byla notoricky známá věc a pamatuji se na to, i když jsem mladší než paní Válková. Připadá mi absurdní, aby někdo, kdo studoval práva, toto nevěděl. Detaily mě až tak nezajímají, prostě mi to připadá celé jako výsměch. Nemám potřebu dávat dohromady nějaké tribunály, nemám ambici se někomu hrabat v minulosti, s někým si vyřizovat účty, ale tento případ je tak do nebe volající, že těžko můžete čekat moje mlčení. 

* Prezident stáhl po dohodě s Válkovou její nominaci na veřejnou ochránkyni práv a místo toho poslal do Sněmovny návrh na bývalého zástupce ombudsmana a soc. dem. exposlance Stanislava Křečka. Podpoříte ho v únoru při hlasování? 

Myslím, že ve hře jsou docela dobří kandidáti ze Senátu pánové Vít Schorm (zástupce vlády u Evropského soudu pro lidská práva) a Jan Matys (advokát), asi bychom si dokázali z těch dvou jmen vybrat. 

* Už jste se sžil jako ministr s kulturou? 

Myslím, že jsem se už docela zorientoval. A to nejen obsahově, ale i lidsky. Mluvím tím o lidech, kdy jsem považoval za nutné se s nimi potkat a pobavit. Přiznávám, že jsem narazil na věci, které, mám dojem, je potřeba změnit. Jsme ministerstvem kultury, ale nabyl jsem dojem, že například ti, kteří mají dělat umění a kulturu, byli v minulosti docela upozaďováni. Takže třeba tato věc je tím, co se snažím měnit. A také další... 

* Ptáme se proto, že jste víc slyšet v komentování domácí a zahraniční politiky, jako byste se stále ještě cítil víc ministrem zahraničí. 

Je pravda, že občas mě něco tak vyprovokuje, že si k tomu řeknu své. Nehledě na to, že se mě na to ptají. 

* Takže nejde o soutěž s vašimi partajními kolegy, šéfem soc. dem. Hamáčkem a ministrem zahraničí Petříčkem, kdo bude víc slyšet? 

Tak to opravdu není. Jsme ve vládě, kde spolu všichni komunikujeme a mám dojem, že dobře spolupracujeme. Opravdu nemám ambici suplovat nebo nějak nahrazovat ministra zahraničí. Pokud jsem se v poslední době vyjadřoval k tomu, co se stalo v Iráku nebo Íránu, tak to prostě bylo dáno tím, že mě to nesmírně znepokojuje. 

* Navenek to třeba může působit jako nenápadná snaha o návrat do nejužšího vedení soc. dem. Uvažujete o tom? 

Neuvažuji. Moji jedinou ambicí dnes je dobře fungovat na ministerstvu kultury. Fakt, že se vyjadřuji k jiné problematice, je dán tím, že jsem se určitou dobu věnoval právě zahraniční politice, která mě stále zajímá a asi nikdy nepřestane. Takže připouštím, že se mi bude stávat, že občas z této oblasti něco okomentuji. Pokud jde o mé hodnocení situace na Blízkém východě, řekl bych, že není mnoho lidí, kteří měli možnost být v Íránu, jednat s jeho prezidentem, stejně jako s iráckým premiérem a dalšími politiky. A díky tomu, že znám názory těchto lidí, se občas stane, že nahlas využiji těchto svých zkušeností. 

* Hodně hlasitě jste se v nečekané shodě s Karlem Schwarzenbergem pustil do USA kvůli zabití íránského generála Sulejmáního. Trváte na svém i poté, co prezident Trump oznámil, že generál chystal útoky na čtyři americké ambasády a podle šéfa americké diplomacie Pompea nepřijel do Iráku na žádnou mírovou misi? 

Naopak. Četl jsem zprávu, podle které Čína nemůže věřit tomu, že má tolik štěstí. Proč o tom mluvím? Z celé té situace těží právě Čína a také Rusko. Znamená cesta německé kancléřky Merkelové do Moskvy, že by Rusko mohlo být mediátorem celého sporu? Mož ná ano. A když mluvím o Číně, tak pokud je řeč o nějakém embargu na Írán, tak je to přece Čína, která tam dodává všechno, co země potřebuje. Takže embarga, na kterých nejsme dohodnuti, jsou velmi sporná. Mohou postihnout chudé lidi, ale ve strategických otázkách to považuji za zcela neproduktivní. Trvám na tom, že to, co udělal prezident Trump, je zvyšování nestability a chaosu v daném regionu. Ti, kdo se radují, jakou lekci jsme udělili Íránu, tak ať si uvědomí, kdo na tom v té geopolitické hře vydělává. 

* Měla by se podle vás stáhnout z Iráku čtyřicítka českých vojáků? 

Nedělám zahraniční politiku. 

* Ale často ji komentujete a jste členem vlády i Sněmovny, které o tom rozhodují... 

Jsem samozřejmě opatrný, protože tam nejsme sami, a měli bychom reagovat po nějaké dohodě. A to jak se spojenci, tak s iráckou vládou. Mám v tomto ohledu naprostou důvěru v českou diplomacii, která postupuje správně. 

* Vedení Prahy popudilo Čínu vypuštěním ze smluv zmínky o uznání jednotné Číny. Ta odvetou odmítla pustit do země některé hudební soubory. Podařilo se vám je přesvědčit, aby to nedělali? 

Pokusil jsem se, ale nepříliš úspěšně. Nechci to ze sebe shazovat, ale tady jsou možnosti ministra kultury omezené. To je třeba řešit výš. S Čínou je třeba vést dialog, byť kritický, ne ho úplně zmrazit. Vede ho Německo, Británie, Spojené státy. Pokud se nám to podaří opět zmrazit, tak to bude specifikum ČR. Nemyslím, že je to dobře. Všichni by měli domýšlet důsledky svých rozhodnutí. Já jsem nenavazoval kontakty s Čínou kvůli ekonomickému profitu, ale proto, že Čínu považuji za důležitého hráče ve světě. Žádná debata se bez ní neobejde. Přál bych české diplomacii úspěch, aby se situace neeskalovala. Když spolu země nemluví, pak se omezuje prostor nastolovat vážná témata. Pro diplomacii je výhodné, když se komunál dokáže s ministerstvem zahraničí domluvit na jednotném postupu. Mrzí mě, že se to nedaří. A že to dopadá na naše soubory, s tím se bu dou muset srovnat ony samy. 

* Když mluvíte o tom, jak ve vládě dobře spolupracujete, tak co mají znamenat ty spanilé separátní jízdy ministrů ANO a soc. dem. do krajů, kdy se předháníte ve slibech? Jen tento týden jste se střídali na jihu Moravy. 

Pro mě to má veliký smysl. Když jsem třeba natější vštívil Zlín, Vysočinu, Liberec, jižní a severní Moravu, tak ta setkání s lidmi prostě považuji za zásadní věc. Procházím různá místa, nejen kulturní, a to, co se dozvídám, je pro mou práci klíčové. Řeknu vám příklad: lidé si na mnoha místech stěžují, že se nemají kde scházet, že poslední kulturák ve městě vyrostl za komunistů a dnes žádný takový program na výstavbu není. Přitom tam fungují ochotnické a jiné kulturní spolky. Takže takové poznatky jsou klíčové pro to, co pak je nutné prosazovat ve vládě. 

* A nejsou tou inspirací spíš podzimní krajské volby? 

Já mluvím o své motivaci. Zajímá mě, jak funguje kulturní politika, prostě nechci být odříznutý od reality. Samozřejmě, že podobné akce patří k politice obecně. A zvlášť to musí patřit k politice soc. dem., která dnes neprožívá nejlehčí okamžiky. Jsem přesvědčen, že jestli chceme v politice něco znamenat, tak bez kontaktu s lidmi nemáme šanci. 

* Jak tipujete vaše výsledky v krajských a senátních volbách, kde v horní komoře soc. dem. obhajuje deset ze třinácti křesel? 

To záleží na několika věcech. Co mi připadá nejdůležipředchozí je, koho do voleb pošleme. Věrohodnost lidí, které nasadíte, je klíčová. Proto jsme se snažili, a teď mluvím za severní Moravu, vybrat lidi, o nichž lidé vědí, že něco umí, že za nimi něco je. Řečeno za mě -musí to být politici, se kterými lidé na ulici chtějí mluvit. A stejně tak je důležité, jak se budeme chovat my, kteří jsme dnes ve vládě. Abychom jen neseděli na svých úřadech, ale také se zajímali, co se děje v krajích a něco pro ně dělali. Vracím se k vaší otázce a poctivě odpovídám: ano, tyto výjezdy souvisí i s volbami. 

* Při nástupu na ministerstvo v srpnu jste si posteskl, že kultuře chybí jasná koncepce. Už jste na ní zapracoval?

Jestli je ČR v něčem velmoc, tak je to kultura - v oblasti hudby, literatury, filmu. Smyslem koncepce kultury není to, abychom napsali nový text, který stejně nebude nikdo číst. Má to být nástroj k tomu, abychom si uvědomili, že nehodnotíme kulturu z hlediska budoucnosti správně. Koncepce by měla být jakýsi manuál toho, co musíme změnit, abychom nezaspali dobu a neujely nám všechny vlaky. Dnes ale existuje tolik koncepcí, až mě to děsí. Podle mě nemá smysl koncepce, pokud je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Pokud to postrádá nějaký cíl, že někde něco chceme změnit. To platí pro hospodářskou strategii i pro kulturu. Jistá koncepce kultury existuje od roku 2015, obsahuje dobré věci. Problém je, že se řada z nich vůbec nerealizuje. 

* Možnost změnit to máte teď ve svých rukách. 

My jsme začali pracovat na určité vizi české kultury. Jde 0 to popsat, v čem je problém. Podle mě je v tom, že bereme kulturu jako zbytkovou záležitost. Že si vůbec neuvědomujeme, jakou roli sehrává oblast kreativního a zábavního průmyslu. Spojené státy investovaly za posledních pět let do tohoto odvětví 650 miliard dolarů. Je to vůbec největší balík, který sem byl kdy investován. A je to jeden z největších zápasů, který se na světové hospodářské scéně děje. Účastní se ho největší hráči, jako třeba Netílix, Google, Facebook, Amazon či Walt Disney, a ti všichni se rvou o ten trh a valí se do toho obrovské peníze. 

* Jak do toho zapadá Česko? 

Ten veliký zápas doléhá 1 k nám. Nám se chvějí dveře náporem zajiraničního kapitálu, který o Česko stojí. Tady je velké množství řemesel pro tuto oblast, je tu výborné zázemí. Museli jsme na sklonku roku přidat půl miliardy na pobídky pro zahraniční firmy, které se k nám stále ještě derou. My vlastně takto vstupujeme do ekonomické vlny, kde jsou největší investice. To, co se děje, je pro nás velká šance i výzva. V 90. letech se kultuře dostávalo výroků, jako že má nárok jen ta, která si na sebe vydělá. Tak se vytyčil nešťastný vztah ke kultuře jako k něčemu, co je na chvostu. Ona se ale s takovými profesemi jako je hudba, výtvarnictví, scénografie, animace může dnes stát velmi významnou součástí toho, co nás bude živit a zaměstnávat. Stojí za to se podívat na film Králíček Jojo, který se točil u nás s podporou Fondu kinematografie. V závěrečných titulcích je mnoho českých jmen a Nora Sopková je za scénografii nominovaná na Oscara. I film Darji Kaščejevové Dcera, který získal nominaci na Oscara, ukazuje, že se tu vytvářejí nové segmenty průmyslu, které jsou možnými budoucími tahouny a jsou schopny zaměstnat tisíce lidí. 

* Co ale živé umění, které si často stěžuje na podmínky, ve kterých živoří? 

Tvrdím, že živé umění nelze brát jako milodary a charitu. Na ministerstvu kultury toto umění nebylo dosud vnímáno jako základní důvod existence tohoto úřadu. Odbory starající se ně byly upozaďovány. I personálně. Jestli tu někoho něco zajímalo, tak to byly miliardové investice. Ale že máme na starosti to, co rozhoduje o úrovni tvořivosti, šlo stranou. To je třeba změnit. 

* To bude i o penězích. Jak se vám daří vyjednávat s ministryní financí Schillerovou? 

To není o jedné schůzce k rozpočtu. Snažím se, aby kultura byla brána v potaz i při jednání o hospodářské strategii. I premiér chce, aby se do ní tyto věci dostaly. Má to být politika, na které se dohodne vláda, a ne, kterou jsem si já usmyslel. Jestli nezměníme myšlení, tak se nevybabráme z toho, co mně připadá jako past ČR, tedy past nízkých mezd, past toho, že se nám nedaří konvergovat s vyspělými zeměmi. Nedávno jsem viděl čísla, podle kterých se nám Německo spíše vzdaluje, než abychom se mu přibližovali z hlediska životní úrovně. Nechci vytvářet dojem neúspěchu, ale myslím si, že pokud dnes neučiníme řadu důležitých rozhodnutí, tak se nám může stát, že bude ČR marginalizována, že budeme jen subdodavatelskou zemí. 

* Věříte, že ministerstvo pro místní rozvoj vyhoví připomínkám památkářů, kteří cítí, že nový stavební zákon může omezit jejich pravomoci?

Musí vyhovět. Je to podmínka toho, aby se s návrhem nového stavebního zákona vůbec mohlo do parlamentu jít. To není o mé víře. Pokud bychom se v koalici nedohodli, tak se to nedá ve Sněmovně přežít. To ví i paní ministryně pro místní rozvoj Dostálová. Ten zákon je strašně těžký. Ustoupily obě strany. Bylo námjasně garantováno, že naše připomínky budou respektovány a základní princip, jako je závaznost stanoviska památkového úřadu v památkové zóně, bude dodržen. V ochranném pásmu zůstane jen vyjádření, to už změnit nedokážeme. 

* Když jsme u staveb, máte velké plány. Národní knihovna, koncertní síň, depozitář Národní galerie. Máte to posichrované v Národním investičním plánu? 

Samozřejmě. Knihovnu mám mezi prioritami. Jdu s ní v únoru do vlády a jsem rád, že už teď je na této stavbě shoda. V tom je výhoda tohoto plánu, protože o některých stavbách se dopředu ví, že jsou důležité a mají podporu. Jde třeba o rekonstrukci Veletržního paláce nebo Invalidovny. Mezi prioritami je i kulturní centrum v Brně, Muzeum plus v Ostravě a SEPO v Olomouci. Nechci, aby se investice omezovaly na hlavní město, ale aby se investovalo v dalších městech a obcích. Po dohodě s ministerstvem pro místní rozvoj se počítá v programu obnovy venkova s dotacemi i s kulturními zařízeními. 

* Jak jste pokročil v jednání o tom, že by církevní agendu převzalo ministerstvo financí nebo vnitra? Tvrdíte, že váš úřad je vlastně jen průtokovým ohřívačem miliard, o kterých nerozhoduje. 

Nikam jsem nepokročil. On to nikdo nechce. Ani se o tom se mnou nebaví. 

* Vzdáte to? 

Asi ano, protože nemám autoritu, abych jim to přikázal. Ta debata není nepřátelská. Oni mi jen přátelsky říkají: Dej nám s tím pokoj. 

To, co udělal prezident Trump s íránským generálem Sulejmáním, je zvyšování nestability a chaosu v regionu 

S Čínou je třeba vést dialog, byť kritický, ne ho úplně zmrazit