Novinky a média

Pojem cenzura neužívá autor Lukáš Skupa v jeho tradičním významu, tedy ve smyslu restriktivní instituce, která zakazuje a maří umělecké záměry. V duchu tezí tzv. new censorship chápe cenzuru jako proces komunikace v podobě vyjednávání různých členů rozptýlené cenzurní soustavy, a narušuje tak obvyklé představy o zlých cenzorech na jedné straně a poškozených tvůrcích na straně druhé. V komunikačním modelu cenzury, který se rozvíjel také v šedesátých letech v Československu, nelze uvažovat o jednostranných cenzurních příkazech, jež by filmaři poslušně plnili. Výsledek cenzurních vyjednávání zpravidla nezávisel pouze na podnětech cenzurních úřadů, ale také na aktivitách filmařů. Ti se navíc sami řídili vlastními zásadami interního schvalování, při němž nejednou anticipovali cenzurní zásahy nebo prováděli různě motivované úpravy scénářů a filmových kopií.

Projevy cenzurní praxe nebyly během sledované dekády konstantní – naopak se výrazně proměňovaly v návaznosti na politické uvolnění nebo utužení, tedy prosazování reformních, či naopak konzervativních tendencí uvnitř komunistické strany. Jádro publikace tvoří tři kapitoly, oddělené klíčovými mezníky let 1962, 1965 a 1968, které přibližují průběh a vyústění cenzurní komunikace ve třech rozdílných etapách. Během těchto časových úseků se proměňovala jak intenzita podnětů ze strany cenzurních orgánů, tak i reakce filmařů na ně. Měnily se také osobnosti, které vstupovaly do cenzurní komunikace, jejich vzájemné vztahy a vliv.

Kniha čerpá především z archivních pramenů, zaplňuje mezeru, která dosud existovala ve výzkumu české filmové cenzury, a přináší poněkud jiný pohled na „zlatou éru“ české kinematografie, která bývá tradičně posuzovaná z hlediska estetického přínosu konkrétních režisérů nebo filmů bez ohledu na výrobní či právě cenzurní pozadí, které mělo na filmovou tvorbu šedesátých let nemalý vliv.

Další info o knize zde.

Kontakt:
Jana Ulipová
M: +420 778 522 709
E: jana.ulipova@nfa.cz
W: www.nfa.cz