První výstava Henriho Rousseaua na území České republiky představuje bohatou škálu jeho tvorby v dialogu s Pablem Picassem, Fridou Kahlo nebo Josefem Čapkem. Příběh malíře, který se proslavil legendárními výjevy z džungle, aniž by kdy opustil Francii, vypráví expozice v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.
Výstavu Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s pařížským Musée d'Orsay a bude k vidění od 15. září do 15. ledna.
Henri Rousseau, Válka (Jízda sváru), ca 1894, olej, plátno, Paris, Musée d’Orsay.
Kolem osobnosti Celníka Rousseaua panovala řada mýtů – o jeho vojenské kariéře, zaměstnání i malířských aktivitách. Označován jako nedělní malíř či samouk ve skutečnosti získával rady od akademických malířů a učil se kopírováním děl pařížských galerií. Profesionální uměleckou dráhu zahájil roku 1893, kdy opustil místo výběrčího daně. Nebyl tedy celníkem, jak naznačuje přízvisko Alfreda Jarryho. Ještě dlouhá léta po smrti kolovala legenda o Rousseauově vojenském tažení do Mexika. Vyprávění kamarádů, návštěvy botanické a zoologické zahrady či přírodovědného muzea přitom byly jedinými zdroji pro zobrazení exotických výjevů z džungle. Malíř během života nikdy neopustil rodnou zem.
Henri Rousseau Rybáři, 1908–1909, olej, plátno, Paris, Musée de l’Orangerie Paris, Musée de l'Orangerie, sbírka Jeana Waltera a Paula Guillaumea.
„Zpočátku se publikum jeho obrazům vysmívalo, ale postupně jej začali oceňovat někteří malíři, literáti i sběratelé. Ve svých obrazech předjímal nebo řešil podobné problémy jako Paul Cézanne, Paul Gauguin, Pablo Picasso či Frida Kahlo. Jako svůj inspirační zdroj ho vyzdvihovala zejména skupina Der Blaue Reiter v čele s Vasilijem Kandinským,“ uvádí kurátorka výstavy Národní galerie v Praze Kristýna Brožová.
„Jakkoliv spontánní a hluboké je Rousseauovo dílo, přece (jako snad u všech lidových diletantů) milá věcnost, jež ho neopouští i při sujetech nejvíce poetických nebo fantastických, hloubka a pronikavost nazírání i jednoduché a prosté prostorové podání viděného zařazuje ho po této stránce k tradici onoho umění, jež se probouzelo na počátku století XIX.“
Josef Čapek
Henri Rousseau Chodci v parku, ca 1908–1909, olej, plátno, Paris, Musée de l’Orangerie, sbírka Jeana Waltera a Paula Guillaumea.
V českém prostředí byl Celník vnímán v průběhu času různě, důležitou roli hrál pro českou avantgardu. „V druhé polovině 20. století vznikla v duchu slavného autoportrétu představa stylizovaného, trochu podivínského umělce s baretem, který neumí příliš malovat. Rousseau se stal archetypem pro českou populární kulturu. Příkladem budiž postava z filmu Jak básníkům chutná život, kde Rudolf Hrušínský sehrál sice sympatickou, ale svéráznou postavu malíře malujícího celý rok tentýž motiv zámku,“ doplňuje Kristýna Brožová.
Henri Rousseau Bouře na moři, ca 1899, olej, plátno, Paris, Musée de l'Orangerie, sbírka Jeana Waltera a Paula Guillaumea.
Do Národní galerie v Praze na Staroměstské náměstí se výstava přesouvá ze slavného Musée d'Orsay, kde se stala návštěvnickým hitem a patřila k nejúspěšnějším v poslední dekádě. K vidění je od 15. září do 15. ledna.
Základní fakta o životě Henriho Rousseaua
Další informace o výstavě
Pozvánka na tiskovou konferenci 14. 9. 2016
Kontakt:
Tereza Ježková
PR manager
Národní galerie v Praze
Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1
T: +420 728 301 377
E: tereza.jezkova@ngprague.cz
Web │ Facebook │ Twitter │ Instagram │ YouTube
