Stanovisko Ministerstva kultury k návrhu Hlavního města Prahy na vypuštění odst. 6 a 7 § 14 ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči
29.08.2018 15:09|ministerstvo
Ministerstvo kultury považuje zachování účasti Národního památkového ústavu na posuzování způsobu obnovy kulturních památek, národních kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích ve smyslu odst. 6 a 7 § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, za velmi důležité.
Především je nezbytné zmínit skutečnost, že o obnově naprosté většiny památkového fondu, tedy o obnově kulturních památek a nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkově chráněných územích, rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které mnohdy nemohou mít dostatečnou odbornost při posuzování specifických akcí obnovy. Právě písemná vyjádření Národního památkového ústavu zajišťují vysokou odbornou fundovanost obnovy památkového fondu, protože Národní památkový ústav, jako odborná organizace státní památkové péče, zaštiťuje všechny odbornosti, které jsou pro zachování našeho hmotného kulturního dědictví nezbytné.
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností agendu památkové péče pokrývají nezřídka maximálně jedním úředníkem, který bývá současně odpovědný i za další úřední činnosti, které s památkovou péčí nesouvisejí. K tomu je nutno podotknout, že podle zákona o státní památkové péči může být kulturní památkou široké spektrum předmětů od nemovitých věcí (hradů a zámků, kostelů, lidové architektury) po věci movité (obrazy, knihy, drobné šperky, astroláby až po lokomotivu). Bylo by vysloveně úsměvné se domnívat, že každý obecní úřad obce s rozšířenou působností bude mít odborníka s takto širokým záběrem odbornosti. Takového odborníka pro jednotlivé dílčí obory však může nabídnout Národní památkový ústav a není třeba, aby počet těchto odborníků pro jednotlivé oblasti odpovídal počtu obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. I toto je funkce, kterou v této souvislosti Národní památkový ústav plní.
Vypuštěním odst. 6 a 7 § 14 výše citovaného zákona č. 20/1987 Sb. by dále došlo k tomu, že by Národní památkový ústav neměl žádné informace o velkém (převažujícím) množství akcí obnovy, včetně restaurování movitých kulturních památek, protože o nich ze strany orgánů státní památkové péče nebude ani informován. Takto by došlo ke zpřetrhání vazeb nejenom mezi odbornou organizací státní památkové péče a výkonnými orgány státní památkové péče, ale také s vlastníky, investory, stavebními orgány atd. a Národní památkový ústav by nemohl účinným způsobem naplňovat své poslání v rámci koncepčního pojetí péče o hmotné kulturní dědictví.
Konečně lze uvést, že podklady Národního památkového ústavu slouží jako záštita vyváženého rozhodování při obnově památkového fondu a mohou tak být také chápány jako jedno z protikorupčních opatření při této správní činnosti.
Simona Cigánková, tisková mluvčí MK
Soubory ke stažení
