Seriál rozhovorů s osobnostmi kultury a umění, které reagují na současné umrtvení kulturního provozu, zahajujeme s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem. Ten již má vypracovaný program Záchrana kultury a říká, že je nutné udržet kontinuitu a zabránit likvidaci kulturních aktivit na všech úrovních. Slibuje, že bude bojovat za peníze do kultury a také že jeho úřad bude pružný a velkorysý.
Tento týden bude ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) přesvědčovat svou kolegyni na ministerstvu financí, že jeho resort patří vedle gastronomie a cestovního ruchu k těm, které koronavirová krize postihuje nejvíc. Ministr soudí, že bez finanční podpory by mohlo dojít k přerušení léta budované kontinuity, což nechce dopustit. „Mám argumenty a budu bojovat,“ říká.
Ministerstvo spouští program Záchrana kultury, který třeba festivalům umožní čerpat dotace jen na přípravu, i když se nakonec neuskuteční, a ve volnějších podmínkách. Jako jednu z priorit záchranného programu Zaorálek vidí digitalizaci kulturní nabídky, dočasně by měla nahradit živý kontakt, klade důraz na streamování a jiné formy digitálního přenosu. Pokud jde o divadla, pochybuje, že by se otevřela dřív než na podzim.
Už je jasné, že důležité jarní i letní festivaly nebudou, ve hvězdách je i podzimní program. Jak jim pomůžete?
Jeden segment programu Záchrana kultury tvoří právě tyto akce, které počítaly s dotacemi a jejichž konání je nyní ohrožené. Budeme tyto prostředky poskytovat na jejich přípravu dokonce i s rizikem, že nakonec neproběhnou. To, že se uskutečnily a na jaké úrovni, bylo základním kritériem jejich hodnocení a podle toho se pak také poskytovaly další dotace. Nyní nastane značná tolerance, budeme si jen ověřovat, že byly určité prostředky vydány, a budeme akceptovat různé varianty provedení.
Někteří třeba změní datum konání, jiní akci uskuteční v redukované formě. Chceme být co nejvíc pružní a velkorysí, je důležité, aby projekty přežily a byla zachována kontinuita. Určitě si to dokážeme obhájit před kontrolními úřady, je to výjimečný stav a nestandardní situace a nelze věci posuzovat běžnými metry.
Z příspěvkových organizací ministerstva má největší ztráty Národní divadlo a Národní památkový ústav, protože jsou hodně závislé na vstupném. Jak tyto ztráty budete řešit?
Došlo k zásadní úpravě návrhu deficitu státního rozpočtu: místo 40 miliard korun se schodek posunul na 200 miliard. To je nevídaná úprava a slouží k úpravě kapitol resortů. Nám bylo přidáno 300 milionů korun, protože je evidentní, že řadě námi zřizovaných institucí dramaticky vypadávají příjmy.
Našich 29 organizací má výpadek 40 milionů korun týdně a tyto peníze jsou určeny na pokrytí těchto ztrát. Například významnou část Národního památkového ústavu tvoří provoz hradů a zámků. Třeba Karlštejn, který je schopen třetinu vykrýt ze svých příjmů, je velmi zasažený. Odložení sezony hradů a zámků se sice plánuje, ale památky jsou na tom přece jen lépe než divadla, kde je kumulace lidí mnohem větší, a nelze je tudíž otevřít.
Je šance, že by se památky mohly otevřít v dohledné době?
Uvidíme, nechci nic předjímat. Vývoj v České republice je příznivý a daří se nám epidemii dostat pod kontrolu, takže uvidíme. Možná by se dalo uvažovat o nějakém uvolnění, třeba nejdřív otevřeme knihkupectví. Hrady a zámky by se v létě možná mohly otevřít, tím spíš, že není vyloučené přetrvávající uzavření hranic. Berte to jako jistou spekulaci, ale to, co tady máme, může být najednou hodně atraktivní a ztráty by pak nemusely být tak velké.
Vypadá to, že letošní sezona v divadlech asi skončila. Nebo se ještě před létem diváci budou moct vrátit?
Já si myslím, že Národní divadlo nemá šanci do léta otevřít. A nejde jen o diváky, ale i o herce, je to riskantní prostředí. Možná se v létě podaří normální život obnovit, ale návrat kulturního provozu je další stupeň. A tak než to půjde, musíme vymyslet nové strategie a všechno přehodnotit.
Máte o těch nových strategiích konkrétní představu? Národní památkový ústav chce například produkovat pořady, které by zpřístupňovaly památky v digitální formě. Digitalizace kulturní nabídky je důležitá součást našeho záchranného programu a i o ní budu tento týden hovořit s ministryní financí, budu ji žádat, abychom na tyto formy dostali prostředky.
To se samozřejmě netýká jen památek, bude to pro nás nástroj, kterým budeme kulturu obecně představovat. Tyto platformy mohou kulturní podniky využívat, je tu třeba možnost streamu na portálu Cultur.net Institutu umění. A opravdu do toho nikoho nemusím nutit, všichni to dělají rádi. Patří sem i sobotní koncert České filharmonie, který byl logisticky velmi náročný, ale povedl se. Učíme se to dělat a všechny naše organizace se snaží do toho zapojit, aby o sobě daly vědět.
Nicméně nezůstaneme u toho navždy, neumím si představit, že bychom se vzdali kulturního a společenského života divadel, vernisáží, hudebních produkcí, kde se lidé fyzicky setkávají. Už teď mi připadá, že stále více žijeme ve světě, kde nám chybí normální lidský kontakt.
Už jsme mluvili o festivalech a velkých akcích, ale je tu řada nezávislých a progresivních souborů, které kontinuálně pracují a jsou nyní v těžké situaci. Jak jim pomůžete?
To je další oblast, kterou musíme podpořit. Plán mám připravený, ale teď mi jde hlavně o to, kolik peněz dostanu na ministerstvu financí. Chci, aby to bylo co nejdříve, protože si uvědomuji, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Program záchrany má několik segmentů: naše příspěvkové organizace, zpřístupňování kultury prostřednictvím digitálních médií a nezávislá sféra. A k tomu přistupuje regionální kultura, tam to bude také dramatické. Už teď vidíme, že kraje budou mít výpadky příjmů, a někteří – nechci je jmenovat – už teď prohlašují, že jim nezbude než zaškrtit kulturu, a tomu bychom rádi zabránili.
A kde se vezmou peníze, které budete na svůj program záchrany požadovat?
To se pozná, až budeme mluvit o těch sumách, které mám vysněné. A jak dobře dokážu zdůvodnit potřeby kultury. Zabojovat, aby tu po té epidemii nezůstala pustina.
U nás je zvykem, že požadavky kultury se řeší jako poslední. Myslíte tedy, že na to bude ministryně financí a vláda slyšet?
Žádné překvapení to pro ně nebude, vědí, že přijdu, paní ministryně říká, že se hrozí, když mě jen vidí na chodbě. Dala nám 300 milionů korun, ale to je jako kapka v moři. Moje argumenty jsou silné, viděl jsem vyčíslené dopady krize a nejvíc postižená je gastronomie, cestovní ruch a kultura. Je sice složité operovat teď s čísly, ale mám analýzu, kde se odhaduje, že výpadky v oblasti kultury za jeden měsíc činí 2 miliardy korun, a to bez kin. Má to i ekonomickou váhu, jak známo, existuje teorie multiplikačních efektů, která praví, že kultura a umění významně ovlivňují zisk v jiných odvětvích. Čili vše je propojené, a necháme-li zničit jedno, zahyne i druhé.
Kéž by politici slyšeli na tyto argumenty i v dobách, kdy taková krize není.
Argumentuji nyní tím, že i v období karantény si můžeme vyzkoušet, co pro nás znamená literatura, film nebo hudba. A i v krizi musíme myslet na budoucnost země, naše základna je v silné kultuře, která zřetelně souvisí s celkovou úrovní kreativity. Jestli tohle podsekneme, zbavujeme se možnosti zasáhnout do rychle se rozvíjející oblasti kreativních průmyslů. To je významný fenomén doby a Česko v něm může obstát. Tato krize třeba ukazuje, že pro budoucnost budou důležité bionanotechnologie v oblasti farmaceutického průmyslu, a to samozřejmě souvisí s určitou úrovní tvořivosti. A jsme zase na začátku – umění a kultura tuto kreativitu pěstují.
Dost lidí si ovšem myslí, že umělecká a duševní činnost nejsou práce. Umělce posílají do výroby a také si myslí, že všichni mají astronomické výdělky – a za nic. Pozorujete tyto tendence a co tomu říkáte?
To je velmi zjednodušená představa, přímo optický klam. Pokud vidíme svět české kultury přes pár celebrit ze showbyznysu, které nám představuje bulvár, je to velmi nereálný obraz. Kultura v Česku vypadá jinak, to jsou knihovny s nízkými platy knihovníků, herci a muzikanti v regionech, kteří musí vyžít se zoufalými platy, často se sám ptám, jak by třeba mohli založit rodinu. Nebo tanečníci, kteří si huntují tělo a ve čtyřiceti letech už nemohou svou profesi dál dělat, ale nejsou finančně zabezpečeni. Kultura a umění jsou tvrdý chleba, mnozí je dělají jen z lásky k věci – a přitom jsou vzdělaní a kreativní.
V zemích našich sousedů je kultura mnohem lépe financovaná, v Rakousku, v Německu, a nebudí takové animozity. Musíme vidět reálný obraz české kultury a mrzelo by mě, kdyby tato krize ještě měla vyvolávat nějaké útoky proti ní. Máme hodně divadel, hodně kulturních aktivit, je to naše dědictví, součást naší mentality. Měla by to být naše pýcha, a ne předmět nenávisti. Nerad bych přistupoval na to, že kultura se zachraňuje, jen aby se neřeklo. Právě tvořivost je nutné rozvíjet, protože ta bude v budoucnu rozhodovat, to je potenciál, který musíme pěstovat, jinak ztratíme možnost zasahovat do vývoje.
Čekal jste, že jako ministr kultury zažijete takovou pohromu?
Politika je prostředí, které vždy přináší překvapení a staví vás do nepředstavitelných situací. Když jsem nastoupil na ministerstvo zahraničí, vzápětí přišel konflikt na Ukrajině a všichni byli ohromení a celá Evropa si s tím nevěděla rady. To jsou takzvané černé labutě – nečekané události. Politika je tak náročná právě proto, že se skládá hlavně z nich, a politik se učí tím, že se na ně připravuje.
Tohle je přece jenom hodně velké vykolejení.
Ano, ale nespadlo z nebe. Ještě jako ministr zahraničí jsem hovořil s předsedkyní Světové zdravotnické organizace. Říkala mi, že největší hrozba je právě taková epidemie, a stěžovala si, že se na ni nepřipravujeme, místo toho se vydávají ohromné částky na zbrojení. Tvrdila, že je to jen otázka času, kdy něco takového vypukne. I epidemiologové dnes říkají, že SARS a MERS byly upozorněními, že se chystá něco horšího.
My kdo jsme se narodili po válce, jsme byli na rozdíl od našich předků ušetřeni špatných časů a prožili jsme pohodové a svobodné roky, zvlášť po roce 1989. Člověk prostě za svůj život bývá s takovými záležitostmi konfrontován, my zatím ne, proto jsme možná zaskočeni. Ale musíme tomu čelit a nepropadat panice, řekl bych, že i tak nás osud šetří, zvládnout se to dá.
Lidové noviny, 31.března 2020, Autor rozhovoru: Jana Machalická
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/nesmi-tu-zbyt-pustina-rika-ministr-zaoralek-je-nutne-zabranit-likvidaci-kulturnich-aktivit.A200330_201332_ln_domov_tmr
