Ohlédnutí za osudy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského (1900 – 1945) a dalších představitelů šlechty, účastníků protinacistického odboje.
Anotace
V neděli 7. února 2021 uplyne 76 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, ale smýšlením demokrata, novináře a stoupence Masarykova Československa, a v neposlední řadě odbojáře, který ve službě ideálům, jimž věřil, přinesl v letech nacistické okupace oběť nejvyšší. Proto se Památník Terezín, Ústav pro studium totalitních režimů a Plzeňská filharmonie rozhodly tuto mimořádnou osobnost prvorepublikového veřejného dění a protinacistické rezistence připomenout, a sice v místech, kde Dohalského život předčasně vyhasl. Kromě pietní vzpomínky ve formě položení květin v prostorách někdejšího popraviště terezínské Malé pevnosti proběhne přednáška historika a ředitele ÚSTR Zdeňka Hazdry reflektující osudy Zdeňka Bořka-Dohalského. Přednáška bude proložena hudebními vstupy komorního tria v režii Plzeňské filharmonie: se svými hosty, flétnistkou Janou Pavlíčkovou a hobojistou Lukášem Pavlíčkem, vystoupí violoncellistka a ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová.
Kdo byl hrabě Zdeněk Bořek-Dohalský?
(10. května 1900 Přívozec u Domažlic – 7. února 1945 Malá pevnost Terezín)
Čtenáři prvorepublikových Lidových novin se od konce dvacátých let setkávali s články podepsanými zkratkou „zbd“. Objevovala se pod zprávami z parlamentního prostředí, glosami, sloupky a fejetony zachycujícími nejen politický život a jeho protagonisty, ale i kulturní dění, včetně uměleckých osobností, a v neposlední řadě Domažlicko, rodný kraj jejich autora. Tím byl Zdeněk Bořek-Dohalský, potomek starobylého šlechtického rodu, člověk s romantickou duší, vyznavač krás života, oblíbený společník a především přesvědčený demokrat a vlastenec.
Po mnichovských událostech a nacistické okupaci českých zemí se okamžitě zapojil do odboje.
Přivedla ho do něj víra v československou státní ideu a Masarykův odkaz, který můžeme vyjádřit parafrází jeho výroku, že i ty nejlepší ideály musí hájit lidé činní, nemají-li zůstat pouze na papíru.
Nejdůležitější aktivity vyvíjel v rámci Politického ústředí. Pod krycími jmény Halík či Bedrník vytvářel (z pověření exilového prezidenta Edvarda Beneše) spojení mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně. Udržoval osobní kontakt se státním prezidentem Emilem Háchou a s odbojem spolupracujícím premiérem Aloisem Eliášem. Informace a prohlášení domácí politické reprezentace, jež se mu podařilo od nich získat a odeslat do Londýna, napomáhaly legitimizovat úsilí Edvarda Beneše o obnovu Československa v očích spojenců protihitlerovské koalice. Gestapo nakonec toto spojení odhalilo a 21. října 1941 Dohalského zatklo. Stalo se tak necelý měsíc po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy a zatčení Aloise Eliáše. Tři a půl roku strávil Zdeněk Bořek-Dohalský za zdmi pankrácké věznice. Popraven byl až před samým koncem války – ve středu 7. února 1945 v Malé pevnosti v Terezíně.
Perzekuci neunikli ani jeho bratři. Arcibiskupský kancléř a svatovítský kanovník Antonín zahynul v září 1942 v Osvětimi – jen tři měsíce po svém zatčení. Z bratrské trojice Dohalských přežil válku pouze diplomat František – po téměř tříletém věznění v koncentračním táboře v Dachau. Tím ale útrapy rodu Dohalských neskončily. Záhy po nastolení komunistické diktatury byl Zdeňkův synovec Jiří, právník působící v Kanceláři prezidenta republiky, odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 17 letům odnětí svobody. Anna, vdova po legendárním „Bedrníkovi“, odešla v témže čase do amerického exilu, odkud se vrátila zpět do vlasti až po listopadu 1989.
Termín: 8. února 2021 ve 13:30 hod.
Místo: Památník Terezín, Malá pevnost
Organizátoři: Památník Terezín, Ústav pro studium totalitních režimů a Plzeňská filharmonie
Kontakt:
Mgr. Stanislav Lada
vedoucí oddělení vnějších vztahů a marketingu, tiskový mluvčí
Památník Terezín
Principova alej 304, 411 55 Terezín
T: +420 416 724 549
M: +420 775 338 604
E: lada@pamatnik-terezin.cz
W: http://www.pamatnik-terezin.cz
