Už teď je třeba začít jinak přemýšlet a nastartovat něco, co nám pomůže z krize vyjít, říká ministr kultury Lubomír Zaorálek o plánu podpory kreativních průmyslů, který prosazuje a jenž podle něj pomůže, aby ministerstvo kultury mělo silné postavení.
Odmítl jste opustit kulturu a odejít na ministerstvo zahraničí s tím, že zde máte rozdělané plány. Věděl jste v té chvíli o kauze Vrbětice?
Ne, já jsem se o tom dozvěděl až z televizního přenosu a tiskové konference. Bylo to utajené, a možná proto předseda Hamáček stále opakoval, že rychle potřebuje nového ministra zahraničí. Ale nelze mu to vyčítat, protože to bylo v režimu utajení, jednala o tom Bezpečnostní rada státu a on to nemohl říct. Já jsem stále hovořil o tom, že chci udělat silné ministerstvo kultury a pak bych při první příležitosti odešel? To nepřicházelo v úvahu.
Je neuvěřitelné, že vedení ČSSD je po misi vašeho předchůdce Staňka tak necitlivé k rezortu kultury, že by do něj opět poslalo člověka, který o něm nic neví. Jak je to možné?
Předseda Hamáček byl nejspíš zavalený jinými problémy a nevěnoval se tomu. I proto jsem řekl, že chci vědět, kdo by ministerstvo přebral, že chci garance, aby se nezničilo to, co jsme zde vytvořili. A kromě jiného mi přišlo hodně nepřijatelné, aby mi nějaký muzikálový producent (Oldřich Lichtenberg – pozn. red.) přes média poslal vzkaz, který vyzněl, že mám vypadnout, protože přijde jiný ministr.
Další změnou ve vládě byl ministr zdravotnictví. Vy teď s jeho úřadem musíte jednat o rozvolňování v kulturní oblasti. Jak se vám to daří?
Ministerstvo s námi komunikuje, ale přece jenom je střídání ministrů problém, přichází totiž nejenom nový ministr, ale také nový náměstek a další lidé. Všechny kontakty se musí obnovovat a nejde to lehce. S ministrem se člověk dá dohromady rychle, ale je potřeba, aby domluva fungovala i na dalších úrovních a to je problém. Tím spíš, že tento rezort je pod velkým tlakem.
S ministrem Blatným to šlo lépe?
Naučil se to, po nějaké době jsme si pravidelně volali a on věděl, že mu nevolám jen tak. Vytvořila se komunikace a přestali jsme se překvapovat. Chvíli trvalo, než jsme zjistili, co jeden od druhého čeká a nakonec jsme dali dohromady i aktualizovanou druhou verzi systému PES pro kulturu, ale přišla britská mutace a mohli jsme si vše strčit do šuplíku. Abych to shrnul, střídání generálů v bitvě není dobré.
Novému ministrovi se vytýká, že stále nepředložil relevantní plán rozvolňování, řád, který by kulturním institucím umožnil naplánovat si restart. Jak teď dopadla jednání?
Přišli jsme na ministerstvo zdravotnictví s vlastními návrhy rozvolnění, dle podnětů a připomínek zástupců kulturní obce, dali jsme je dohromady podle podmínek, které stanovují epidemiologové. A nyní čekáme na reakci, dnes bychom se měli dozvědět, jak náš návrh vidí ministr. Snažíme se moderovat situaci, neboť v kulturní obci je obrovský tlak na to, aby byla nějaká perspektiva a itinerář. Už jsme o tom mluvili na ministerstvu zdravotnictví víckrát a oni to uznávají, ale my hlavně potřebujeme výsledek a ten musí být pro všechny. Řešením situace nejsou pilotní projekty, byť takových pár uděláme s Českou filharmonií a Pražským jarem, řešením jsou pravidla a program, do kterého každý může vstoupit, když dodrží příslušná pravidla. To je moje představa a ne že se najednou dovolí návštěva sportovních utkání.
Bylo zvláštní vidět řvoucí fanoušky na fotbale bez roušek, zatímco do galerie nesmí ani noha. Jak je to vůbec možné?
Viděl jsem, jak to vypadalo, a bylo to porušení všeho, co dokážeme na kulturních akcích dodržet, tam chodí disciplinovaní návštěvníci. To byly shluky lidí, kteří nedodržovali nic. Asi se za to na ministra zdravotnictví vrhli všichni, nebyl jsem jediný, komu to vadilo. Také mi vadí, že o tom nebyla žádná řeč ani ve vládě. Řekli jsme si jasně, že prioritou jsou děti ve školách, a pokud někde dojde k dalšímu rozvolňování, bude se týkat škol. To je porušení všech dohod a nepřijatelná výjimka.
Takže to prosadili nějací lobbisté?
Nejspíš ano, ale takhle to fungovat nemůže. Musí se dodržet správné proporce mezi jednotlivými oblastmi života musí se postupovat společně, žádná salámová metoda. Mrzí mě, že k tomuto došlo a myslím si, že to demoralizuje. Čekám tedy, že ministerstvo zdravotnictví odpoví, jak vidí náš model, abychom věděli, na čem jsme a mohli příští týden představit konkrétní plán.
V prvních fázích rozvolňování se počítá s padesáti procenty diváků, což ale znevýhodňuje malé scény. A pokud by ještě měly zařizovat PCR testy, tak mohou zavřít krám. Jak to chcete řešit?
Budou stejné podmínky pro všechny, ale nechceme, aby bylo třeba vykazovat se PCR testy třeba do divadel, ty by se týkaly jen velkých akcí, pro divadla, kina by měly stačit jen ty antigenní. Jako do fitka nebo do kadeřnictví. Přes těch padesát procent ale nelze jít, na to hygienici neslyší, argument, že to není rentabilní, je nezajímá. Původně bylo ve hře jen pětadvacet procent. Ale uhájili jsme před nimi aspoň těch padesát. Stejný systém bude i pro kina.
Jak to vypadá s vašimi příspěvkovými organizacemi, kde jsou nejhorší ztráty a jak budete postupovat?
Podstatné je, že jsme schopni je udržet, dostali jsme na pokrytí ztrát 500 milionů korun navíc. Některé naše příspěvkovky ušetřily, protože neměly žádný provoz. V jiných jsou ztráty obrovské, čili ty finanční propady jsou nerovnoměrné a nejhůř je na tom Národní divadlo. Peníze nám dojdou v červenci a teď jednáme s ministerstvem financí o další pomoci. Budeme potřebovat ještě 300 milionů pro dokrytí příspěvkovek do konce roku, jinak samozřejmě potřebujeme víc, asi miliardu korun.
Pokud byste peníze nezískali, došlo by na propouštění a redukce?
Černý scénář nepřipouštím, dostali jsme loni o dvě miliardy navíc a tento rok to bude asi jeden a půl miliardy. Myslím, že rozhodující je postup očkování, vidíme dobře, jak to funguje v Izraeli. Předpokládám, že se nám v létě už podaří vytvořit režim, ve kterém bude možné obnovit pro tuto dobu obvyklý kulturní provoz. Letní aktivity se netýkají Národního divadla, to musí nyní přežít a naší povinností je pro to zajistit prostředky. Skutečné oživení divadel vidím až od nové sezony. Také nepřipouštím žádné redukce. Určitě by nebylo dobré, aby vůbec v tomto směru stát někomu dával takový příklad. Naopak doufám, že budeme kooperovat s městy a pomůžeme regionální kultuře, aby přežila. Budeme se snažit, aby k takovým zásahům ve městech a obcích nedocházelo, máme prostředky na podporu profesionálních těles a různým municipalitám nabízíme pomoc. Z národního plánu obnovy jsme získali osm miliard korun, které by měly sloužit budování regionální kulturní infrastruktury. A to bude možné příští rok čerpat a pomůže to restartu kultury. Během měsíce by se měl spustit i program podpory profesionálních divadel zřizovaných městy, který bude součástí grantového schématu a dostane se do něj třicet milionů.
Jak si vede nová ředitelka Národní galerie Alicja Knastová?
Jsem s ní spokojený. Provedla celkem nemilosrdnou analýzu galerie. Upozornila na nedostatečné zabezpečení sbírek, na malou efektivitu koordinace výstavních provozů, na personální problémy i na nevyváženost celé struktury podniku. Vím, že připravuje částečnou reorganizaci, ale musí postupovat obezřetně. Národní galerie je tanker, který musí složitě manévrovat, když se chce otočit a nabrat jiný směr. Doufám, že se snad příští týden podaří otevřít výstavou Toyen.
Už paní Knastová vybrala šéfkurátora, jak avizovala?
Zatím ne, to právě souvisí s reorganizací, paní ředitelka teď řeší, jak bude postupovat. Postavili jsme i novou garanční radu galerie a ona jistě bude chtít s radou konzultovat své kroky.
Proč odešel ředitel staré sbírky Winzeler?
Řekl mi, že by s ní rád spolupracoval i že mu její program a pojetí přišly zajímavé a nezříká se případné spolupráce, ale zřejmě se v té funkci již necítil příliš komfortně.
Na ministerstvo jste přišel v půlce volebního období. Nebude vás mrzet, když budete muset odejít od věcí, které jste nedokončil?
Ne, já tady zůstanu a všechno dokončím (smích). Ale vážně, co já vím, co bude, už mockrát jsem měl v plánu, že z politiky odejdu a nikdy se to nestalo, osud mě stále strká zpět. Možná opravdu nejsem schopen odejít (smích). Máme osm miliard korun a rád bych, aby se s nimi stalo to, co jsme si naplánovali. Když už jsme přežili tuhle epidemii, tak by mě bavilo kulturu nastartovat. Vím, že volební preference nejsou dobré a že to nevypadá, takže to berte mimo jakoukoliv prognózu vývoje, ale rozdělané plány by stálo za to dokončit. Ministerstvo je zanedbané a zpožděné a nestihli jsme dokončit jeho transformaci. Nestihli jsme například elektronizaci, a takových věcí je celá řada.
Musíte ale ještě připravit rozpočet na příští rok, že?
Budeme ho dělat, už jsme začali. Dělali jsme výhled na další léta, který znamená pokračování v deficitním financování. Bude třeba hledat jiné způsoby a provést daňové změny a tak, jak to teď stojí, moc peněz ve veřejném sektoru nebude. Všichni dnes říkáme, že podporujeme školství, zdravotnictví, a já dodávám také kulturu. Ta potřebuje být brána vážně vzhledem k tomu, co kulturně kreativní odvětví ve světě představuje. Jde také o to, čím se chceme zítra živit. Pořád uvádím příklad Netflixu, protože ten říká, že za dva roky nebude mít pracovní síly pro projekty, které v Česku chystá. Jedná se tedy o investice do lidského kapitálu a to je u nás velké téma do budoucna, tyto investice rozhodnou o tom, jestli v této oblasti budeme moct nabídnout to, co se od nás čeká. Nejde o to z nás dělat přívěšek Amazonu nebo Netflixu, tady jde o širší úvahy. Například už pracujeme na vytvoření audiovizuálního fondu. Nejde to tak rychle, nejdřív je třeba transformovat Státní fond kinematografie, ale příští rok se už budou moct čerpat prostředky na vývoj televizního formátu, to dosud chybělo, a otevřou se tak dveře, které byly zavřené. Třeba se bude moct dělat seriálová animovaná tvorba, která je drahá, a my v tomto můžeme být hodně silní. To není podpora byznysu, ale určitého typu profesí, ve kterých máme potenciál a pomůže to i nezávislému umění. Díky podpoře státu si můžeme v této oblasti udržet výsadní postavení ve střední Evropě. Epidemie byla hrozná a způsobila mnoho neštěstí, ale zdá se mi, že akcelerovala určité změny, je to pobídka začít jinak přemýšlet a je dobré už teď nastartovat něco, co nám pomůže z krize vyjít.
Ale to už bude dělat váš nástupce. Nemrzí vás to? A co když to nebude chtít dělat?
I na ministerstvu zahraničí jsem leccos udělal a naplánoval, ale nemám pocit, že by to někdo rozbil, v podstatě to zůstalo. Vy si možná myslíte, že politika je efemérní, ale mně připadá, že se takové úsilí neztratí a jsem přesvědčený, že to bude i v tomto případě. Je nutné vytvořit silné ministerstvo kultury a zásadním krokem tímto směrem je nová kulturní koncepce včetně rozvoje kreativních odvětví a tu chceme ještě teď předložit a měla by tu zůstat jako závazný směr.
A program státní kulturní politiky pro léta 2021–25 už je hotový?
Prakticky ano. Rozhodli jsme se ještě pro jedno kolo připomínek. Naši prioritou je, aby se kultura stala přirozenou součástí života, aby její prostředí bylo přátelské a lidi přitahovalo. Uvedu příklad – když jdete u nás do oficiální galerie, tak se často na vás dívají jako na vetřelce či jako na někoho, kdo chce ukrást obraz. Také jde o to, aby stálé expozice byly moderně prezentované a vybavené, aby se s nimi pracovalo tak, jak to vídáme v zahraničí. Ale nejde jen o galerie, to je ve všech segmentech kulturního provozu.
Autor: Jana Machalická, Lidové noviny, 30. dubna 2021
