Váš vládní kolega, šéf resortu zdravotnictví, ukončil tento týden spolupráci s MeSES. Je to podle vás správný krok?
Moc jsem se s MeSES nedokázal vejít do dveří. Jejich nabídka pro kulturu, že s antigenními testy mohou být akce pro padesát lidí, byla nesmyslná. Připadalo mi to strašně tvrdé a říkal jsem jim, že nikde jinde nic tak tvrdého není. A oni mi tvrdili, že to vytrhuji z kontextu. Přiznávám, že jsme se dostali do sporu. Jejich argumenty jsem nepřijal, nepochopil. Když jsem jim říkal, že v zahraničí mají povolené vyšší počty lidí na venkovních akcích a dokážou to s hygienickými omezeními zvládnout, argumentovali mi, že například Rakousko a Francie mají jiný systém omezení pro soukromé akce a osobní shromažďování, a proto si mohou dovolit mít na nich více lidí. To mi nesedělo, a tak jsem zavolal svým přátelům žijícím v Rakousku a ve Francii, kteří mi to vyvrátili. Moje nespokojenost s jejich prací byla, že jsem si při ověřování nepotvrdil, že mají pravdu.
Vyhovuje vám tedy konec spolupráce?
Kopu za kulturu, ale nemohu posuzovat, jestli jsou nebo nejsou kvalitní. Do našeho života patří kultura a já chci, aby měla slušný, odpovídající rozměr, který odpovídá tomu, jaký má například ve světě. V tom mi připadalo, že mi nepomáhají. Přiznám se ale, že bych byl rád, kdybych měl pro debatu jednoho partnera. Pro mě jako laika je často frustrující, že máme různé skupiny odborníků, které mají opravdu rozmanité názory. Měli bychom tu mít něco, jako je třeba Institut Roberta Kocha v Německu, který je zavedenou a respektovanou institucí.
Takže patříte mezi kritiky, podle kterých skupina nenesla žádnou odpovědnost?
Právě. Připadalo mi, že to je taková volná skupina lidí, která říká své názory, ale nepřijímá rozhodnutí a ani se za jejich důsledky nebude nikomu zodpovídat. Když tvrdím, že kultura je součástí zdraví, tak si myslím, že není legrace, když se někdo rozhodne, že mi dá rozpis omezení, který by znamenal, že by tady kultura v létě de facto neexistovala. Někdo, kdo nemá zodpovědnost a nemusí se lidem zaměstnaným v kultuře zodpovídat.
Politika je vytváření prostoru pro život. Rolí politika na ministerstvu kultury je vytvářet prostor pro umění a kulturu. A to i v podmínkách pandemie. Ale jakou má zodpovědnost MeSES? To jsou pouze odborné názory lidí, kteří mohou být i radikální a klidně prohlásí, že pro bezpečnost společnosti je dobré, když vás úplně zavřeme. To je pěkné. Já ale chci, aby se život vracel.
Musíte kooperovat s ministerstvem zdravotnictví, ale tomu nenahrávají časté výměny v jeho čele. Čekáte další výměnu?
To nevím. Kultura je specifi cká, nejvíc bitá a my musíme každému vysvětlit, jak to chodí a proč máme tolik problémů. Často potřebujeme dohadovat detaily a to je nejlepší dělat s lidmi, kteří už jsou se specifi -ky mého resortu seznámeni. A my začínáme pořád s novými. Byl bych rád, kdyby se vytvořily informační kanály, které budou stále stejné.
Měl by podle vás ministr Arenberger ve vládě skončit?
Setrvání šéfa resortu zdravotnictví ve vládě není kvůli jeho kauze s majetkem výhodné. On by měl komunikovat jiné věci než své problémy, pro vládu je to špatně. Připadá mi, že těch problémů začíná přibývat a je jich tolik, že nebude mít ani čas se věnovat tomu, co má, a bude muset trávit čas vysvětlováním. Na druhou stranu ale připouštím, že časté výměny ministrů zdravotnictví nejsou dobré. Na vině je špatná personální politika premiéra.
Nemáte pocit, že proti ostatním evropským zemím kulturu rozvolňujeme málo?
Snažím se sledovat, a velice často křičet, jaká jsou čísla v Nizozemsku, Rakousku a že bychom s nimi měli držet krok. Často argumentuji tím, že máme dobrá čísla, někdy i lepší než oni. Mám radost, že se u nás situace vyvíjí příznivě. A díky tomu se podařilo povolit rozvolnění v kultuře.
Za důležité považuji mít plán postupu, systém, protože pro kulturu je důležité vědět, co bude. Jsem rád, že jsme dokázali vytvořit tabulku, kde je předpoklad postupu, a že se podle ní může začít trochu plánovat. Když se ukáže, že to jde, tak je tu velká šance, že v červnu budeme moci mít na kulturních akcích 2000 lidí venku a 1000 uvnitř.
Jednáte o tom například se zástupci divadel?
Mluvím s divadelníky po celé republice a oni se chystají, že na základě tohoto výhledu budou pořádat představení. Ujistili mě, že jim stojí za to, spustit to. Z diskusí s nimi mám dojem, že prognóza má pro ně velký smysl. Do června nebudou divadla hrát v tom rozsahu, jak jsou zvyklá, ale s něčím začnou a mohou si rozvrhnout další program. Některá privátní plánují v létě představení venku i uvnitř.
To je teď, ale máte výhled i na září, kdy začíná divadelní sezona?
Máme. Je předpoklad, že budeme naočkovaní, což je důležité. Dnes totiž máme dvě spolehlivé zbraně proti covidu. Jednou je očkování a druhou respirátory. Takže když se nestane nic nepředvídatelného, tak se dá počítat s tím, že se prostor pro kulturu vytvoří. A pořadatelé budou schopni se připravit.
S hlavní hygieničkou a ministerstvem zdravotnictví neustále jednám o celé řadě věcí, které se týkají testování, akcí v ulicích, parcích, o hasičských slavnostech atd. Tam všude ještě nejsou vyjasněné podmínky.
Testy dělají těžkou hlavu divadlům, ale například také pořadatelům koncertů. Hlavně to, zda budou lidé muset mít PCR nebo budou stačit antigenní testy a kdo je bude platit.
To už jsme si vyjasnili. Nesouhlasil jsem s tím, aby v kultuře byli pouze PCR testy, to mi přišlo hrubě diskriminační, v tom jsem měl spor s MeSES, protože oni kvalitu antigenních testů v Česku zpochybňovali.
Na vládě neustále opakuji, že musíme vytvořit systém, v němž pravidla pro všechny oblasti života musí být stejná. Nemůžeme si dovolovat výjimky a zvýhodňovat určitý segment proti jinému.
Když mluvíte o rovnosti segmentů, narážíte na fotbalové zápasy, kde byli diváci povoleni mnohem dřív než v kultuře?
To bylo úplně nad očekávání všech. Všichni na vládě se divili, že se to pustilo.
Jak to? Vždyť to vláda pustila.
Pustila to hlavní hygiena na výjimku. Výjimky nesmějí být. Jsou jed, nemohou nahradit systém fungování, ve kterém platí pravidla pro všechny stejně. Ať jdete do restaurace, nebo na koncert, mělo by to být stejné.
Pilotní koncerty České filharmonie a Pražského jara výjimku nedostaly?
Pilotní koncerty jsme brali jako symbolický začátek rozvolňování v kultuře.
Pořadatelé a producenti se bouří kvůli sedícím divákům. Sedět třeba na rockovém koncertě je divné.
Chvíli se to vydržet dá.
Lidé chtějí tančit. Vy ne? Jak to myslíte? Tančím často a všude. (úsměv)
Chápu to, stání je také součástí toho, o čem se debatuje. Stání na kulturních akcích máme slíbené na červenec, pokud se situace bude vyvíjet stejně dobře. A já nepředpokládám, že nebude. Ještě v červnu musíme sezení vydržet.
Opozice se rozhodla vyslovit vládě začátkem června nedůvěru. Spoléháte na komunisty, kteří jsou zatím rozděleni v názoru, zda kabinet shodit, nebo nechat dovládnout, byť prezident Zeman řekl, že vás nechá dovládnout v demisi do říjnových voleb?
Já jsem vždycky ve Sněmovně spoléhal na zdravý rozum. Když jsme třeba žádali o prodlužování nouzového stavu, tak to nebylo z nějakého plezíru. Opakovaně jsem říkal, neblbněte, tady nejde o body, nejde o politiku, měli bychom se v této situaci sjednotit.
Navíc hlasovat o nedůvěře čtyři měsíce před volbami, v situaci, kdy potřebujeme ještě dotáhnout věci týkající se pandemie, mi nepřipadá úplně namístě. Samozřejmě že vláda mohla udělat leccos lépe a jinak, ale vyvolávat v této chvíli bojovné hlasování nepovažuji za nejlepší. Na mě to působí dojmem, že opozice chce udělat něco, co by bylo vidět.
Vy jste se jako soc. dem. chovali v opozici jinak, když jste v době českého předsednictví Evropské unie 2009 shodili Topolánkovu vládu, byť i tehdy padaly argumenty, že na to není vhodná doba?
Nakonec si taky dnes myslím, že to tehdy opravdu byla chyba a že nám to užitek nepřineslo. Dnes jde o to, aby si vláda udržela mandát pro vypořádání se s následky covidové epidemie, ze které pořád nejsme úplně venku. Dnes mi chování opozice připadá jako riskantní předvolební gesto, protože může ztratit kontrolu nad situací.
Jste ochoten připustit, že roli může hrát také často chaotické rozhodování vlády kolem opatření, nově i kauza ministra Arenbergera, kvůli které má být příští týden další mimořádná schůze Sněmovny, a taky kauza vašeho předsedy Hamáčka s jeho cestou necestou do Moskvy?
Předpokládám, že všechny tyto důvody zazní ve Sněmovně. Jak jsem říkal, určitě jsme mohli jako vláda některé věci řešit lépe, rychleji, srozumitelněji, ale opakuji, že pro pád vlády v tuto chvíli nevidím důvod.
Věříte Hamáčkovu vysvětlování kolem plánované a následně zrušené cesty do Moskvy, za kterou, jak říká, byl úmysl dostat do Prahy českého velvyslance Pivoňku ve chvíli, kdy Česko rozhodlo o vyhoštění ruských diplomatů a o které zpočátku mluvil jako o kamufláži?
Pokud vím, tak předseda Hamáček ve Sněmovně řekl, že to možná nebyla jeho nejlepší argumentace. V případě vyhoštění ruských diplomatů jsem přesvědčen, že se podařilo vyřešit dlouhodobý nepoměr, který jsme měli mezi ruskou a českou ambasádou, a je pravda, že za celá ta léta jsme s tím nedokázali pohnout…
A patrně byste ani nepohnuli nebýt Vrbětic…
Ano, to je pravda.
Takže má předseda strany a vicepremiér vaši důvěru?
Víte dobře, že pokud jde o všechny detaily tohoto příběhu, tak Jan Hamáček řekl, že nemůže veřejně sdělit vše, co se odehrálo. Vzhledem k tomu, že celá záležitost se vyšetřuje, tak předpokládám, že všichni účastníci těch inkriminovaných schůzek řeknou pravdu, co a jak se stalo.
Sám jsem se v minulosti, kdy jsem působil na ministerstvu zahraničí, ocital v situaci, kdy jsme byli za různé akce napadáni, že jsme je zpackali, a já jsem se nedokázal bránit, protože jsem věděl, že o tom nemohu podávat detailní svědectví. Sám za sebe říkám, že Jana Hamáčka nepodezírám z toho, že by chtěl dělat v Moskvě nějaký kšeft se zájmy republiky.
Souhlasíte – při své zkušeností s řízením diplomacie – s názory některých bývalých diplomatů, že v případě povolání velvyslance na konzultace není třeba žádných kamufláží?
To je přesně ten typ debaty, do které bych se nerad pouštěl. Nebyl jsem v týmu, který o tom rozhodoval, nevím, co všechno bylo součástí těch úvah. Proto jsem přesvědčen, že přesná informace zazní před těmi, kteří budou případ vyšetřovat.
Máte nějaké vysvětlení, proč vás chtěl Hamáček urychleně přesunout po vašem partajním sjezdu z kultury na ministerstvo zahraničí po odvolání Tomáše Petříčka?
Je pravda, že mi Jan Hamáček říkal, že spěchá, ale neříkal proč.
Vy jste se ho neptal?
Říkal, že o tom nemůže mluvit, ale že je potřeba, abych nastoupil do Černínského paláce rychle. O důvodu spěchu mi ale nikdy neřekl. Přiznávám, že jsme se o ten můj přechod z ministerstva kultury na MZV škrtli, to je pravda, ale nakonec jsme se rozešli s tím, že prostě každý máme na věc jiný pohled.
Případ Moskvy nyní řeší Národní centrála proti organizovanému zločinu, a ačkoli zatím není jasné, na koho míří, nemáte obavu, že to může před volbami výrazně poškodit soc. dem. právě kvůli hlavní roli vašeho předsedy v celém příběhu?
Věřím, že Jan Hamáček je zkušený politik, že by nikdy nehazardoval se sociální demokracií, a když nás požádal o podporu jako čerstvě zvolený předseda na sjezdu, tak předpokládám, že má čisté svědomí a je připraven vést stranu do voleb.
Patříte mezi volební lídry, nebo kvůli odmítnuté nabídce přejít na zahraničí patříte mezi zavržené straníky, na které není spoleh?
Většina členů ČSSD v Moravskoslezském kraji mě vyzvala, abych kandidoval, tak jsem souhlasil.
Máte jistotu, že vás vedení strany případně nevyškrtne, jak podle dostupných informací hodlá vyškrtnout z prvního místa pražské kandidátky Hamáčkova vyzyvatele a exministra Petříčka a nahradit ho místopředsedkyní strany Janou Maláčovou?
Předsednictvo strany má podle stanov v tomto směru možnost změnit pořadí lidí na kandidátce. Nepřipouštím, že by se to mohlo stát v mém případě. Jsem přesvědčen, že v naší straně mám dostatečný respekt já sám i celá moravskoslezská organizace.
Jak hodnotíte postup předsedy, který se zbavuje svých kritiků a oponentů? Vedle Petříčka to schytal také jediný soc. dem. hejtman Martin Netolický, který skončil v dozorčí radě České pošty a také v čele odborné komise ČSSD pro regionální rozvoj.
Nejsem předseda strany, ani ve vedení. Pokud se podíváte do minulosti, tak víte, že se mi víc zamlouvalo, když je strana reprezentovaná vícero názorovými proudy. Je pravda, že jsme v minulosti byli stranou, která se snažila oslovovat širší publikum, širší skupinu voličů. Dnes jsme bohužel v jiné situaci, z čehož může plynout i jiná strategie. Připouštím, že Jan Hamáček čelí tomu, co v jiné politické straně není možné. Pravidelně půl roku před volbami probíhají ve straně vnitřní spory, které se prezentují navenek. Zažil jsem to. Hlavní bitva je na obzoru a strana se rozhodne mydlit mezi sebou. A to je špatně. Pro soc. dem. je to bohužel charakteristické.
Jak si podle vás vede ve funkci ministra zahraničí Jakub Kulhánek? Za vás působil na zahraničí v pozici náměstka, který ale nakonec neuspěl ve výběrovém řízení a musel odejít.
Poslat někoho na ministerstvo, které, jak jsem říkal, přišlo v minulosti o řadu pravomocí, není žádná výhra. To není Jakub Kulhánek za tak krátkou dobu do voleb schopen změnit. Je to pracovitý, kompetentní člověk, ale jeho čas na ministerstvu je velice omezený.
Prezident Miloš Zeman se v úterý při návštěvě srbského prezidenta v Praze omluvil za alianční bombardování Jugoslávie v roce 1999, kdy byl premiérem, a poprosil Srby o odpuštění. Dáváte mu za pravdu?
Podle mě není nic černobílé. Tuším, co měl pravděpodobně Miloš Zeman na mysli. Jde mimo jiné třeba i o ty Srby, kteří byli v roce 1938, kdy se blížila nacistická okupace, připraveni Československu pomoci. Takže v tomto směru prezidentovi rozumím, že ho mrzí to, co se stalo později. To je jedna stránka věci.
Druhá je pohled Američanů, se kterými jsem se setkal, a oni říkali: „To jste vy, typičtí Evropané. Vy jste stáli nad tím, co se tam stalo, jako chirurg nad rozřezaným tělem, přihlíželi jste tomu, co se tam dělo, nebyli jste schopni jednat, a když jsme tam vyrazili my, tak jste tvrdili, jak jsme nehumánní.“
A když se mě ptáte, zda dávám prezidentovi za pravdu, tak jsem prostě na vážkách, byť rozumím tomu, co chce Miloš Zeman vyjádřit z hlediska našeho vztahu k Srbům.
Autor: Naďa Adamičková, Andrea Zunová, Právo, 22. května 2021
