Výstava „Antonín Viktor Barvitius: moderní architekt za času historismu“ vznikla při příležitosti 200. výročí architektova narození a poskytne pohled na celek jeho tvorby.
Jde o první výstavu věnovanou Antonínu Barvitiovi po více než sto letech. Její jádro tvoří výkresy z Archivu architektury a stavitelství NTM, doplněné fotografiemi ukazujícími současný stav Barvitiových staveb, modelem Lippmannovy vily v Bubenči a zápůjčkami artefaktů provedených podle Barvitiových návrhů.
„Národní technické muzeum disponuje rozsáhlým fondem Barvitiových plánů, které přečkaly fatální povodeň v roce 2002. Jsme rádi, že tyto plány, které prošly náročným restaurováním, můžeme prezentovat veřejnosti. Jde o jedinečné nahlédnutí do dílny našeho předního architekta 19. století. Naše muzeum také spolupracuje na edici Barvitiových plánů pro Palazzo Venezia v Římě, připravované nakladatelstvím Českého vysokého učení technického,“ říká generální ředitel NTM Karel Ksandr.
Antonín Viktor Barvitius se narodil 14. července 1823 v Praze. Jeho stavby zásadně ovlivnily podobu Prahy. Kromě toho zasáhl do oblasti designu, když od roku 1875 navrhoval typové liturgické nádoby a náčiní pro Křesťanskou akademii, jejímž byl zakládajícím členem.
„Výstava ukazuje Barvitia jako architekta, jehož dílo přesahuje škatulku historismu, a to nejen použitím moderních materiálů jako beton a konstrukční železo či ocel, ale také jako architekta, jenž kladl důraz na elementární geometrii a zároveň celostní charakter projektů. Německy mluvící Barvitius se cítil Čechem coby obyvatel Českého království a pracoval na vyloženě vlasteneckých zakázkách. Jeho obrovská, dodnes dochovaná knihovna je zároveň svědectvím intelektuální náročnosti a nesmírné poctivosti jeho práce,“ uvádí autor výstavy prof. Pavel Kalina.
Výstava je organizována kolem několika jader. Prvním jsou Barvitiova školní léta a začátky samostatné činnosti ve Vídni, druhým restaurování Palazzo Venezia v Římě (1856-1866), třetím stavby pro pražské velkopodnikatele za stavebního boomu v letech 1867-73, čtvrtým návrh Jungmannova pomníku v Praze, pátým sakrální design, šestým sakrální architektura, především kostel sv. Václava na Smíchově.
Barvitius nejprve studoval na pražské polytechnice (předchůdkyni dnešní ČVUT) a poté na vídeňské Akademii, kde byli jeho učiteli přední představitelé architektury období historismu August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll. Jeho školní práce svědčí o kreslířské bravuře a vyzrálém architektonickém myšlení. Roku 1856 rakouská vláda pověřila Barvitia restaurováním přední památky italské renesanční architektury – Palazzo Venezia v Římě, jenž sloužil jako c.k. vyslanectví. Rozsáhlý soubor výkresů, který Barvitius v rámci přípravy restaurování vytvořil a který je jedinečným zdrojem poznání dějin restaurování, stavebně-historických průzkumů i renesanční architektury paláce, zůstal dosavadnímu bádání zcela neznám.
Ještě před návratem z Říma do Prahy (1867) začal Barvitius pracovat na projektu dvojité hrobky podnikatelských rodů Schebků a Lannů na Olšanském hřbitově. Po příchodu do Prahy projektuje vily pro další místní velkopodnikatele: vila Moritze Gröbe se dochovala dodnes, avšak vila, postavená pro bankéře Alexandra Lippmanna, byla přes památkovou ochranu zbořena na konci 60. let minulého století.
Excelentní demonstrací Barvitiova komplexního přístupu k architektuře, veřejnému prostoru a uměleckému dílu v něm se stal návrh Jungmannova pomníku na dnešním Jungmannově náměstí v Praze. Pro Křesťanskou akademii Barvitius vytvořil řadu návrhů liturgických nádob a náčiní, ale také několik menších kostelů. Jeho design, podobně jako jeho architektura, vychází z odkazu minulosti, ale při tom je zároveň historizující a abstrahující. Na výstavě tuto část Barvitiovy tvorby představuje soubor kalichů a monstrancí zapůjčených Královskou kanonií premonstrátů na Strahově a Arcibiskupstvím pražským, jež byly vrcholem jak Barvitiovy tvorby, tak evropského liturgického designu konce 19. století.
Monumentálním završením Barvitiova díla se stala stavba a výzdoba kostela sv. Václava na Smíchově, navrženého na základě Barvitiovy mimořádné znalosti italské architektury jako novodobá verze raně křesťanské baziliky. V Národním technickém muzeu se dochovaly nejen desítky půdorysů a nárysů, jejichž prostřednictvím Barvitius hledal ideální podobu stavby, ale také kresby vyjadřující jeho představu o výzdobě kostela, jež byla přesně dle jeho intencí realizována. Zejména tato část výstavy by tedy měla Barvitia ukázat jako architekta-umělce, jenž dokáže architekturu uchopit jako dokonale prokomponovaný celek včetně výzdoby, jež je její integrální součástí.
Výstava se koná v Malé galerii expozice Architektura, stavitelství a design v hlavní budově NTM v Praze od 31. 5. 2023 do 28. 4. 2024
Kontakt:
Bc. Jan Duda
Vedoucí oddělení PR a práce s veřejností
Národní technické muzeum
Kostelní 42, 170 00 Praha 7
M: +420 770 121 917
E: jan.duda@ntm.cz
