Poslanecká sněmovna dnes schválila všech šest návrhů ministra kultury na propůjčení nebo udělení nejvyšších státních vyznamenání. Následně budou návrhy předloženy prezidentu republiky.
Ministr kultury Martin Baxa navrhl na státní vyznamenání celkem šest osobností. Jsou mezi nimi bojovníci proti nacismu i komunismu a aktivisté v oblasti lidských práv a svobod.
„Jejich životní osudy vypovídají o statečnosti a nezlomnosti, se kterou bojovali s nacismem či komunistickým totalitním režimem. Ale také o neokázalé lidskosti, laskavosti a snaze pomáhat ostatním navzdory nebezpečí. Jsou zosobněním ideálů svobody, humanity a demokracie,“ říká k navrženým osobnostem ministr kultury.
- Jiří Brady (9. 2. 1928 – 11. 1. 2019), pamětník holocaustu a bojovník za lidská práva
Řád Bílého lva i. m.
Přeživšímu holocaust za celoživotní angažmá v překonávání nenávisti a stavění mostů smíření, porozumění a přátelství mezi lidmi i národy.
Jiří Brady se narodil 9. února 1928 v Novém Městě na Moravě v rodině místního židovského obchodníka, o tři roky později se Bradyovým narodila dcera Hana. Harmonické dětství skončilo se zánikem Československa a zřízením protektorátu. Jejich matka Markéta pomohla svému příbuznému, odbojáři z Belgie, a na jaře 1941 byla zatčena a deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Na podzim téhož roku zatkli i otce a Jiřího s Hanou se ujal strýc. Nakonec museli i oni nastoupit do transportu, v květnu 1942 je z Třebíče deportovali do ghetta Terezín. Jiří se dostal do objektu L 417, kde se utvořila chlapecká komunita, vydávající časopis Vedem. Na podzim 1944 deportovali Jiřího i sestru Hanu do Osvětimi. Jiří přežil selekci a byl určen na práci v pobočném táboře Gleiwitz. V lednu 1945 se fronta přiblížila k Osvětimi a vězni z Gleiwitz se přesunuli do bývalého zajateckého tábora Blechhammer, který se stal terčem ostřelování. Jiří a další vězni se dírou ve zdi vyplížili na svobodu. Dlouhou anabází přes Užhorod a Budapešť se Jiří v květnu 1945 dostal do rodného města. Jeho rodiče a mladší sestra Hana ale nacistické koncentráky nepřežili.
Jiří nesouhlasil s komunistickým převratem a rozhodl se pro emigraci. Usadil se v Kanadě. Příběhem jeho sestry je inspirován světoznámý vzdělávací projekt Hanin kufřík. Během návštěvy České republiky v říjnu 2016 obdržel Jiří Brady za své celoživotní úsilí o zachování paměti holocaustu řadu oficiálních i občanských ocenění včetně Ceny Paměti národa. Zemřel v Torontu 11. ledna 2019.
- Ruth Bondyová (19. 6. 1923 – 14. 11. 2017), izraelská překladatelka, novinářka, spisovatelka českého původu
Medaile Za zásluhy i. m.
Překladatelka, novinářka a spisovatelka. V mládí prošla ghettem Terezín, v tzv. rodinném táboře v Birkenau se starala o děti, osvobození se dočkala v koncentračním táboře Bergen-Belsen. V roce 1948 odešla do Izraele, kde jako novinářka získala řadu ocenění. Je autorkou zásadní monografie o Jakobu Edelsteinovi, významné postavě českého meziválečného sionistického hnutí a několika knih o podobách židovství v meziválečném Československu. Do hebrejštiny překládala mj. díla bratří Čapků, Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška, Arnošta Lustiga a Jiřího Weila.
- Tom Luke (Tomáš Löwenbach) (6. 6. 1926 – 31. 5. 2015), lidskoprávní aktivista, pracovník Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
Řád T.G.M. i. m.
V mládí byl nacistickými zákony označen za žida a prošel ghettem Terezín, Osvětimí a Mauthausenem, v roce 1948 emigroval. Jeho zkušenost oběti pronásledování a uprchlíka před totalitou ho přivedla k práci v Organizaci Spojených národů, především v Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. V době jeho působení mj. získalo UNHCR Nobelovu cenu za mír. Po odchodu do důchodu v roce 1986 sháněl na západě finanční prostředky pro československou protikomunistickou opozici, a především díky jeho úsilí se dařilo tisknout významné množství samizdatových Lidových novin. Po pádu komunistické diktatury v někdejší vlasti inspiroval zformování studijních oborů zabývajících se péčí o azylanty.
- Augustin Navrátil (22. 12. 1928 – 2. 5. 2003), katolický aktivista
Řád Bílého lva i. m.
Katolický aktivista, disident, signatář Charty 77 a soukromě hospodařící moravský zemědělec, autor petice Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů (Moravská výzva), která v jednatřiceti bodech požadovala náboženskou svobodu a do listopadu 1989 ji podepsalo více než půl milionu lidí. Šlo o jednu z nejmasovějších akcí proti komunistickému režimu ve východním bloku. Byl z politických důvodů dva roky vězněn a rok a půl násilně internován na psychiatrické klinice. Se svou manželkou vychoval devět dětí.
- Heinz Prossnitz (9. 6. 1926 – 28. 10. 1944), student, skaut, člen mládežnické sionistické skupiny Havlagah
Řád T.G.M. i. m.
Před válkou student pražského reálného gymnázia, skaut a člen mládežnické sionistické skupiny Havlagah (Zdrženlivost). Během nacistické okupace se svými mladými přáteli sháněl peníze a jídlo a posílal je lidem vězněným v ghettech Terezín a Lodž, ve vyhlazovacím táboře Birkenau a v koncentračních táborech v Sachsenhausenu a v Hamburku. Navzdory válečné nouzi i faktu, že byl sám na základě nacistických protižidovských zákonů vystaven persekuci, se mu před vlastní deportací podařilo shromáždit a odeslat potřebným téměř deset tun potravin a šatů. Na konci října 1944 byl ve svých osmnácti letech zavražděn v plynových komorách Birkenau.
- Marie Schmolková (23. 6. 1893 – 27. 3. 1940), předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky
Řád T.G.M. i. m.
Lidskoprávní aktivistka, sociální pracovnice, bojovnice za ženská práva a předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky. Měla klíčový podíl na péči o lidi prchající ve 30. letech před nacisty z Německa do Československa. Spolu s dalšími se zásadně zasloužila o akci Britského výboru pro uprchlíky z Československa, díky které bylo v rámci tzv. „kindertransportů“ zachráněno 669 židovských dětí před nacisty. 16. března 1939 byla uvězněna gestapem a dva měsíce vyslýchána, později měla se svolením nacistů v Paříži a v Londýně vyjednat další možnosti emigrace z Československa. V Londýně jí zastihl začátek války, tam také na následky totálního vyčerpání organismu zemřela. Navzdory svým mimořádným zásluhám byla po válce zapomenuta.
