1. Ukrajina se rozloučila s třemi umělci, kteří zahynuli na rusko-ukrajinské frontě.
Letošní podzim přeje ukrajinské kultuře. Po roční pauze znovu obnovují svou činnost festivaly a veletrhy, udělují se ceny a vychází nové knihy, i když to všechno na pozadí válečných sirén a nenahraditelných ztrát na lidských životech. Ještě před rokem se udivený svět poprvé s překvapením dozvídal o více než 1000 let staré kultuře a historii ukrajinských zemí prostřednictvím sčítání ztrát, které viděl v reálném čase. V současné době již probíhá mezinárodní odborná debata o tématech spojených s poválečnou obnovou památek a podporou živé kultury v Ukrajině. Za těmito procesy stojí síla ukrajinských umělců a vojáků. Se třemi z nich se tento týden rozloučili naposledy.
Dne 28. září zahynul v bojích v Zaporižské oblasti ukrajinský básník Oleksij Ivakin z Charkova, který sloužil v 82. samostatné úderné výsadkové brigádě. Před válkou byl zakladatelem a inspirátorem kulturního centra Charkovský SLAM. Pořádal čtení a večery improvizované poezie a slam poetry.
Dne 28. září zahynul publicista a novinář Andrij Kryštal ze Lvova. Kryštal se účastnil bojů na jihu Ukrajiny. Jeho bojové vozidlo najelo na protipěchotní minu, v důsledku čeho voják získal vážná zranění, kterým po dlouhém léčení podlehl.
Dne 1. října se v Kyjevě naposledy rozloučili s fotografem Volodymyrem Myroňukem, který zahynul v bojích na doněcké frontě. Volodymyr Myroňuk pracoval válečným fotografem a přinášel reportáže z míst, kde probíhaly nejtěžší boje. Při natáčení bojů u vsi Kurďumivka Doněcké oblasti byl zabit při nepřátelským ostřelování.
Zdroj: PEN Ukraine, Suspilne
Foto: Volodymyr Myroňuk. Autoportrét. / Vysoká škola pedagogická ve Vinnytsi.
2. Ve Lvově startoval 30. ročník Lviv BookForum
Ve středu 4. října začal ve Lvově čtyřdenní literární festival a knižní veletrh Lviv BookForum. Lvivské knižní fórum je nejstarším knižním veletrhem v Ukrajině. Letos se koná jubilejní 30. ročník, kterého se online nebo naživo zúčastní více než 30 spisovatelů. Mezi hlavní festivalové hosty patří třeba americká historička Anne Applebaum a literární kritička Ewa Thompson, bulharský spisovatel Georgi Gospodinov, indický prozaik Pankádž Mišra nebo chorvatská esejistka Slavenka Drakulič. Část debat a rozhovorů z mezinárodního literárního programu se bude vysílat naživo v anglickém překladu na webu britského festivalu Hay Festavil, který je digitálním partnerem BookFora.
Lvovské knižní fórum je především knižním veletrhem a místem setkání nakladatelů a čtenářů, které by mělo významně přispět k oživení knižního trhu v zemi. Vydavatelé připravili pro tuto akci několik desítek knižních novinek a nabízejí návštěvníkům akce lákavé slevy na starší knižní tituly. Největší popularitě se těší literatura faktu, dětské knihy a také nové edice děl klasické ukrajinské literatury.
Mottem letošního festivalu jsou slova ukrajinské básnířky a v současné době vojenské paramedičky Jaryny Čornohuzové, „Válka smazuje všechny projevy civilizace. Jen knihy, které jsou vrcholem světové civilizace, jsou schopny zachránit v každém z nás stopy humanismu“.
Zdroj: Suspilne Kultura, Lviv BookForum
Foto: Sofia Chelyak
3. „Podzim české hudby“ ve Lvově
Generální konzulát České republiky ve Lvově ve spolupráci s Českým centrem v Kyjevě zvou 12. a 13. října do koncertního sálu Lvovské filharmonie na komorní cyklus „Podzim české hudby“. Program zahrnuje hudbu českých skladatelů od baroka a klasicismu až po počátek 20. století v podání nejlepších ukrajinských hudebníků.
První koncert bude věnován české barokní hudbě a představí tvorbu Jana Dismasa Zelenky, Jiřího Antonína Bendy a Josefa Myslivečka. Na druhé akci „Podzimu české hudby ve Lvově“ zazní smyčcové kvartety géniů epoch romantismu a dvacátého století – Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.
Český hudební program na Ukrajině završí koncert u příležitosti Dni vzniku samostatného Československa, který se uskuteční 25. října v Národní filharmonii Ukrajiny v Kyjevě. Národní prezidentský orchestr pod vedením dirigenta Viktora Ploskina zahraje cyklus šesti symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany.
Zdroj: České centrum Kyjev
Foto: České centrum Kyjev
4. Spisovatel Taras Prochasko převzal Cenu Václava Buriána 2023
Již 8. ročník soutěžní básnické Ceny Václava Buriana se tradičně konal v Olomouci na svátek sv. Václava. Letošní cenu v kategorii Za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu získal ukrajinský spisovatel se zkomoleným českým příjmením a moravskými kořeny Taras Prochasko. S ohledem na aktuální situaci spisovatel nemohl cenu převzít osobně, jeho tvorbu návštěvníkům přiblížily překladatelky Jekatěrina Gazukina a Alexandra Vojtíšková.
Taras Prochasko se narodil roku 1968 v Ivano-Frankivsku na západní Ukrajině. Patří k nejvýraznějším současným ukrajinským prozaikům a esejistům hlásícím se k tzv. „stanislavskému fenoménu“. Vystudoval přírodovědeckou fakultu Státní (dnes Národní) univerzity Ivana Franka ve Lvově. Po ukončení studií pracoval v Institutu karpatského lesnictví v Ivano-Frankivsku, posléze ve svém rodném městě působil jako učitel, barman, hlídač, a po vyhlášení ukrajinské samostatnosti – jako moderátor rádia Veža (Věž) a novinář místních novin. Jeho díla byla přeložena do polštiny, ruštiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, angličtiny a dalších jazyků. Česky mu vyšly dvě knihy, román Jinací (2012) a povídková sbírka Jetotak (2021).
Zdroj: Cena Václava Buriána
Foto: David Konečný
5. Fotograf Jefrem Lukackyj získal za své válečné reportáže nejvyšší ocenění The Associated Press
V neděli 1. října získal ukrajinský fotograf Jefrem Lukackyj nejvyšší ocenění agentury The Associated Press — cenu Oliver S. Gramling Awards.
Jefrem Lukackyj je ukrajinský fotoreportér. V roce 2022 zařadil časopis Time jednu z jeho fotografií na seznam 100 nejlepších snímků roku.
Od roku 1989 pracuje jako fotoreportér pro agenturu The Associated Press. Fotografoval v Čečensku, Afghánistánu, Iráku, Gaze, Podněstří a třeba při zatčení Saddáma Husajna. Jeho fotografie publikovala téměř všechna přední světová média, včetně Time, Newsweek, The New York Times, The Guardian, The Independent.
Cena Oliver S. Gramling Awards byla založena v roce 1994 jako ocenění profesionálních úspěchů zaměstnanců agentury The Associated Press a uděluje se za „projevenou vytrvalost, odvahu a oddanost poslání agentury“. Letos porota udělila cenu ve dvou kategoriích: žurnalistika a duch. „Zvítězil jsem v druhé kategorii – duch. Cenu jsem nezískal za konkrétní snímek nebo fotoreportáž, ale za svou dlouholetou novinářskou práci. Abych řekl pravdu, je to pro mě velká pocta,“ řekl Jefrem Lukackyj pro portál Detector Media.
Zdroj: Suspilne Kultura
Foto: AP Photo / Efrem Lukatskyi / Facebook
6. Ruská okupační zpráva zničila poslední mural v Mariupolu
Muraly, což jsou působivé nástěnné malby velkých rozměrů na fasádách domů, jsou novodobým ukrajinským fenoménem. Nejvíce jich vzniklo v Kyjevě a ve městech na východní Ukrajině nedaleko frontové linie. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2014 vyrostl zájem mezinárodních umělců o tento region a mnozí z nich se rozhodli darovat obyvatelům Donbasu svůj mural a tímto trochu zvelebit šedé prostředí průmyslových měst. Muralové malby většinou nejsou pouze kreativním ozvláštněním ulic, ale také připomínají nějakou významnou osobnost nebo událost, se kterou jsou město nebo budova spojeny. Proto se ve městech, která se ocitla pod ruskou vojenskou okupací, stávají muraly obětí boje ruských okupantů proti ukrajinské minulosti obsazených obcí.
Výjimkou není ani přístavní město Mariupol, které se nachází pod okupací od jara 2022. V říjnu okupační správa zničila poslední ukrajinskou muralovou malbu ve městě. Obraz vytvořil ukrajinský streetartový umělec Oleksandr Korban v roce 2020 jako symbol svobody a práva na osobní štěstí. Na zdi panelového domu v centru města malíř namaloval mladou ženu, která roztrhla začarovaný kruh domácího násilí a začala nový život. Okupační správa malbu nechala zamalovat rudou barvou.
V létě zničilo ruské vedení města další mural téhož autora. Jednalo se o nástěnnou malbu z roku 2018, na které byla zobrazena křehká šestiletá dívka Milana, jejíž život ochromila ruská invaze na východní Ukrajinu. Při ruském ostřelování jedné z městských částí Mariupolu zahynula v roce 2015 Milanina matka, která svým tělem přikryla dceru a zachránila jí tak život.
Zdroj: Espreso TV
Foto: Mural Milana / mistomariupol.com.ua
7. Kyjevská akademie umění a architektury restauruje nástěnné malby z 20. let minulého století
Na Národní akademii výtvarných umění a architektury v Kyjevě začali studenti restaurovat nástěnné fresky tzv. bojčukistů, představitelů ukrajinské školy monumentálního umění 1910-1930 let. O existenci vzácných obrazů se vědělo od roku 1970, kdy interiéry historické školní budovy hodně poničil velký požár. Avšak s ohledem na to, že umění bojčukistů bylo komunistickým režimem zakázané, fresky byly znovu schované pod vrstvou čerstvé omítky. Profesor Oleksandr Solovjov, který v současné době na akademii přednáší, si na tyto obrazy pamatuje ze svých studentských let, kdy byly poprvé objeveny. Teprve v roce 2023 se mu však podařilo zahájit velký projekt restaurace vzácných maleb na chodbách své alma mater.
„Bojčukisté“ je škola ukrajinských monumentalistů sdružených kolem jejího zakladatele Mychajla Bojčuka (1882-1937), která působila od konce desátých do třicátých let 20. století v Kyjevě. Bojčukisté usilovali o vytvoření nového a svébytného ukrajinského národního stylu, ale přitom se nesnažili radikálně přerušit spojení se starým uměním a vytvořit něco od základu nového. Nacházeli inspiraci v byzantské církevní monumentální malbě, ikonách, ukrajinských knižních rytinách či lidových motivech a ve své tvorbě se snažili o co nejtěsnější propojení této tradice s moderní malbou.
Čelní představitelé tohoto avantgardního směru včetně jeho zakladatele Mychajla Bojčuka byli v roce 1937 bolševiky vyvražděni a řada jejích žáků skončila v táborech gulagu. Barbarsky zničeny byly nejenom všechny jejich monumentální malby, ale i většina obrazů. Tvorba bojčukistů je dnes studována především pomocí starých fotografií, přípravných skic a několika málo dochovaných obrazů.
Zdroj: Suspilne, Časopis Kontexty
Foto: Restaurování fresek „bojčukistů“. / Suspilne / Karina Synytsia
