Novinky a média

Situován je do výročního dne založení Mezinárodní romské unie v roce 1971, jako celosvětový svátek všech Romů a Sintů byl ustaven na 4. kongresu této unie roku 1990 ve Varšavě. V České republice je se statutem významného dne slaven od roku 2001.
Ministerstvo kultury se ve spolupráci s ostatními resorty dlouhodobě podílí na procesu integrace romské menšiny do majoritní společnosti, současně však usiluje o vytvoření takových podmínek, které Romům umožní zachovat si a rozvíjet odkaz svébytné hmotné a duchovní kultury. Každoroční záštita i finanční podpora reprezentativního festivalu romské kultury Khamoro, grantová politika směřující k zajištění zdrojů pro vydávání periodického tisku a šíření rozhlasového a televizního vysílání v romštině, péče o důstojné připomínání rasově motivovaného násilí na Romech za II. světové války, to jsou jen některé z příkladů trvalé péče o rovnoprávné postavení romského etnika v české společnosti.
K péči o kvalitu soužití romské minority s většinovou populací patří dále soustavné budování vstřícného klimatu ve společnosti. K tomu přispívají také příspěvkové organizace ministerstva kultury, a to nejen tematické Muzeum romské kultury v Brně, ale i řada dalších: Památník národního písemnictví spravující soubor romské literatury, a to jak děl v romštině, tak monografií o Romech, stejně tak Národní knihovna v Praze, Národní filmový archiv, Divadelní ústav i Národní ústav lidové kultury, především v oblasti lidové písně, dále Památník Lidice, pod který patří i památník Lety, a Památník Terezín, dokumentující zrůdnost nacionalistické ideologie a důsledky rasové nesnášenlivosti.

„V rámci “kultury připomínání“ je třeba nezapomenout na smutný fakt – 90 % českých a slovenských Romů nepřežilo II. světovou válku; je třeba se nebát pravdy a tuto tragickou skutečnost, která je nedílnou součástí našich moderních dějin, je třeba stále připomínat,“ uvedl Daniel Herman, a dodal:
„Jsme si vědomi významu zachování originální romské a sintské kultury, jako jsme si vědomi významu zachování jakékoli kultury. Čím menší co do počtu svých nositelů je, čím ohroženější co do ataku na jedinečný životní styl, v němž a skrze nějž trvá a předává se, tím větší ochranu si zaslouží. Je nám svědectvím o tom, jak pestrá je paleta způsobů, jimiž se jako lidé vztahujeme ke světu. Každý z těchto způsobů nám přitom svět nově nasvěcuje, a tedy i nově otvírá. Připravme se o jeden z těchto náhledů, a svět se zase o něco zploští. Anebo podpořme každou kulturu, kterou ještě můžeme zachránit – a zachováme jeden hlas v symfonii světa.“

Tiskové oddělení