- V Kyjevě byla zahájena výstava věnovaná koledě Ščedryk
V Kyjevě byla zahájena putovní výstava věnovaná mezinárodnímu úspěchu slavné skladby Mykoly Leontovyče „Ščedryk“, jež je známá po celém světě též v anglickém překladu pod názvem „Carol of the Bells“. Jeden z panelů výstavy je věnován pražskému předvedení Ščedryka a jiných ukrajinských písňových skladeb v roce 1919.
Dne 11. května 1919 poprvé zazněla v Evropě skladba Mykoly Leontovyče „Ščedryk“ (Carol of the Bells). Stalo se tak právě v Praze, a to z jeviště Národního divadla v podání Ukrajinské republikánské kapely pod vedením prominentního dirigenta Oleksandra Košyce.
Sbor 82 zpěváků prezentoval tenkrát Evropě umění mladé Ukrajinské národní republiky, která prohlásila, že se odpojuje od bolševického Ruska, a stává se samostatným státem. Ve vlasti sbor nazývali „kulturní armádou“, a v boji o nezávislost Ukrajiny měl stejný význam jako regulérní vojsko. Známý muzikolog a literární historik, profesor Univerzity Karlovy Zdeněk Nejedlý psal: „Kdo zažil a procítil překrásný zpěv Ukrajinské republikánské kapely, nemůže nemilovat Ukrajinu z celého srdce“. Později kapele věnoval celou knihu, která byla vydána v roce 1922.
Po mimořádném pražském úspěchu se Košycovu sboru dostalo neslýchané slávy v Paříži, Vídni, Berlíně, Ženevě, Basileji, Bernu, Lausanne a Curychu. Největší úspěch vyvolávala u veřejnosti koleda Ščedryk v úpravě Mykoly Leontovyče. Nejtěžší byla pro cizince výslovnost a zápis názvu ukrajinské koledy. Během koncertů v Londýně v únoru 1920 známý britský humoristický a satirický týdeník Punchoznamuje, že by měla být založena College of Correct Cosmopolitan Pronunciation, neboť „Minulý týden na jejich koncertu [tj. Ukrajinské republikánské kapely – pozn. překl.] některé silné ženy plakaly jako muži, protože nedokázaly vyslovit název jedné z nejkrásnějších skladeb programu – ,Shtchedryk‘.“ (Punch, 11. 2. 1920, s. 117)
Po skončení evropského turné odcestoval ukrajinský sbor s dirigentem Košycem do Spojených států. Dne 5. října 1922 se uskutečnila premiéra v newyorském prestižním sále Carnegie Hall. Ten večer uslyšeli Američané poprvé Ščedryka, svoji budoucí oblíbenou koledu „Carol of the Bells“. O 14 let později, 21. listopadu 1936, si Peter J. Wilhousky, americký dirigent ukrajinského původu, nechává práva na „Carol of the Bells“ patentovat.
Kapela přestala existovat posledním koncertem v New Yorku v květnu 1924. Dirigent Oleksandr Košyc byl v sovětských časech označen za nepřítele ukrajinského lidu a zůstal v exilu v USA. Skladatele Mykolu Leontovyče, autora Ščedryka, zabili čekisté na Ukrajině v roce 1921 v jeho rodném domě.
Světovému turné kapely Oleksandra Košice je věnována nová výstava otevřená v kyjevské konzervatoři u příležitosti 100. výročí koncertu v Carnegie Hall. Autorkou výstavy je známá badatelka Tina Peresuňko, která se činnosti Košycovy kapely věnuje delší dobu. Do konce roku by výstava měla proběhnout na dalších deseti vysokých školách po Ukrajině.
Zdroj: Ukrinform, Local History
Foto: Volodymyr Tarasov, Ukrinform
- Ukrajinci vydražili knihu Zrození disentu za téměř 200 tisíc korun
Historik a akademický pracovník Univerzity Karlovy v Praze Radomyr Mokryk vydražil svou nejnovější knihu „Vzpoura proti impériu. Ukrajinští šedesátníci“ s autogramem devadesátileté spisovatelky a disidentky Liny Kostenkové. Kniha vyšla ukrajinsky v prosinci minulého roku. České nakladatelství Academia připravuje české vydání knihy pod názvem „Zrození disentu“.
Kniha pojednává o tzv. „šedesátnících“, jak se říká generaci ukrajinských literátů, kteří vstoupili do literatury zkraje 60. let minulého století a po několika letech se museli stáhnout do disentu. „Kromě nejrůznějších archivních materiálů autor pracuje se vzpomínkami žijících autorek a autorů a jejich rodin. Sleduje cestu jejich vstupu do literatury, jejich postupné prozření i okamžik, kdy se řada z nich stává (aniž to zprvu vědí a aniž to chtějí) disidenty. Po přečtení je jasné, čím byla tato generace výjimečná: „V určitý historický okamžik, v době chruščovovského tání, malá hrstka šedesátníků nejenže zabezpečila trvání ukrajinské kultury, ale také zformovala hnutí odporu – téhož odporu ruskému impériu, který v Ukrajině existoval již několik století““, píše o knize česká básnířka Marie Iljašenko.
Radomyr Mokryk vydražil jeden výtisk knihy za (v přepočtu) téměř dvě stě tisíc korun, a to díky autogramu disidentky a čelní představitelky hnutí „šedesátníků“ Liny Kostenkové. Spisovatelka již delší dobu nevystupuje na veřejnosti a nekomunikuje s novináři, i proto o výtisk byl enormní zájem. Vybrané prostředky autor předal na potřeby ukrajinské armády.
Radomyr Mokryk působí jako akademický pracovník v Ústavu východoevropských studií FF UK. Do roku 2022 žil a pracoval v Praze. Dne 24. února 2022 se vrátil na Ukrajinu. Je autorem dvou dalších knih: „Hovory o Ukrajině“ (Academia, 2023) a „Ukrajina“ (Jota, 2023).
Zdroj: Suspilne Media
- Film o válce na Ukrajině vyhrál hlavní cenu festivalu Sundance
Dokumentární film o válce na Ukrajině „Porcelánová válka“ byl oceněn na prestižním festivalu nezávislých filmů Sundance v USA. Film získal hlavní cenu národní soutěže za dokumentární film.
Snímek vypráví příběh ukrajinského páru, který vyrábí křehkou, složitě malovanou keramiku, zatímco kolem nich zuří válka. V době ruského obléhání města na jaře 2022 se manželé skrývali v ateliéru, kde pod neustálou raketovou palbou vyráběli porcelánové figurky a zdobili jimi zničené domy.
Snímek „Porcelánová válka“, který tematicky a stylově navazuje na loňský dokument „20 dní v Mariupolu“ rovněž oceněný na festivalu Sundance a zachycující válku na Ukrajině, natočili režisér Brendan Bellomo a bývalý ukrajinský voják a umělec Slava Leontjev. „Tuto cenu jsme získali jen díky statečnosti ukrajinského lidu,“ řekl Bellomo při přebírání ocenění. „Je to cena za krásu a odvahu ukrajinského lidu.“
Festivalová porota dodala, že cenu udělila filmu „za jeho neochvějný hlas zevnitř brutální války na Ukrajině, který nás vyzývá, abychom se zajímali o ty, kteří obětují své životy, když brání své i naše lidství“.
Filmový festival Sundance je největší festival nezávislých autorských filmů ve Spojených státech. Koná se každoročně v lednu ve státě Utah. Letos festival Sundance oslavil 40. výročí svého založení. Festival pořádá Sundance Institute, který v roce 1981 založil americký herec a režisér Robert Redford, aby podpořil vznik nové, nezávislé vize v americké kinematografii.
Na loňském festivalu Sundance získal Cenu diváků v soutěži světových dokumentárních filmů ukrajinský snímek „20 dní v Mariupolu“. Film režiséra Mstyslava Černova pojednává o prvních dnech útoku ruské armády na ukrajinský Mariupol v únoru a březnu 2022. Před několika dny se dostal do užšího výběru na Oscara 2024 v kategorii Nejlepší dokumentární film.
Zdroj: Ukrajinská pravda
- Díky virtuální realitě ožila nejstarší kyjevská křesťanská památka
Virtuální realita již dávno pronikla do muzeí a galerií. Díky současným technologiím bude možné se projít nejstarším křesťanským chrámem v Kyjevě, který byl postaven v 10. století.
Desjatynná cerkva v Kyjevě byl první kamenný kostel Kyjevské Rusi. Vznikl v letech 986 až 996 v Kyjevě na počest přesvaté Bohorodice za vlády knížete Vladimíra Velikého. Na výstavbu a údržbu chrámu kníže vyčlenil desetinu svých příjmů, odkud také pochází název památky. V ruinu kostel proměnil v roce 1240 vpád mongolského chána Bátú, jehož horda kostel zdevastovala při obléhaní Kyjeva.
Archeologům se podařilo rekonstruovat možný exteriér kostela na základě dochovaných zbytků půdorysu a dalších archeologických nálezů. Chcete-li si prohlédnout původní podobu kostela, stačí telefonem naskenovat QR kód na tabuli ve Volodymyrské ulici v Kyjevě poblíž Národního muzea historie Ukrajiny. O historii prvního kamenného kostela Kyjevské Rusi vám bude vyprávět audioprůvodce. 3D model památky si můžete prohlédnout také na webu Discover.ua.
Zdroj: Zaxid net
- Opera „Černobyldorf“ byla nominována na cenu Královské filharmonické společnosti 2024
Opera ukrajinských skladatelů Romana Hryhoriva a Ilji Razumejka měla premiéru ve Velké Británii na hudebním festivalu Huddersfield Contemporary Music Festival. Představení mělo pozitivní hodnocení hudební kritiky a přineslo opeře nominaci v kategorii „Opera a hudební divadlo“.
Černobyldorf je současná mediální opera inspirovaná dopadem jaderné energie na náš svět. Kombinuje lidový a klasický zpěv s prvky divadla a tance, používá neobvyklé hudební nástroje a filmové vsuvky. Opera se zaměřuje na jadernou katastrofu v ukrajinském Černobylu a zkoumá politické proměny, kterými svět po katastrofě prošel, zamýšlí se nad povahou klimatické katastrofy způsobené člověkem.
„Černobyldorf vám nabízí ohromující, znovu a znovu překvapující, archaickou i současnou uměleckou vizi toho, jak by mohl vypadat život po apokalypse. Je to skutečná podívaná, která v sobě spojuje nepřeberné množství rituálů, vizuálů, ruchů a zvuků, o nichž si myslíte, že jsou vám povědomé, a zároveň jste je ještě nikdy nezažili“, uvádí se v prohlášení poroty ceny MTNow 2021.
Královská filharmonická společnost Velké Británie byla založena v roce 1813 a je jednou z nejstarších hudebních společností na světě. Cena se uděluje od roku 1989 za živé provedení klasické hudby.
Zdroj: Suspilne
- Na Berlinale se představí tři ukrajinské filmy
Německý mezinárodní filmový festival Berlinale se uskuteční ve dnech 15. až 25. února. Na letošním ročníku bude mít zastání i Ukrajina, do programu byly vybrány tři tituly s ukrajinskou účastí.
Dokumentární film Trochu cizí ukrajinské režisérky z Mariupolu Svitlany Liščynské bude uveden v rámci programu Panorama Documents. Rusky mluvící Svitlana ve filmu zkoumá kolonizovanou část svého vědomí a snaží se najít odpovědi na otázky, jak sovětská totalita a rusifikace ovlivnily vztahy v její rodině.
Dokumentární film Zachyceno Oksany Karpovyč bude uveden v rámci programu Forum, zaměřeného na hledání nových forem filmového jazyka. Dokument zachycuje zkázu způsobenou válkou proti Ukrajině. Šokující paralelní svět vytvářejí zachycené telefonické rozhovory mezi ruskými vojáky a jejich rodinami. Film vznikl v koprodukci s Kanadou a Francií.
V rámci programu Forum bude rovněž promítnut celovečerní film Romana Bondarčuka Redakce. Hraný snímek vznikl v ukrajinské, české, slovenské a německé koprodukci. „Sleduje příběh přírodovědce, který se při svém bádání stane náhodným svědkem zločinu. S důkazy v podobě fotek dorazí do redakce místních novin, ale nikdo nemá zájem cokoliv vyřešit. V zemi se schyluje k válce a naivní pohled na svět hlavního hrdiny se v bouři událostí začíná tříštit,“ přibližuje film Státní fond kinematografie. Surrealistickou satiru na média a politiku natočil ukrajinský režisér Roman Bondarčuk v ukrajinském Chersonu ještě před ruskou invazí v únoru 2022, dokončil ji ale až za války.
Zdroj: Espreso TV
Foto: berlinale.de / Záběr z filmu Trochu cizí
- Ve Velké Británii vyjde velký průvodce ukrajinským uměním
Britské nakladatelství Thames & Hudson vydá knihu ukrajinské kurátorky a kritičky umění Alisy Ložkiny pod názvem The Art of Ukraine („Ukrajinské umění“). Titul vyjde v rámci populární edice World of Art, která se věnuje dějinám světového umění. Její vydání se očekává 4. června 2024.
V anotaci se uvádí, že publikace obsahuje přehled ukrajinského umění, umělců a uměleckých směrů od zrodu modernismu na počátku 20. století až po začátek plnohodnotné ruské invaze v únoru 2022. „Prožíváme historický okamžik, kdy se Ukrajina a její kulturní identita ocitají ve smrtelném nebezpečí. Autorka Alisa Ložkina nabízí výjimečnou příležitost, aby se zvídaví a empatičtí čtenáři seznámili s ukrajinskou uměleckou tradicí“, uvádí anatoce na webu nakladatele.
Alisa Ložkina je rovněž autorkou několika esejů v knize Poklady Ukrajiny (Treasures of Ukraine: A Nation’s Cultural Heritage), která vyšla před rokem ve stejném nakladatelství (česky publikaci vydalo nakladatelství Slovart).
Alisa Ložkina je nezávislá kurátorka a kritička umění z Kyjeva, v současné době žije v San Franciscu v Kalifornii. Ložkina je jednou z předních ukrajinských historiček umění, kritiček a kurátorek. V letech 2013-2016 působila jako zástupkyně ředitele a hlavní kurátorka galerie Mystetskyi Arsenal v Kyjevě – největšího muzejního a výstavního komplexu na Ukrajině. Od počátku ruské invaze píše Ložkina o ukrajinském umění pro Los Angeles Review of Books, Art Newspaper, Texte zur Kunst, ARTnews, Afterimage a další media. Přednášela na vysokých školách ve Stanfordu a Berkeley a na Yaleské, Arizonské, Michiganské a dalších univerzitách ve Spojených státech i v Evropě. V současné době připravuje několik výstav ukrajinského umění pro přední mezinárodní umělecké instituce.
Zdroj: Suspilne
