- Nedokončený 2023 Hamleta Ziňkivského v Charkově
Od 28. ledna do 3. března v galerii Yermilov Centre v Charkově probíhá výstava Nedokončený 2023 renomovaného umělce Hamleta Ziňkivského. Výstava je uměleckým deníkem malíře – obsahuje 365 obrazů nakreslených v roce 2023. Jeden den – jeden obraz. Podobné deníkové projekty Ziňkivský vystavoval také v letech 2013, 2015, 2017, 2019 a 2021. U deníku z roku 2023 však stojí podtitul – Nedokončený.
„Válka pokračuje, zabijí nejlepší muže a ženy. Proto je každý můj obraz trochu nedokončený, nedodělaný. Mnoho přátel již nikdy nepřijdou ke mně na návštěvu, neposadí se v mé kuchyni. Zdá se, že část mého „já“ navždy zůstane v roce 2023, který nikdy neskončí“, napsal o výstavě autor.
Hamlet Ziňkivkivský se narodil v roce 1988 v Charkově. Studoval na Akademii designu a umění v Charkově, odkud byl vyloučen, protože nedostal zápočet z tělocviku a psychologie. Je známý především jako streetartový umělec, jehož díla přeměnily desítky šedivých míst v průmyslovém Charkově v zajímavé exponáty. Má vskutku nepřehlédnutelný grafický styl a jeho díla vždy doplňuje trefný satirický komentář. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se jeho díla pravidelně objevují na ruinách spálených raketami domů nebo na dřevotřískových deskách, které nahrazují vybitá okna.
Zdroj, foto: Ukrinform
- Bienále umění v Benátkách: Ukrajinu bude reprezentovat projekt Pletení maskovacích sítí
60. ročník mezinárodní bienále současného umění se bude konat od 20. dubna do 24. listopadu 2024. Hlavní přehlídka je připravená kurátorem Adrianem Pedrosou a zaměří se na současnou migrační krizi a pocity jinakosti a odcizení, které prožíváme i v rámci nám známého prostředí. Ústředním motivem chystaného bienále je Stranieri Ovunque – Foreigners Everywhere, tedy Cizinci všude. Ukrajinský projekt Pletení maskovacích sítí se přibližuje hlavnímu tématu skrze metaforu kolektivního pletení maskovací sítě, které symbolizuje společné úsilí a emancipaci.
„Téma letošní přehlídky je velmi blízké současným ukrajinským reáliím. Mnoho našich občanů uteklo před válkou do ciziny a část z nich se již nikdy nevrátí zpět. Zároveň mnoho cizinců naopak přijelo na Ukrajinu, aby zde bojovali, pomáhali jako dobrovolníci nebo distribuovali humanitární pomoc“, napsal komisař ukrajinského pavilonu Taras Ševčenko.
Nad projektem Pletení maskovacích sítí spolupracovali kurátoři Viktorija Bavykina a Maksym Horbacký. Podle nich je pletení síti metaforou horizontální organizace a společné práce jako hlavního stmelujícího prvku odolné ukrajinské společnosti. V rámci projektu budou vystavena tři umělecká díla, která ukážou tři různé životní zkušenosti, tři způsoby, jak se s nimi vypořádat a jak o nich mluvit.
Dílo Andrije Račynského a Danyjila Revkovského se jmenuje Civilisté. Invaze. Umělci sestříhali videoinstalaci ze soukromých fotografií a videí pořízených civilními obyvateli okupovaných měst. Prostřednictvím amatérských záběrů ukazují cestu mrtvoly válečné oběti. Nejdříve někdo musí tělo vyzvednout a z ostřelované oblasti vyvézt, pak dovézt na jiné místo, pohřbít.
Manželé Lia a Andrij Dostlievovi ve svém díle Comfort Work ironicky zkoumají stereotypy o ukrajinských uprchlících, kteří pracují v zahraničí. Umělci záměrně vytvářejí situace, kde o určitých stereotypech mluví právě ti, kteří je sami šiří a vytváří. Na realizaci projektu se podíleli Ukrajinci, kteří žijí a pracují v zahraničí, ve spolupráci s domácími profesionálními herci.
Kateryna Bučacká představí sérii děl Upřímné pozdravy od 15 neurodivergentních malířů. Umělkyně ukazuje, jak se v souvislosti s válkou proměňují běžné pozdravy a nabývají jiných smyslů. „Od začátku ruské invaze již nemůžeme při rozloučení popřát štěstí a zdraví člověku, který možná bude muset jít spát na chodbu nebo do krytu. Také přání „Dobrou noc“ nebo „Dobrý den“ jsou nyní vnímána jinak“, vysvětluje autorka.
Ukrajinské ministerstvo kultury vyčlení na přípravu projektu téměř pět milionů hřiven. Další peníze se kurátorům podařilo sehnat od soukromých dárců.
Zdroj: Suspilne Kultura
Foto: Umělkyně Anna Sapon pracuje nad kobercem v rámci projektu Upřímné pozdravy / Oleksandr Popenko
- Nezlomná Ukrajina: koncert u příležitosti druhého výročí ruské invaze
Národní filharmonie Ukrajiny uspořádá dne 24. února koncert pod názvem Ukrajina nezlomná věnovaný druhému výročí ruské invaze na Ukrajinu. Ten bude živě přenášen na YouTube kanálu Pařížské filharmonie.
Koncert Akademického symfonického orchestru Národní filharmonie Ukrajiny zahájí Beethovenova předehra Leonora č. 3 (1806), která je považována za jednu z nejmonumentálnějších předeher v dějinách hudby a zároveň je oslavou vítězství svobody.
Ukrajinská hudba bude zastoupena díly dvou současných skladatelů. Jevhen Stankovyč a Viktoria Poleva stále žijí v Kyjevě a svá díla tvoří pod zvuky nepřátelského bombardování ukrajinského hlavního města. Ve finále zazní skladba současného francouzského skladatele Camilla Pépina „Uprostřed bouřky“ jako připomínka zločinů, kterých se lidstvo ve své historie dopustilo a které se opakují dále.
Zdroj: Večirnij Kyjev
- Ukrajinské ministerstvo kultury předá katolické církvi katedrálu svatého Mikuláše v Kyjevě
Římskokatolická katedrála se budovala pro věřící katolíky západního obřadu v letech 1899 až 1909 v neogotickém architektonickém stylu podle plánů architekta Władysława Horodeckého, mimo jiné autora slavného Domu s chimérami, sídla ukrajinského prezidenta. V roce 1936 sovětské úřady zakázaly katedrálu používat pro náboženské účely, avšak se neodvážili budovu zbourat. Až do 80. let využívala kostel tajná služba KGB – v katedrále se nacházelo rušicí centrum západního rozhlasového vysílání.
Od roku 1978 byla budova katedrály využívaná pro komorní a varhanní koncerty. Za tímto účelem objednalo ministerstvo kultury Ukrajinské sovětské republiky varhany od československé firmy Rieger-Kloss, které byly nainstalovány v roce 1981.
Od roku 1991 se o katedrálu dělila Římskokatolická církev Ukrajiny a Národní varhanní a komorní hudební síň Ukrajiny, která zde pořádala varhanní koncerty. Římskokatolická farnost v Kyjevě delší dobu žádala ukrajinskou vládu o předání katedrály církvi, jelikož budova pomalu chátrala a potřebovala rozsáhlou rekonstrukci. Stav památky se zhoršil po požáru, když v noci na 3. září 2021 kostel vyhořel. Požár zcela zničil varhany a poškodil interiér kostela.
V říjnu 2022 římskokatolická církev předala ukrajinské vládě petici o předání kostela pod správu farnosti, kterou podepsalo 25 tisíc osob. O měsíc později došlo k podpisu memoranda mezi ukrajinským ministerstvem kultury a církvi o dlouhodobém propůjčení budovy katedrály svatého Mikuláše v Kyjevě náboženské organizaci. Ministerstvo však s předáním otálelo, jelikož se nedařilo sehnat nové prostory pro potřeby Národní varhanní a komorní síně.
V lednu 2024 ministerstvo kultury Ukrajiny oficiálně potvrdilo předání budovy katedrály do správy římskokatolické církve nejpozději do května tohoto roku.
Zdroj: Suspilne Kultura
- Armáda RF zaútočila raketami na památník Kamjanska Sič na jihu Ukrajiny
Ruští vojáci třikrát zaútočili raketami na archeologický památník Kamjanska Sič v Chersonské oblasti. Video záběry z ostřelování byly zveřejněny na sociálních sítích kremelských propagandistů. Ruské rakety zasáhly místa, kde se nacházejí neprozkoumané výrobní objekty železářského a hrnčířského komplexu z první poloviny 18. století. Jedna z raket zničila také turistické lapidárium, kde byly vystaveny nalezené v areálu velké kamenné památky. V místě ostřelování se rovněž nachází pohřebiště záporožských kozáků z poloviny 18. století, zejména hrob kozáckého atamana Kosťa Hordijenka.
Ukrajinští archeologové doufají, že rakety nezničily památku úplně a po osvobození Chersonské oblasti bude možné obnovit v areálu archeologický výzkum.
Ukrajinské ministerstvo kultury uvádí, že v současné době eviduje 120 národních kulturních památek, které byly zničeny nebo poškozeny ruskou armádou.
Zdroj: Ministerstvo kultury a informační politiky Ukrajiny (Telegram)
Foto: Volodymyr Dzyubak, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=64021602
- Ukrajinská literatura má desítky nových překladů do světových jazyků
Ačkoli se v mediálním prostoru a v politických kruzích stále častěji hovoří o jakési únavě z Ukrajiny a válečného konfliktu na jejím území, zájem o ukrajinskou kulturu, a především literaturu ve světě je stále velký. Nemalý podíl na tom má státní program Translate Ukraine, který finančně podporuje vydání překladů současných ukrajinských autorů v zahraničí. Zájem o ukrajinské knihy pomáhá udržovat i pravidelná účast Ukrajiny na velkých mezinárodních knižních veletrzích.
Podle údajů zveřejněných Ukrajinským institutem knihy v roce 2023 byla prodána práva na překlad 65 ukrajinských románů a 30 básnických sbírek, přitom některé knihy vyšly ihned v několika zemích.
Největší zájem byl o knihy rusky píšícího spisovatele Andrije Kurkova – jeho knihy byly loni přeloženy do osmnácti jazyků včetně češtiny (román Šedé včely v překladu Libora Dvořáka vydalo nakladatelství Paseka). O trochu méně překladů má sbírka dokumentární poezie Slovník války, kterou sestavil ukrajinský básník a literární vědec Ostap Slyvynskyj. Ve slovníku jsou zachyceny útržky monologů uprchlic a uprchlíků, kteří v prvních měsících války prošli lvovským nádražím při své cestě do bezpečí západních zemí. Žánrově je Slovník války někde na pomezí poezie a reportáže a je nesmírně silným záznamem situací, které si v době míru dokážeme jen stěží představit. Slovník války vyšel slovensky v překladu Veroniky Goldiňákové.
Zdroj: Chytomo
Foto: nakl. Paseka
- Premiéra Tartuffa v Národním divadle Ivana Franka v Kyjevě
V posledním lednovém týdnu slavilo Národní divadlo Ivana Franka v Kyjevě úspěch s premiérou Tartuffe. Nová inscenace slavné satirické komedie měla být uvedena v roce 2022 u příležitosti 400. výročí narození Molière, avšak přípravy zastavila ruská invaze, a to na téměř dva roky. „Váhali jsme, zda máme právo připravovat komedii, když v zemí zuří válka. Měli jsme velké obavy až do posledního dne, které rozptýlil až divácký smích na premiéře. Naši diváci zažívají krušné časy, a proto hledají krátkodobý únik před válkou právě v umění“, uvedl režisér Dmytro Bohomazov v rozhovoru agentuře Ukrinform.
Divadlo Ivana Franka uvádí Tartuffa od svého vzniku v roce 1920 a celkově se jedná o třetí inscenaci Molièrova textu na jeho jevišti. Kromě současných dekorací, nadčasových kostýmů a výtečné herecké hry pracuje nová inscenace rovněž s novým aktualizovaným překladem komedie, který má zjednodušit porozumění 400 let starému textu.
Zdroj: Suspilne Kultura
