1. Evropská unie vyhlásila grantový program na podporu ukrajinské kulturu
Zastoupení Evropské unie v Kyjevě ve spolupráci s Ministerstvem kultury a informatiky Ukrajiny představilo dne 27. února 2024 v Kyjevě roční program expertní podpory pro ukrajinskou kulturu RES-POL — Rapid Expert Support for Culture and Media Policies in Ukraine. Celkový rozpočet programu činí 802 297 euro.
Program RES-POL, který bude trvat do března příštího roku, se zaměří na čtyři odvětví, jimiž jsou kulturní dědictví, umění a kultura, kreativní průmysl, média. Jeho cílem je zpracování politiky a strategii dalšího vývoje vymezených čtyři odvětví s přihlédnutím k operačním programům EU, které jsou navázané na plán evropské integrace Ukrajiny.
Ke zpracování politik v jednotlivých odvětvích přizvalo zastoupení EU v Kyjevě několik set expertů, kteří ve spolupráci s rezortem kultury budou pracovat nad harmonizací ukrajinských právních předpisů s legislativou EU a zpracováním harmonogramu kulturní integrace do evropského společenství.
„Oblast kultury je jednou z hlavních ukrajinských rezerv jak z hlediska obnovy státu a národní jednoty, tak z hlediska vstupu do EU jako rovnocenného partnera s velkým inovačním potenciálem. Posilování kultury, zapojení odborné veřejnosti do příprav strategie a taktiky jejího rozvoje je klíčovým úkolem ukrajinského ministerstva kultury a Evropská unie mu v tomto poskytne maximální podporu," uvedla Tetiana Šulga, sektorová manažerka pro kulturu, lidská práva, rovnost a národnostní menšiny Zastoupení Evropské unie na Ukrajině.
Zdroj: PPV
2. Zpěvačka Jamala a básnířka Jaryna Čornohuz se staly vítězkami ceny Women in Art
6. března v Kyjevě se konalo slavnostní předávání cen již pátého ročníku ocenění Women in Arts, jímž UN Women Ukraine a Ukrajinský institut oceňují úspěchy žen v oblasti kultury a umění. Letos iniciativu podpořily vlády Švédska a Japonska a také Ženský fond pro mír a humanitární pomoc OSN.
Pro letošní rok se laureátkami cen staly:
- v nominaci Ženy ve výtvarném umění – Kateryna Buchatska
- v nominaci Ženy v hudbě – Jamala
- v nominaci Ženy v múzických uměních – Oksana Dmitriieva
- v nominaci Ženy ve filmu – Alisa Kovalenko
- v nominaci Ženy v literatuře – Yaryna Chornohuz
- v nominaci Ženy v kulturním managementu – Olha Honchar
- v nominaci Ženy v kulturní publicistice, kritice a výzkumu – Kateryna Yakovlenko
Zvláštní uznání bylo uděleno Kateryně Pryimak, lídryni Ukrajinského ženského hnutí válečných veteránek.
„Hlavním tématem letošního ocenění Women in Arts je odpor ukrajinských žen proti ruské agresi, posílení hlasu žen a kroky vedoucí ke změně vnímání Ukrajiny ve světě. Ukrajinské umělkyně využívají veškerý svůj talent a všechny dostupné umělecké nástroje, aby vyzvaly svět k akci a podpořily Ukrajinu v boji proti ruské agresi,“ poděkoval laureátkám ministr zahraničních věcí Ukrajiny a předseda dozorčí rady Ceny Dmytro Kuleba.
Women in Arts je nezávislá cena, kterou v roce 2019 založil Ukrajinský institut a UN Women Ukraine v rámci solidárního hnutí HeForShe za rovnost žen a mužů. Cílem ceny je upozornit na úspěchy umělkyň a propagovat ukrajinskou kulturu na Ukrajině i v zahraničí. Mezi laureátkami minulých ročníků jsou třeba spisovatelky Oksana Zabužko a Sofia Andruchovyč, umělkyně Alevtina Kahidze, režisérka Iryna Tsilyk a další. O laureátkách ceny rozhoduje 42členná odborná rada a porota složená z odborníků v oblasti kultury a umění, zástupců veřejného sektoru a nezávislých institucí.
O laureátkách:
Kaťa Bučacka (nar. 1987, Kyjev) je ukrajinská umělkyně, která žije a pracuje v Kyjevě. Ve své praxi často pracuje s tématem času, uplatňuje metody mediální archeologie a používá taktiku "měkké" intervence do prostředí (galerie, muzea nebo přírodního prostoru). Pracuje v různých médiích: sochařství, instalace, fotografie a malba. Od roku 2016 pracuje s lidmi s poruchami autistického spektra ve výtvarném studiu "Maisternia Mozhlyvostei" (ukr. "Dílna možností").
Jamala (nar. 1983) je ukrajinská krymskotatarská zpěvačka, která se do všeobecného povědomí zapsala v roce 2016, když s písní 1944 vyhrála Eurovizi. V roce 2023 vydala novou desku Qırım (Krym), na níž představuje hudební tradice krymských Tatarů. Album tvoří čtrnáct písní spojených s různými krymskými regiony. Didaktický záměr podtrhuje i webová stránka https://qirim.jamala.ua/, kde si můžete poslechnout ukázky písní a přečíst jejich texty či informace o místech, odkud pocházejí.
Oksana Dmitriieva (nar.1977) je ukrajinská loutková divadelnice, hlavní režisérka Charkovského loutkového divadla, herečka, dramatička, divadelní kritička, fotografka a výtvarnice.
Alisa Kovalenko (nar. 1986) je dokumentární režisérka. V roce 2014 natočila svůj celovečerní debut Alisa in Warland o válce na východní Ukrajině. Alisin druhý dokument Domácí hry byl nominován na pětašedesáti festivalech (8 ocenění). V roce 2023 uvedla svůj třetí film Nevyhasneme o dětech z ukrajinského Donbasu. V roce 2022 odložila kameru a přihlásila se do boje za Ukrajinu, odkud se po osmi měsících vrátila s předtočeným materiálem pro další dokument.
Jaryna Čornohuz (nar. 1995) je ukrajinská básnířka, vojenská lékařka a důstojnice Ozbrojených sil Ukrajiny, kam nastoupila v roce 2020 po smrti svého přítele, taktéž vojáka. Jemu je věnována autorčina první básnická sbírka Jak se ohýbá válečný kruh (2020). V roce 2023 jí vyšla sbírka [dasein: obrana přítomnosti], s níž se dostala na seznam 100 nejvlivnějších žen Ukrajiny dle časopisu Forbes.
Olha Hončar je kulturoložka, ředitelka Muzea paměti totalitních režimů Teritorium teroru ve Lvově, zakladatelka a koordinátorka iniciativy Museum Crisis Center initiative, která vznikla v prvních dnech ruské invaze na Ukrajinu. Je koordinátorkou projektu Zraněná kultura, jehož cílem je dokumentovat zkušenosti muzejních pracovníků v době války. Je spoluzakladatelkou nevládní organizace Nové muzeum a charitativní organizace Cultural Heritage Foundation of Ukraine.
Kateryna Jakovlenko je novinářka, umělecká kurátorka, šéf-redaktorka kulturní rubriky ukrajinské veřejnoprávní televize Suspilne.
Zdroj: Ukrajinský institut
3. Státní Ševčenkovy ceny za kulturu 2024
Národní cena Tarase Ševčenka je nejvyšší státní cena za literární a umělecká díla, kterou každoročně uděluje prezident Ukrajiny na základě rozhodnutí odborné poroty. Udělení cen se letos konalo 9. března u příležitosti 210. výročí narození básníka a malíře Tarase Ševčenka, jehož jménem je cena nazvána.
Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj pro letošní rok udělil ceny v kategorii hudebního umění zpěvačce Jamale za album Qirim a skladatelce Karmelle Cepkolenko za kantáty U čtení dějin na poezii Oksany Zabužko, Odkud jsi, temná karavano, hejno ptáků? na poezii Serhije Žadana, Duel-duet pro housle a kontrabas a Symfonii č. 5.
V kategorii Literatura cenu získali básnířka a vojákyně Ozbrojených sil Ukrajiny Jaryně Čornohuz za básnickou sbírku [dasein: obrana přítomnosti] a básník a voják Dmytro Lazutkin za básnickou sbírku Záložka.
Výtvarník Andrij Jermolenko obdržel cenu v kategorii výtvarné umění za sérii obrazů a plakátů Ukrajinský odpor.
Laureáty ceny v kategorii Divadelní umění se stali režisér Ivan Uryvskyj, scénografka Tetiana Ovsiichuk a dirigentka Susanna Karpenko za divadelní představení Čarodějnice z Konotopu na motivy povídky Hryhorije Kvitky-Osnovjanenka (Národní akademické dramatické divadlo Ivana Franka v Kyjevě).
V kategorii publicistika/žurnalistika byli oceněni Jevhen Maloletka, Mstyslav Černov a Vasylisa Stepaněnko za sérii novinářských materiálů o obléhání Mariupolu (série dokumentárních foto a video, televizní reportáže, film 20 dní v Mariupolu).
Zdroj: oficiální web prezidenta Ukrajiny
4. Ukrajina získala svého vůbec prvního Oscara s dokumentem 20 dní v Mariupolu
Poprvé v historii ukrajinské kinematografie získal ukrajinský film 20 dní v Mariupolu v režii ukrajinského novináře Mstyslava Černova cenu Oscar za nejlepší dokument. V únoru obdržel také televizní cenu britské filmové akademie BAFTA. V březnu jeho tvůrcům udělil nejvyšší státní Ševčenkovu cenu ukrajinský prezident. Dokument je rovněž součástí filmového festivalu o lidských právech Jeden svět, který v Česku začíná 20. března.
20 dní v Mariupolu dokumentuje tvrdé dobývání ukrajinského přístavního města počátkem plnohodnotné ruské invaze roku 2022. Novinář Mstyslav Černov spolu s fotografem Jevhenijem Maloletkou a produkční Vasylisou Stepanenko v ohrožení života přinášeli zpravodajství z dobývaného Mariupolu do poslední možné chvíle. Po evakuaci z obléhaného města se rozhodli z natočeného materiálu udělat film.
„Toto je první Oscar v historii Ukrajiny. A já jsem poctěn,“ uvedl režisér Mstyslav Černov. „Pravděpodobně budu prvním režisérem na tomto pódiu, který řekne, že by tento film nejraději nikdy nenatočil. Nejraději bych to vše vyměnil za možnost, že by Rusko nikdy nenapadlo Ukrajinu, nikdy neokupovalo naše města,“ pokračoval v projevu osmatřicetiletý režisér, kameraman a reportér AP. „Rusové zabíjejí desítky tisíc mých spoluobčanů. Přál bych si, aby propustili všechny rukojmí, všechny vojáky, co brání naši zemi, všechny civilisty, co nyní dlí ve vězení. Nemohu ale změnit historii. Nemohu změnit minulost,“ uvedl Černov.
Dokument 20 dní v Mariupolu zamířil také do ukrajinských kin a již několik dní po uvedení se stal nejvýdělečnějším ukrajinským dokumentárním filmem v historii.
Zdroj: AP
5. Vyhlášení vítězů ocenění Kniha roku 2023
Dne 1. března byly rozdány ceny Kniha roku 2023, které ocenily knihy vydané v roce 2023 v ukrajinských nakladatelstvích v celkem sedmi kategoriích. 58-členná porota ohodnotila téměř 700 publikací (o třetinu více než loni), z nichž vybrala vítěze v každé z kategorií. Hlavní cena, která se uděluje na základě živého hlasování všech členů odborné poroty, nebyla udělena z důvodu válečných omezení.
V nominaci Historická literatura zvítězila kniha spolupracovníka Univerzity Karlovy v Praze Radomyra Mokryka Zrození disentu. Šedesátníci a tání na Ukrajině, která brzy vyjde v českém překladu. Publikace vypráví příběh skupiny ukrajinských spisovatelů, básnířek, literárních kritiků a intelektuálů, kteří v době tzv. Chruščovova „tání“ na Ukrajině formovali kulturní opozici vůči sovětskému režimu a vešli ve známost jako generace „šedesátníků“. Kniha sleduje osudy ukrajinských intelektuálů a jejich přerod z relativně loajálních sovětských občanů v disidenty. Publikace osvětluje koloniální podstatu rusko-ukrajinských vztahů v daném období, která se nakonec stala hybnou silou pro vznik ukrajinského disentu.
Křest knihy za účasti autora proběhne dne 22. dubna v Knihovně Václava Havla v Praze.
Zdroj: Bukvoid
6. Výstava Jakiva Hnizdovského ve Lvově
Dne 21. února ve lvovské galerii Shum byla zahájena výstava americko-ukrajinského umělce Jakiva (Jacquese) Hnizdovského (Ternopil, Ukrajina, 1915 – New York, USA, 1985).
Výstava, na které jsou prezentovány série dřevořezů a linorytů z let 1947-1985, se jmenuje Jakiv Hnizdovsky. Světy daleké a blízké. Na výstavě jsou poprvé vystavěna všechna díla autora z ukrajinských muzejních sbírek a soukromých kolekcí. Expozici doplnily plakáty, exlibrisy a knižní grafiky autora z let 1960-1980.
Jakiv (Jacques) Hnizdovsky byl ukrajinsko-americký malíř, grafik, grafik, ilustrátor a sochař. Narodil se 27. ledna 1915 v Haliči do rodiny kněze. Byl nejmladší ze sedmi dětí a jediný z rodiny, komu se podařilo emigrovat na Západ.
Začal studovat výtvarné umění na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Německá invaze do Polska a bombardování Varšavy donutily Jakiva uprchnout z Varšavy a pokračovat ve studiu na Akademii výtvarných umění v Záhřebu. Získal klasické vzdělání a měl velký zájem o portrétní tvorbu, ovšem v umění grafiky byl Hnizdovsky zcela samoukem.
Po přestěhování do Spojených států v roce 1949 vytvořil Hnizdovsky stovky obrazů, grafik a akvarelů a 377 rytin, z nichž kolem 80% tvoří dřevoryty, což je stará grafická technika, kde se tisková matice připravuje z podélného řezu dřeva. Velkou inspirací mu byl dřevoryt v Japonsku a dřevořezy Albrechta Dürera. Všechny své dřevoryty a linoryty si Hnizdovský tiskl sám ve svém domácím ateliéru. Dřevoryty a linoryty tiskl na washi, což se chybně překládá jako „rýžový papír“.
Hnizdovského grafiky často zobrazují flóru a faunu a existuje několik důvodů, proč se odklonil od portrétní tvorby. Prvních několik let jeho pobytu ve Spojených státech hodně poznamenaly finanční potíže, neznalost jazyka a tvůrčí krize. Proto byl častým návštěvníkem botanických a zoologických zahrad New Yorku, kde nacházel objekty, které mu byly ochotné pózovat bez nároku na honorář. Jedním z Hnizdovského oblíbených modelů byl třeba orangutan Andy ze zoologické zahrady v Bronxu. Dalším oblíbeným modelem z bronxského zoo byla ovce. Hnizdovského Ovečka se záhy stane jeho nejznámější grafikou, právě toto dílo zvolil autor pro plakát ke své nejúspěšnější výstavě v londýnské galerii Lumley Cazalet.
Hnizdovsky hojně vystavoval a jeho díla jsou ve stálých sbírkách mnoha muzeí po celém světě. Velkou sbírku jeho grafik má Muzeum výtvarných umění v Bostonu, stejně jako Univerzita Mount Olive v Severní Karolíně, která má pravděpodobně největší sbírku Hnizdovského grafik na světě. Dva z jeho obrazů – Zimní krajina a Slunečnice – zdobily kancelář amerického prezidenta Johna F. Kennedyho v Bílém domě. Od Hnizdovského je zakoupila sama Jacqueline Kennedyová.
Hnizdovsky navrhl řadu knižních obálek a ilustroval mnoho knih. Navrhl několik poštovních známek u příležitosti 50. výročí založení ukrajinského sportovního hnutí Plast (vydáno v letech 1954 a 1961).
Jakiv Hnizdovsky zemřel 8. listopadu 1985 v Bronxville ve státě New York a je pohřben na Lyčakivském hřbitově ve Lvově na Ukrajině. V roce 1990 darovala vdova Stefanie Hnizdovska řadu jeho děl muzeím v Kyjevě, Lvově a Ternopilu a později byla umělcova díla věnována také muzeím v Ivano-Frankivsku a Černivcích.
Zdroj: Zbruč
7. Národní umělecké muzeum v Kyjevě hostí skupinovou výstavu The Collectyv
Od 2. do 30. března v Národním uměleckém muzeu v Kyjevě probíhá charitativní výstava obrazů neformálního uskupení ukrajinských nezávislých umělců The Collectyv.
The Collectyv je nezávislé seskupení umělců, kteří se rozhodli svým uměním podpořit humanitární program podpory ukrajinských dětí-sirotků z válečných oblastí. Do projektu se zapojili mladí ukrajinští umělci, kteří věří, že umění má větší dopad než pouhý vizuální požitek, že dokáže lidi přimět k přemýšlení, a pokud je dostatečně silné, tak i k činům.
Výstava představuje díla 16 umělců, mezi nimiž jsou Iryna Maksymova, Ivan Hrabko, Diana Ruban, Oleksii Kondakov, Danik Manzhos, Artem Prut, KINDERSEELE, Oleksandr Kryzhanovskyi, Natalia Briciuk, Dmytro Kozynets, Serhiy Hrekh, Dzvina Podlashetska, Artur Muzo, Vova Keno, Lera Derkach, Alexa Agienko.
Výstava představí díla členů The Collectyv, která vycházejí z tradic expresivní abstrakce a neoprimitivismu. „Pro naši první výstavu jsme vybrali právě tato díla, protože naivní umění zjednodušuje (nejen) mladým divákům často příliš složitý zážitek z prvního kontaktu s uměním a dokáže srozumitelným vizuálním jazykem vysvětlit složité životní koncepty,“ říká Roman Sviridov, kurátor výstavy a zakladatel platformy Abstract Mag. „Těžké emoce, s nimiž se v současnosti potýká každý ukrajinský umělec, mají navíc zajímavý projev v jinak jasných a bizarních obrazech“.
Po skončení výstavy v Národním muzeu umění Ukrajiny proběhne od 20. března do 3. dubna 2024 online aukce na platformě Artsy. Výtěžek z prodeje děl bude předán neziskové organizaci Ridni na podporu vzdělávání dětí-sirotků.
Zdroj: Národní muzeum umění Ukrajiny
8. Umělecké centrum Jam Factory uvádí komorní představení Klinika hojení zlomeného srdce
Nově založené umělecké centrum Jam Factory ve Lvově, které se na podzim otevřelo v prostorách bývalé marmeládovny, uvede v březnu uměleckou performanci Klinika hojení zlomeného srdce. Najednou se představení bude moci zúčastnit pouze šest diváků a divaček, s nimiž herci budou sdílet nejrůznější způsoby emoční stabilizace a hledání psychické rovnováhy.
Klinika hojení zlomeného srdce je komorní imerzivní představení, v němž se účinkující setkávají s omezeným počtem návštěvníků a sdílejí s nimi domácí způsoby emoční stabilizace prostřednictvím příběhů, fyzických praktik, smyslových zážitků atd. Představení je strukturováno jako nelineární série různorodých praktik, které probíhají současně na několika komorních „stanovištích“.
„Naše "klinika" je o hledání jakýchsi vlastních způsobů rezistence, tedy odolnosti a péče o sebe v době, kdy se zdá, že nastal konec světa a srdce se zlomilo. Imerzivní charakter představení znamená, že se snažíme účastníky maximálně ponořit do zážitku prostřednictvím intimity jeviště a intimity bytí s účinkujícími," říká autorka konceptu a dramaturgyně Viktoriia Myroniuková v rozhovoru pro Suspilne Kultura. Dodává, že nápad pochází z jejího předchozího projektu, který vytvořila ještě v roce 2022 před začátkem ruské totální invaze. Tehdy autorka postavila na pódiu úkryt, kde se ukrývala performerka a ukazovala divákům různé techniky vyrovnávání se se stresem a obtížnými životními situacemi.
Zdroj: Suspilne Kultura
9. Kyjevská galerie vystavuje obrazy vojáka namalované hlínou, popelem a šťávou rostlin
V řadách současné ukrajinské armády slouží lidí všech civilních profesí, mimo jiné i z kreativního průmyslu. Jedním z hrdinů je Oleh Bazylevyč, geograf, historik, spisovatel, scenárista hraných i dokumentárních filmů, polyglot, překladatel a výtvarník, v současnosti – zástupce velitele baterie 1. samostatné tankové brigády Siverska.
24. února v kyjevské galerii Chlibňa byla zahájena výstava Bazylevyčových obrazů Frontová paleta, které autor tvořil ve frontových zákopech od března 2022 do ledna 2024. Místo klasických olejových barev použil hlínu, popel, sazi a třeba šťávu z nesklízených slunečnicových květů. Na svých obrazech zobrazuje především zátiší z frontového života, krajinu ukrajinského východu, vojenskou každodennost.
„Dešťové léto roku 2022 a neuvěřitelné bahno ukrajinského Donbasu, ve kterém jsme museli bojovat, mě přivedly na myšlenku, že místo barev by se dala použít hlína a jíl ze zákopů. Malování hlínou není něco, čemu byste přikládali nějaký mystický význam, prostě to přišlo nějak přirozeně samo sebou. Je to naše země, naše vlast, a ta nám dává sílu. Všichni jsme s ní spjati“, vysvětluje svůj záměr Oleh Bazylevyč v rozhovoru pro deník Dzerkalo tyžňa.
Zdroj: Národní památník Sofija Kyjevská
10. Český básník Igor Malijevský na tvůrčí rezidenci v Charkově
Český fotograf a básník Igor Malijevský se stal prvním českým hostem rezidence pro umělce v Domě Slovo v Charkově.
Obytný dům Slovo byl postavený sovětskou mocí v roce 1930 speciálně pro ukrajinské spisovatele a lidi z kultury obecně. Po několika letech téměř všichni obyvatelé tohoto domu byli sovětskými úřady perzekuováni a popraveni za své proukrajinské postoje. Nyní budovu využívá Literární muzeum Charkova, které zřídilo v jednom z bytů tohoto domu rezidenci pro umělce.
Po dvouleté pauze spojené s bezpečnostní situaci ve městě rezidence znovu otevřela své dveře pro umělce v únoru 2024. Prvním jejím hostem se stal Igor Malijevský, do konce roku by se zde mělo vystřídat celkem 10 českých a dvanáct ukrajinských spisovatelů, oznámila kurátorka rezidenčních pobytů Vláda Dermanska.
„Mým cílem je, aby se zprávy z Ukrajiny dostaly do Česka. Mám domluvené publikace v prestižních časopisech a magazínech, po návratu poskytnu rozhovory pro český rozhlas. Budu se snažit mluvit o Charkově a Ukrajině tak, abych zaujal co nejvíce lidí a abychom zde v létě zaznamenali příliv českých návštěvníků,“ dodal. „Chci ukázat, že Charkov žije a že zde je spousta zajímavých umělců, se kterými je třeba spolupracovat.“
Zdroj: Chytomo
