Návštěvníci Nové budovy Národního muzea si mohou prohlédnout unikátní exponáty, které představují smrt jako odvěkou a nedílnou součást existence všeho živého. Na výstavě Smrt jsou tak vedle sebe vystaveny předměty jako je desítky miliónů let stará čelist šelmy z období třetihor, staroegyptská mumie malého dítěte, nebo popravčí meč z roku 1720. Výstava Smrtelné slasti, jež výmluvně nese označení 18+, vymezuje prostor k úvahám o rozporuplnosti našeho chování ve světě uměle vyvolávaných psychických a fyzických zážitků. Pozornost návštěvníků jistě upoutá dýmka generála Windischgrätze, staré pornografické ilustrace, ale také šokující ukázky krajních následků závislostí, například plíce postižené rakovinou nebo játra alkoholika.
Výstavy Smrt a Smrtelné slasti se věnují tématu citlivému a mnohdy opomíjenému.
„Smrt nacházíme v různých podobách všude kolem nás, a přesto toto téma často vyvolává obavy, rozpaky a většinou i strach. V Národním muzeu však chceme nabídnout širší pohled na problematiku smrti a umírání a ukázat, že úvahy s ní spojené nelze z našich životů vytěsnit. Již probíhající výstavy cyklu Smrt proto zdůraznily význam tohoto fenoménu v umění, rituálech a tradicích napříč kulturami. I nově otevřené výstavy Smrt a Smrtelné slasti, každá svým svébytným způsobem, potvrzují, jak důležitou roli ve společnosti smrt zaujímá,“ uvádí generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Smrt jako součást věčného koloběhu života
Výstava Smrt se otevírá kapitolou Život a smrt v historii Země, mapuje vznik života v dobách nejstarších a představuje smrt jako součást koloběhu přírody. Návštěvníkům přibližuje jedinečné paleontologické a zoologické exponáty, mezi nimiž vyniká například desítky miliónů let stará dolní čelist šelmy rodu Tomocyon z mladotřetihorní lokality Tuchořice.
Další část výstavy s názvem Pohřbívání má jednoznačné motto: „Kdo jste Vy, byli jsme i my, a kdo jsme my, budete i Vy“. Prezentuje kulturu pohřbívání a vše, co je s ní spojené. K vidění tak jsou rekonstrukce jednotlivých typů hrobů včetně jejich výbavy, jako jsou nálezy ze skříňkového hrobu z pozdní doby kamenné nebo egyptská mumie dítěte.
Jaká může být Podoba smrti? Výstava jich vyjmenovává celou řadu – války, popravy, smrtelné nemoci a epidemie, vraždy i sebevraždy. Rozmanitost podob smrti dokládají různé typy paleopatologických nálezů na lidské kostře, ale i popravčí meč z roku 1720 či mučicí nástroje.
Pomyslný příběh výstavy Smrt uzavírá kapitola nazvaná Vyrovnávání se se smrtí a pohřební rituály. „V současné době většina lidí umírá v izolaci, mimo okruh rodiny. Nedostatečná zkušenost se smrtí jiných potom ale vede k šoku a dalšímu zvýšení traumatických pocitů při vlastním umírání,“ říká autor výstavy Vítězslav Kuželka. Jak vypadala péče o nemocné a umírající a jejich příprava na smrt v minulosti na výstavě ilustrují například dobové grafiky a testamenty. Rituály spojené s umíráním, smrtí a pohřbíváním jsou si v různých kulturách podobné. Nejprve dochází k odloučení mrtvého od světa živých, následuje poslední rozloučení se a vše se uzavírá smiřováním se s faktem nenávratného odchodu blízkého člověka a vzpomínáním. Tento často bolestný proces dokládají ukázky pohřebních a smutečních oděvů, křížů, rakví, liturgických knih a další tematické předměty.
Smrtelné slasti – poprvé, kdy Národní muzeum nedoporučuje výstavu návštěvníkům mladším 18 let
Je to pravděpodobně poprvé v historii Národního muzea, kdy se návštěva výstavy nedoporučuje osobám mladším osmnácti let. Výstava Smrtelné slasti se dotýká základních druhů toxikomanie, prostituce a sexuality včetně její deviantní podoby a připomíná pošetilou chuť lidí překonávat bezpečné hranice svých fyzických možností. Neopomíná však ani závislosti, které přinesla doba nedávná – počítačové hry plné brutálního násilí či online pornografii.
Výstava nediktuje, nepoučuje, nemoralizuje, ale zprostředkovává ilustrativní informace, zkušenosti a pocity vyjadřující šířku a hloubku této problematiky. Její podstatou je trvalá nesnáz naší civilizace, a to je rovnováha mezi racionálním a iracionálním chováním.
„Nefandíme příznivcům psychotropních drog, ani těm, kteří programově kriminalizují vše, co může vést člověka na „šikmou plochu“. Výstava není bruselská agitka, ani psychedelická koupel v podvědomí. Ale při pohledu na exponáty jater ztvrdlých cirhózou, zčernalé plíce kuřáka, lebku syfilitika, lůžko pro nemocného HIV a potratové křeslo k „odpomáhání“ od nežádoucího plodu prodejné lásky strneme: vždyť má člověk vždy dvě cesty. Tíže rozhodnutí bývají nesdělitelné. Psychologický rozměr výstavě přinášejí fotografie Jindřicha Štreita,“ dodává komisař výstavy Martin Sekera.
Výstavy z cyklu Národního muzea Smrt:
Jednotlivé výstavy z cyklu Smrt, který Národní muzeum připravilo na sezónu 2014/2015, propojují pražské objekty Národního muzea a představují smrt jako společenský fenomén ovlivňující nejrůznější aspekty lidského života.
Návštěvníky, kteří mají zájem navštívit více výstav z cyklu Smrt, upozorňujeme na možnost využití velmi výhodného předplatného do objektů Národního muzea nebo na zajímavé bonusy, které jsou spojeny s přihlášením do věrnostního programu „Objevujte a sbírejte“. Více informací naleznete na www.nm.cz.
Smrt kmotřička (České muzeum hudby) – 18. června 2014 – 15. června 2015
Onen svět (Národopisné muzeum – Musaion) – 24. července 2014 – 12. července 2015
Rituály smrti (Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur) – 31. října 2014 – 20. září 2015
Smrt (Nová budova Národního muzea) – 20. března 2015 – 8. listopadu 2015
Smrtelné slasti (Nová budova Národního muzea) – 20. března 2015 – 21. června 2015
Slavné pohřby (Národní památník na Vítkově) – 24. dubna 2015 – jaro 2016
Brány slávy a nesmrtelnosti (Lapidárium) – 4. června 2015 – jaro 2016
Více informací k výstavnímu cyklu Smrt a jednotlivým výstavám naleznete na www.nm.cz, zpravodajském portálu Národního muzea www.muzeum3000.cz a na webových stránkách výstavního cyklu Smrt www.smrtvmuzeu.cz.
Mgr. Tereza Petáková
odd. vnějších vztahů
T: +420 724 412 255
M: +420 224 497 352
E: tereza_petakova@nm.cz
W: www.nm.cz, www.muzeum3000.cz
Příloha 1 – Doprovodné programy k výstavám Smrt a Smrtelné slasti
Programy a akce k výstavě Smrt
Komentované prohlídky:
21. 4., 26. 5., 9. 6., 14. 7., 25. 8. 22. 9., 13. 10., 3. 11. 2015 – vždy od 16.30
Komentovaná prohlídka výstavy Smrt s jejími autory.
Vstupné v ceně běžné vstupenky do muzea.
Přednáškový cyklus:
Vstupné na přednášky: 30 Kč
24. 3. 2015, 18.00
TABU V POHŘEBNICTVÍ A V ŽIVOTĚ PO… (Mgr. Jaroslav Šejvl a Mgr. Zuzana Hrušková)
Křest knihy Komentář k zákonu o pohřebnictví a k zákonu o válečných hrobech
Přednáška v první části tematizuje historii i současnost pohřebnictví a hřbitovů z hlediska společenského, sociálního i např. architektonického a urbanistického. V druhé části přednášky se představí občanské sdružení Dlouhá cesta, pomáhající rodinám, kterým zemřelo dítě v jakémkoli věku a z jakékoli příčiny.
21. 4. 2015, 18.00
ZKAMENĚLÁ SMRT (RNDR. Boris Ekrt)
Téma přednášky představí práci paleontologů Národního muzea, kteří metodami běžně používanými v kriminalistice odhalují příčiny smrti dávno uhynulých zvířat. Po přednášce bude následovat diskuze a odpovědi na otázky posluchačů.
26. 5. 2015, 18.00
POHŘBÍVÁNÍ A POHŘEBNÍ RITUÁLY V MINULOSTI (Prof. PhDr. Josef Unger, CSc. a Mgr. Jiří Košta)
Přednáška představí vývoj pohřebního ritu na území střední Evropy od jeho počátků ve starší době kamenné po tradiční pohřbívání v křesťanské společnosti. Kromě otázek souvisejících s vlastními pohřby a pohřebními areály jsou tématem rovněž rituály doprovázejícím úmrtí a reflexe symboliky smrti ve světě tehdejších civilizací.
9. 6. 2015, 18.00
MRTVÍ UČÍ ŽIVÉ (Prof. MUDr. Antonín Doležal, Dr.Sc.)
Přednáška představí historii anatomie od zachovaných starověkých literárních pramenů, popíše celospolečenský význam oboru, přiblíží i některé kuriozity a méně známé informace týkající se priorit a konfliktů. Přednáška bude doprovázena promítáním dobových anatomických vyobrazení z bohaté kolekce autora.
22. 9. 2015, 18.00
SMRT ČLOVĚKA Z KRIMINALISTICKÉHO HLEDISKA A OBJASŇOVÁNÍ VRAŽD (pplk. v. v. Mgr. Radek Galaš a pplk. Mgr. Josef Lottes)
Bude se hovořit o trestných činech s ohledem na měnící se společenské podmínky a vývoj metod používaných v kriminalistice, o srovnání situace v evropských zemích a metropolích, o nových způsobech práce kriminalistů a představeny budou i nejzajímavější konkrétní případy trestných činů.
13. 10. 2015, 18.00
SEBEVRAŽDY (MUDr. Ivan David, CSc.)
Proč a kteří lidé páchají sebevraždy, jakými způsoby, za jakých okolností? Sebevražda je fascinující téma nejen pro umělecké ztvárnění, ale i pro vědce. Musí zajímat kriminalisty, psychology, psychiatry a sociology a měla by zajímat i politiky jako nejen individuálně, ale i společensky podmíněný jev. Ne náhodou se téma sebevraždy stalo prvním velkým námětem pro Tomáše Garrigue Masaryka.
3. 11. 2015, 18.00
POPRAVY A OBĚTI – HRDELNÍ PRÁVO V MINULÝCH DOBÁCH (Vladimír Šindelář)
Ačkoli kati patřili ve středověku k nejopovrhovanějším osobám společnosti, zájem o jejich práci byl velký a při veřejných popravách neměli nouzi o diváky. Jejich krvavá práce tehdy přitahovala pozornost veřejnosti, která zcela neustala ani v současnosti, poté, kdy byl u nás trest smrti zrušen. Ale jak se v minulosti v našich zemích skutečně popravovalo a jaká byla praxe v ostatních zemích Evropy od středověku až do 20. století a kdo byl katem?
PROGRAMY A AKCE K VÝSTAVĚ SMRTELNÉ SLASTI
Komentované prohlídky:
23. 3., 14. 4., 19. 5. 2015 – vždy od 16.30
Komentovaná prohlídka výstavy Smrtelné slasti s jejím autorem Mgr. Martinem Sekerou, Ph.D.
Vstupné v ceně běžné vstupenky do muzea
Cyklus besed:
Vstupné na besedy: 30 Kč
14. 4. 2015, 18.00
O ZÁVISLOSTECH SVOBODNĚ
Veřejná debata o historii a současnosti drogových závislostí (kouření, alkoholismus, ostatní drogy), některých rizicích sexuálního chování lidí a o nebezpečích závislostí v kybernetickém světě. Besedovat a na otázky odpovídat budou adiktolog prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D, mediální expert Mgr. Daniel Köppl a zástupkyně organizace Rozkoš bez rizika Mgr. Lucie Šídová a Ph.Dr. Hana Malinová, CSc.
Besedu moderuje Mgr. Martin Sekera, Ph.D.
19. 5. 2015, 18.00
DOPING
Veřejná debata o problematice sportovního dopingu z pohledu sportovců i funkcionářů a o proměnách dopingu a jeho kontroly v posledních desetiletích.
Besedovat a na otázky odpovídat bude PhDr. Jaroslav Nekola, bývalý ředitel Antidopingového výboru ČR a další hosté.
Besedu moderuje Mgr. Martin Sekera, Ph.D.
Národní muzeum připravilo také zajímavé lektorované programy pro školy. Jejich seznam naleznete na www.nm.cz.
Příloha 2 – Výběr z exponátů výstavy Smrt
1/ Dolní čelist šelmy rodu Tomocyon z neogénní (mladotřetihorní) lokality Tuchořice
Minerální prameny jako projevy dohasínající sopečné činnosti přinášely z hlubin Země rozpuštěný uhličitan vápenatý a velké množství nedýchatelných plynů oxidu uhličitého. Ten za bezvětří zaplnil prohlubně s jezírky a udusil savce, kteří se sem stahovali kvůli vodě. Pach rozkládajících se mršin lákal šelmy, které zde rovněž nalezly smrt. Vytvořil se tak řetězec, který nepřirozeně obrátil poměr šelem vůči býložravcům. Uhličitan vápenatý se z vody rychle srážel a dokonale uzavřel a konzervoval všechny zuby a kosti uhynulých zvířat.
2/ Egyptská mumie pětiletého dítěte, pravděpodobně z 3. přechodné doby (21.– 25. dynastie; 1178–745 př. n. l.)
Posmrtný život byl ve starém Egyptě vždy důležitou součástí každodenního života. Snaha uchovat podobu těla zemřelého vedla k vývoji a zdokonalování procesů mumifikace.
V období Třetí přechodné doby (1069–657 př. n. l.) byly sice orgány vyjímány, nebyly však ukládány do kanop, ale zabaleny do textilních balíčků a vráceny zpět do těla. V tomto období dosahuje technika mumifikace vrcholu, zejména snahou zachovat mrtvým jejich podobu za života.
3/ Soubor nálezů ze skříňkového hrobu z pozdní doby kamenné z Velvar (kolem 3200 př. n. l.)
Jeden z nejvýznamnějších pohřbů českého pravěku byl nalezen náhodně při orbě poblíž Velvar v roce 1889 a ve své době představoval obrovské bohatství. Dvě nespálená těla byla uložena do rozměrné obdélné hrobky (3,2 x 2,2 m), obložené pískovcovými deskami. V amfoře byly nalezeny spálené kosti, snad ostatky dalšího pochovaného. Bohatou výbavu tvořilo množství nášivek z lastur srdcovek a jejich měděných napodobenin, měděné náramky, náhrdelník s měděnými a vápencovými ozdobami a především velký měděný pektorál (náprsník).
4/ Popravčí meč s nápisem „Vive la Justice“ z roku 1720
Popravy byly veřejné a pro mnohé diváky znamenaly zpestření všedního dne. Platila zásada, že čím byla poprava drastičtější, tím lépe. Některé menší zločiny mohly sice skončit jen vystavením pachatele na pranýři, odesláním na nucené práce, případně vypálením cejchu, který se umisťoval na čelo nebo tváře odsouzence, ale počet vykonaných poprav byl i tak vcelku vysoký.
5/ Titulní strana Missa de Requiem in d moll od Wolfganga Amadea Mozarta. Rukopis, kolem roku 1800.
Mozartovo requiem patří mezi nejznámější skladby této formy a je považováno za jedno z nejkrásnějších.
6/ Honosné předměty z pohřbu bohaté germánské ženy z první poloviny 6. století n. l. ze Světce
Hrob s párem stříbrných pozlacených spon, který představuje jedinou výraznou práci zvěrného stylu v Čechách, obsahoval dále bronzový cedníček, kování v podobě ryby a mušli Cypraea. Cedníček i kování v podobě ryby jsou symbolem křesťanství a mohou svědčit o kontaktech Langobardů s křesťanským prostředím středomořského (severoafrického) světa.
7/ Část hrudní páteře šestadvacetileté ženy se zaklíněným projektilem z revolveru, která spáchala sebevraždu v roce 1884.
8/ Deskovitý vápenec s rybou rodu Mene z paleogenní (starotřetihorní) lokality Monte Bolca
Do lagun se často transportem dostávaly uhynulé organismy z některých okolních útesů. Ostatky klesaly ke dnu, kde byl nedostatek kyslíku, a proto zde nežili predátoři a aktivita rozkladných bakterií byla rovněž mizivá. Proto se v měkkém bahně dokonale zachovaly uhynulé organismy včetně otisků měkkých tkání.
9/ Viscerální nádoba Maxmiliána II., 1576, bronz (Sbírky Pražského hradu)
Z královské hrobky, a to z její podzemní i nadzemní části, se dochoval mimořádně cenný soubor pohřebních výbav. K významným předmětům patřila i viscerální nádoba Maxmiliána II., která sloužila k uložení mumifikovaných orgánů (srdce a mozek). Následně se vkládala do rakve k tělu panovníka.
10/ Dýka bez záštity (aikuči) v lakované pochvě zdobené přírodními motivy technikou makie, s nožíkem kozuka, patrně 2. polovina 19. století, Japonsko
Touto dýkou byla prováděna rituální sebevražda „seppuku" (harakiri). Původně ji prováděli samurajové (příslušníci japonské šlechty), první doložený případ byl v roce 1180. Rituál, ustálený v 17. století, byl zpravidla prováděn za přítomnosti dalších osob. Samotná sebevražda byla provedena zabodnutím dýky do levé strany břicha a řezem směrem vpravo. Toto „dobrovolné" ukončení života bylo součástí pravidel čestného jednání „bušidó", při selhání jednotlivce, aby se vyhnul hanbě, případně zajetí a ponižujícímu mučení. Manželky samurajů prováděly rituální sebevraždu „jigaki". Řezem si přeťaly tepny na krku dýkou tantó. Obvykle si před tím svázaly stehna a holeně, aby byly nalezeny v důstojné poloze.
