Ministr kultury Martin Baxa dnes v Břevnovském klášteře předal zástupcům Českého svazu pivovarů a sladoven, z.s. certifikát o zápisu nominace Pivní kultury v ČR na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
Zápis na národní seznam schválil ministr Baxa na doporučení svého poradního orgánu Národní rady pro tradiční lidovou kulturu. Kromě Pivní kultury v ČR byly na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury zapsány ještě další dvě položky; Hořické pašijové hry a Výroba modrotiskových forem. Certifikáty předkladatelům budou předány na Ministerstvu kultury během následujícího měsíce. Na národním seznamu tak je celkem 36 položek.
„Kultura piva jako soubor tradičních znalostí, dovedností, zvyklostí a společenských událostí je v České republice nepochybně kulturně sociálním fenoménem. České pivovarnictví má nejenom bohatou tradici, ale je i důležitou součástí našeho kulturního dědictví. Jsem rád, že Svaz pivovarů a sladoven ČR s touto iniciativou přišel a přeji pečovatelům o pivní kulturu v ČR mnoho úspěchů. Zároveň blahopřeji všem, kteří stojí za novými zápisy do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury a děkuji za jejich dlouhodobou práci a úsilí, které k tomuto výsledku vedly. Tímto způsobem zůstává pro další generace zachováno dědictví našich předků; jejich um, dovednosti i schopnost poradit si s těžkostmi života a vidět a užít si jeho krásy v daných podmínkách. Český seznam je bohatý a mám radost, že se i nadále rozrůstá,“ řekl ministr kultury Martin Baxa.
Pivní kultura v ČR (předkladatel Český svaz pivovarů a sladoven, z. s.)
Nominace pivní kultury do národního seznamu není první nominací související s pivem. Pozoruhodným fenoménem z této oblasti je pivovarské bednářství, reprezentované bednářskou dílnou plzeňského pivovaru, zapsané do národního seznamu v roce 2018. Dalším úspěšným zápisem, tentokrát na Seznam světového dědictví UNESCO, se stal v roce 2023 zápis města Žatce a krajiny žateckého chmele. Podání nominace Pivní kultury v ČR na národní seznam také předcházely úspěšné zápisy pivní kultury na krajské seznamy v Plzeňském a Jihočeském kraji. Pivní kultura je jako tradice předávána z generace na generaci minimálně od poloviny 19. století. V České republice je pivní kultura živý fenomén založený na odborné i laické pospolitosti, sdílení, sdružování a předávání poznatků, zkušeností, nadšení, zájmů, symbolik a identity. Celý cyklus je živou interakcí mezi výrobci a konzumenty nesoucí znaky regionality a života v komunitách. Nejdůležitějším aspektem nominace je ovšem společenská rovina – společné sdílení (nejen) času. Pivo je součástí většiny společenských událostí jak ve městech, tak na venkově. Téma tradičně rezonuje rovněž ve folklóru, především v lidových písních. Pivní kultura prostupuje téměř veškerým společenským životem v České republice, což bylo hlavní motivací předkladatelů návrhu k jejímu zapsání do seznamu.
Hořické pašijové hry (předkladatel Společnost pro zachování Hořických pašijových her, z. s.)
Jedná se o divadelní zpracování pašijové události ze života Ježíše Krista – příchod do Jeruzaléma, Poslední večeře, soud a Ukřižování. Následně je ztvárněno Vzkříšení a Slovo k národům o šíření evangelia. Novodobé hry navazují na více než dvousetletou tradici pašijových her. První zmínky o pašijích se v Hořicích datují rokem 1816. Hořické pašije se původně hrály po hospodách. Jejich zpracování tíhlo ke snaze napodobit současné profesionální divadlo, čímž se lišily od tehdy obvyklých lidových zpracování. Později původní pašije přepracoval profesor Josef Ammann, jehož inscenace byla následně realizována. v roce 1893 byla postavena speciálně pro pašijové hry unikátní divadelní budova s kapacitou 1550 návštěvníků, kteří přijížděli do Hořic z celé Evropy, ale i ze zámoří. Hořické pašijové hry se staly tak známými, že jich v roce 1897 využila americká společnost k natočení prvního hraného filmu v Evropě. Ve třicátých létech 20. století česko-německá spolupráce na realizaci představení ukázala sílu této dlouholeté tradice. Tato v důsledku politického vývoje skončila v roce 1948, stejně tak v roce 1964 byla zbořena velkolepá budova divadla. Krátce po revoluci byly pašijové hry v Hořicích obnoveny. Na místě bývalého zlatého dolu byl vybudován unikátní přírodní amfiteátr. Od roku 1993 se začaly hrát novodobé pašije ve své dnešní podobě, prošly jen drobnými úpravami.
© horickepasije.cz
Výroba modrotiskových forem (předkladatel Muzeum východních Čech v Hradci Králové)
Výroba modrotiskových forem patří mezi rukodělné řemeslné techniky. Samotné formy představují základní pomůcku pro tiskaře a slouží k negativnímu potiskování při výrobě modrotisku. Současná tvorba navazuje na původní výrobu tiskařských forem rozšířenou ve Dvoře Králové nad Labem a pramenně doloženou od poloviny 19. století. Podle dostupných pramenů byli výrobci tiskařských forem
u nás známí již v 15. století. Specializování řezbáři modrotiskových forem se objevují až v souvislosti s rozšířením modrotisku v 18. století. Zpočátku se formy vyráběly celodřevěné, v průběhu 19. století doplňovaly dřevořezbu mosazné plíšky a hroty až se nakonec vybíjely celokovové vzornice k potiskování jemných vzorů. Výroba forem byla závislá na činnosti modrotiskových dílen. Od 2. poloviny 19. století čelil modrotisk sílící konkurenci tovární výroby. Zájem o modrotiskové zboží postupně upadal, tím také slábl zájem o výrobu forem. Nové vzory se objevují v souvislosti s tvorbou textilních a oděvních návrhářů ve třicátých letech 20. století. Od padesátých let 20. století spolupracovaly poslední modrotiskové dílny s ÚLUV (Ústředí lidové umělecké výroby). Díky tomuto spojení výroba modrotiskových forem mohla pokračovat a přetrvává až do dnešní doby. V současnosti se formíři věnují opravě historických forem, vyrábí jejich repliky, nebo vyřezávají nové formy pro módní návrháře a výtvarníky.
© nulk.cz
Hlavním účelem Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Pivní kultura v ČR, Hořické pašijové hry a Výroba modrotiskových forem doplnily seznam vytvořený v předchozích letech 2009 až 2023. O seznamu více na zde.
Zápis do národního seznamu je základní podmínkou pro možnou nominaci do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Do něj jsou zapsány zatím tyto české statky: Slovácký verbuňk (2005), Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku (2010), Sokolnictví (2010 – přidružení ČR k nadnárodní nominaci koordinované Spojenými arabskými emiráty) Jízdy králů na jihovýchodě České republiky (2011), Slovenské a české loutkářství (2016 – společná nominace Slovesné republiky a České republiky), Modrotisk (2018 – společná nominace České republiky, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenské republiky), Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek (2020), Vorařství v Evropě (2022 – společná nominace ČR, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska a Španělska), Ruční výrobě skla (2023 – společná nominace ČR, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo a Španělsko).
V roce 2022 byla zapsána první česká nominace do dalšího seznamu UNESCO, a to do Registru osvědčených postupů na zachování nemateriálního kulturního dědictví s názvem „Strategie pro zachování tradičních řemesel ˗ program Nositelé tradice lidových řemesel“.
Kontakt pro média:
Bc. Jana Malíková
tisková mluvčí
E: press@mk.gov.cz
