- V důsledku ruské agrese bylo poškozeno přes dva tisíce objektů ukrajinské kulturní infrastruktury
V důsledku ruské agrese na Ukrajinu bylo poškozeno nebo zničeno 2156 objektů kulturní infrastruktury.
Informovala o tom tisková služba ukrajinského ministerstva kultury a informační politiky.
„Ke dni 25. prosince 2024 evidujeme 2 156 kulturních institucí včetně památek kulturního dědictví, které byly poškozeny v důsledku ruské ozbrojené agrese. 382 objektů kulturní infrastruktury bylo zcela zničeno (17,7 %),“ píše se ve zprávě.
Největší škody hlásí východní regiony Ukrajiny, zejména Doněcká, Charkovská, Luhanská a Záporožská oblasti, a město Kyjev.
Celkem bylo zasaženo:
domy kultury – 1042;
knihovny – 770;
umělecké školy – 165;
muzea a galerie – 120;
divadla, kina a filharmonie – 39;
parky, zoologické zahrady, přírodní rezervace – 16;
cirkusy – 4.
Zdroj: Ministerstvo kultury a strategických komunikací Ukrajiny
Foto: V důsledku ruského útoku na Kyjev ze dne 1.1.2025 byla poškozena historická budova Domu ukrajinských spisovatelů.
- Ukrajinci uctili památku umělců, kteří zahynuli ve válce
Ruská válka proti Ukrajině si vyžádala životy 143 ukrajinských umělců a 94 pracovníků médií. Zahynulo také sedm zahraničních novinářů, kteří informovali svět o událostech na Ukrajině. Informovalo o tom Ministerstvo kultury a strategických komunikací s odvoláním na IMI a PEN Ukrajina.
V roce 2024 v bojích s ruským agresorem padli:
Jakiv Tkačenko – filmový herec, hrál mimo jiné v nejúspěšnějším filmu loňského roku, historickém dramatu Dovbuš.
Jurij Melofon – hudebník, zakladatel hudebního vydavatelství Moon Records.
Oleksandr Podvyšennyj – básník.
Mykola Sostin – hudebník, bubeník kapel Zavoď a Soom.
Jurij Kaňuk – spisovatel.
Artem Kolbasynskyj – baletní tanečník.
Taras ilja – básník.
Andrij Kasjanov – herec Národního divadla Tarase Ševčenka v Dnipru. Jeho poslední ztvárněnou rolí byla postava gruzínského malíře Nico Pirosmani v představení Milion rudých růží.
Mykola Lenok – hudebník a herec Divokého divadla v Kyjevě.
Ihor Voronka – operní zpěvák a herec.
Antom Smeckyj – choreograf.
Artur Snitkus – performer, filmový herec.
Arsen Fedosenko – fotograf.
Kosťantyn Petryk – filmový a televizní režisér.
Jevhen Nevynskyj – herec a loutkář.
Jevhen Šumilov – filmový herec.
Oleksij Bezpalcev – spisovatel.
Petro Velykyj – divadelní herec, před 20 let působil v Národním divadle Tarase Ševčenka v Černivcích.
Pylyp Stachov – hudebník, hudební kritik.
Volodymyr Antonenko – hudebník, člen mnoha hardcore/screamo kapel.
Zdroj: Suspilne Kultura
Foto: PEN Ukrajina
- Hudebnice Mariana Sadovska zveřejnila online archiv nahrávek ukrajinských lidových písní ze svých expedic napříč Ukrajinou, od Karpat po Donbas
Zpěvačka Mariana Sadovská, která se věnuje výzkumu autentické ukrajinské hudby, představila online archiv s nahrávkami lidových písní, které pořídila během svých expedic po Ukrajině v letech 1993-2016. Archiv zahrnuje písňovou kulturu většiny ukrajinských etnografických oblastí, zejména Polesí, Poltavska, Podillja, Karpat, Lemkovštiny, Doněcka a Slobožanska. Unikátní nahrávky jsou k dispozici k poslechu i ke stažení a jsou doplněny fotografiemi, videi a texty písní.
Archiv obsahuje více než 1690 zvukových nahrávek uložených ve formátu MP3 s vysokou kvalitou zvuku. Nosiči těchto materiálů jsou kazety, minidisky a digitální záznamy. Kromě písní obsahuje sbírka také dialogy, rozhovory, a dokonce i neúspěšné pokusy interpretů o zpěv, které zprostředkovávají atmosféru vesnic, kde byly nahrávky pořízeny.
Na kanálu archivu na YouTube je k dispozici také více než 40 videí, která zachycují zpěv a každodenní život dobových interpretů. Sbírku doplňuje 380 fotografií pořízených během výprav, mezi nimiž jsou i fotografie Andrého Erlena, Przemyka Sierachynského, Bernda Fingase a samotné Mariany Sadovské.
Mariana Sadovská je ukrajinská zpěvačka, skladatelka, herečka a folkloristka, kterou kritici často nazývají „ukrajinskou Björk“. Její tvorba je jedinečnou syntézou archaických ukrajinských lidových písní a současné avantgardy. Ve svých vystoupeních přetváří obřadní, svatební a emigrantské písně sesbírané v nejodlehlejších koutech Ukrajiny do inovativních hudebních kompozic. Její hlasový rozsah a emocionální síla opakovaně ohromily publikum a deník The New York Times ji přirovnal k rockové hvězdě PJ Harvey.
Sadovská se zálibou v experimentálních přístupech vystupovala na pódiích ve více než 20 zemích, spolupracovala s Kronos Quartet, Farm in the Cave a vytvořila vlastní hudební projekty, jako jsou The Rusalka Cycle a Vesna. Spolupracovala s předními divadelními soubory, včetně polského divadla Gardzienice, a získala řadu ocenění, včetně Ruth German World Music Award. Její hudba je mostem mezi generacemi, tradicí a experimentem, který stále inspiruje mezinárodní společenství.
Zdroj: http://marianasadovska.com/ua/archive
Foto: Suspilne Kultura
- Knihu Viktorije Ameliny s předmluvou Margaret Atwoodové zařadilo BBC mezi nejočekávanější knihy letošního roku
Britská redakce BBC zařadila knihu ukrajinské spisovatelky Viktorije Ameliny Deník války a spravedlnosti: Pohled na ženy ve válce mezi 40 nejzajímavějších knih, které si přečtete v roce 2025.
„Letos vychází odvážná kniha zesnulé ukrajinské spisovatelky Viktorije Ameliny. Amelina se ze spisovatelky stala válečnou reportérkou, když v roce 2022 Rusko zahájilo totální invazi na její vlasti. Tragicky zahynula při raketovém útoku v červenci 2023 ve věku 37 let, ale její fotografie, deníky a rozhovory s ženami v epicentru konfliktu byly shromážděny v této knize,“ píše BBC.
Knihu Deník války a spravedlnosti vydá dne 18. února 2025 nakladatelství Macmillan Publishers St. Martin's Press, jedno z nejstarších nakladatelství na světě, a předmluvu k ní napsala kanadská spisovatelka, literární kritička a feministka Margaret Atwoodová. Publikace obsahuje fotografie, deníky, rozhovory a svědectví z války, které Amelina zaznamenala. Autorka nestihla rukopis knihy dokončit. Těsně před plánovanou tvůrčí rezidenci v Paříži ji dne 1. července 2023 v centru Kramatorsku zabila ruská raketa. Amelina na cestě do východoukrajinského města doprovázela delegaci zahraničních spisovatelů.
V chystané knize jsou zpracovány příběhy několika výjimečných ukrajinských žen, například nositelky Nobelovy ceny míru Oleksandry Matvijčukové, právničky a současné vojenské důstojnice Jevhenie Zakrevské, bojovnice za lidská práva Larysy Denyšenko a knihovnice z malé vsi Kapitolivka Julije Kakuli-Danyljukové.
Viktorija Amelina je ukrajinská spisovatelka a veřejná činitelka, členka PEN Ukrajina a bojovnice za lidská práva. Zemřela na následky těžkých zranění po raketovém útoku na Kramatorsk v červnu 2023.
V roce 2014 vydala svůj debutový román Listopadový syndrom aneb Homo Compatiens (Синдрoм листoпаду абo Homo Compatiens). V roce 2017 vydala svůj druhý a také poslední román Dům pro doma (Дім для Дома). Je také spoluautorkou knihy pro děti E-Exkavátorské příběhy Eky.
Po roce 2022 Viktorija Amelina spolupracovala na dokumentování ruských válečných zločinů s organizací Truth Hounds. V září roku 2022 našla deník spisovatele Volodymyra Vakulenka umučeného ruskými vojáky.
Posmrtně vyšly její básně ve sbírce Svědectí (Свідчення, 2024).
Byla zakladatelkou a vedoucí Newyorského literárního festivalu ve městě New York v Doněcké oblasti. V říjnu 2023 vybral ukrajinský PEN na pokračování činnosti festivalu po smrti jeho zakladatelky půl milionu hřiven.
V březnu 2024 obdržela Viktorija Amelina spolu se spisovatelem Salmanem Rushdiem Cenu Norské asociace spisovatelů za svobodu projevu.
Zdroj: TV DIM
Foto: archiv Viktorije Ameliny
- Ukrajinské filmy na Berlinale 2025
Na jubilejním 20. ročníku Forum Expanded, které je součástí Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně, bude mít premiéru film Speciální operace ukrajinského režiséra Oleksije Radynského. Film pojednává o obsazení čornobylské jaderné elektrárny ruskými vojsky na začátku invaze na Ukrajinu.
Speciální operace je dokumentární film založený na záběrech z průmyslových kamer pořízených během okupace čornobylské jaderné elektrárny v únoru 2022. Bez dialogů a tradičního vyprávění staví diváky do pozice svědků událostí a ukazuje, jak ruská armáda jednala na území jaderné elektrárny.
Režisér Oleksij Radynskyj nazývá svůj film „důkazem“: každý záběr je důkazem válečného zločinu a přístup k zobrazení událostí má za cíl zbořit mýty o ruské armádě. Film vznikl díky úsilí anonymních pracovníků atomové elektrárny, kteří během ruské okupace objektu riskovali své životy a pokračovali vést videodokumentaci dění na elektrárně.
Do programu Berlinale Co-Production Market 2025, který se bude konat v rámci berlínského filmového festivalu od 15. do 19. února, byly vybrány dva ukrajinské filmy: Země je placatá – letěl jsem kolem a viděl jsem ji (režie Maksym Nakonečnyj) a 30 dní léta (režie Anastasija Solonevyč). Oba filmy se dostaly do užšího výběru programu, který jim má pomoct najít mezinárodní koprodukční partnery a získat finanční prostředky na dokončení produkce.
Zdroj: Suspilne Kultura
Foto: Záběr z filmu Speciální operace rež. Oleksije Radynského, 2024. Berlinale
- Bylo identifikováno 130 uměleckých děl ukradených Rusy z Chersonského muzea umění
Pracovníci Chersonského uměleckého muzea identifikovali další obraz, který Rusové ukradli v roce 2022 při útěku z města. Celkový počet identifikovaných uměleckých děl je 130.
Při sledování propagačního videa, které natočil ruský televizní kanál na Krymu v září 2023, si pracovníci všimli obrazu malíře Petra Sachra „Portrét lidového umělce Korpaňuka“. Ukrajinský sovětský malíř Petro Sachro (1918 – 1987) byl žákem impresionisty Oleksy Novakivského. Na obraze, který ukradli okupanti, je vyobrazen představitel slavné dynastie lidových umělců uměleckého řezbářství ze západoukrajinské vsi Javoriv. Podle badatelů malíř nakreslil portrét stařešiny rodiny Semena Korpaňuka. Muž je oblečen do tradičního huculského oděvu. Pozadí obrazu tvoří příroda zimních Karpat.
Pracovníci Chersonského muzea usilují o návrat ukradené sbírky umění. Kromě identifikace ukradených obrazů se podílí také na propagaci obrazů. Spolu s ukrajinskými výrobci módních doplňku realizují projekt Ukradené umění. Jedná se o kolekci hedvábných šátků s motivy obrazů, které byly ruskými vojáky ukradeny z Chersonského uměleckého muzea. Jeden ze šátků si pořídil například německý návrhář a stylista Frank Wilde.
Zdroj: Chersonské umělecké muzeum / Facebook
Foto: Chersonské umělecké muzeum / Facebook
- Výstava Pavla Makova „Rodokmen aneb pohřbená jména“
Kyjevská galerie The Naked Room slaví šesté výročí své existence výstavou Pavla Makova, jednoho z předních ukrajinských současných umělců, který v roce 2022 reprezentoval Ukrajinu na bienále v Benátkách. „Díla na výstavě jsou součástí dlouhodobého cyklu Abrakadabra, který Makov připravuje od roku 2018 a který vyjde v roce 2025 jako jeho nová umělecká kniha. V AbrakadabřePavlo pokračuje ve svých úvahách o místě a městě,“ říkají o projektu kurátorky Lizaveta Herman a Maria Lanko.
Výstava představuje nová díla Makova z let 2020-2024, v nichž se „rostliny a květiny vznášejí nad vratkým světem svých tvůrců, doslova nad fyzickými troskami tohoto světa“. Již po roce 2018 se postupně měnila Makova zavedená obrazotvornost a pohled na svět. Umělcova pozornost se postupně přesunula od lidského k přírodnímu, barva vtrhla do černobílých tisků, kresba téměř zcela nahradila tisk a hlavními postavami jeho děl se místo městských struktur staly zdomácnělé květiny. Ruská invaze toto nové zaměření upevnila a prohloubila.
Bezpodmínečná krása Makovova umění je dnes neoddělitelná od temnoty reality, v níž autor žije a pracuje. V pozadí nezůstávají žádné umělé stavby a labyrintové mosty, pouze abstraktní vír a zcela reálné propadliny. Monumentální rostliny, které v předchozích iteracích Abrakadabry ztělesňovaly neodolatelnou sílu přírody, se nyní objevují jako průvodci pocitu vyčerpanosti a konečnosti. Rostliny a květiny se vznášejí nad nestabilním světem svých tvůrců a troskami současného světa.
Výstava v galerii The Naked Room potrvá do 25. ledna 2025.
Pavlo Makov se narodil v roce 1958 v Petrohradu (tehdy Leningrad). Když mu byly tři roky, přestěhovala se jeho rodina na Ukrajinu, Makov má ukrajinské občanství. Je absolventem Vysoké školy výtvarných umění na Krymu v Simferopolu, Akademie umění v Petrohradě a Institutu umění a průmyslu v Charkově. Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav a získal řadu ocenění včetně Ševčenkovy státní ceny (2018). Účastnil se mnoha projektů na Ukrajině i v zahraničí, jeho díla jsou mimo jiné zastoupeny v muzeích na Ukrajině, v Maďarsku, Itálii, Španělsku, Velké Británii a Spojených státech. Žije a pracuje v Charkově. „Jsem ukrajinský malíř, nemůžu existovat bez ukrajinského státu“, tak 65letý renomovaný malíř opakovaně vysvětluje své rozhodnutí neopustit těžce zkoušené město.
Zdroj: The Naked Room / Instagram
Foto: Obraz Pavla Makova
