Slavnostní předání certifikátů o zápisech nominací na národní seznam tradiční lidové kultury proběhlo v Nostickém paláci za účasti předkladatelů nominací a dalších čestných hostů.
Zápis schválil ministr kultury Martin Baxa na doporučení svého poradního orgánu Národní rady pro tradiční lidovou kulturu. Na seznamu je nyní celkem 36 zapsaných statků.
Certifikát o zápisu nominace Hořických pašijových her na národní seznam převzal od ministra kultury předseda a garant nominace Miroslav Kutlák spolu s místopředsedkyní spolku Vladislavou Dvořákovou. Certifikát o zápisu nominace Výroby modrotiskových forem převzala Martina Vlčková z Muzea východních Čech v Hradci Králové, která byla garantem nominace a ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
„Blahopřeji všem, kteří stojí za novými zápisy do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury a děkuji za jejich dlouhodobou práci a úsilí, které k tomuto výsledku vedly. Tímto způsobem zůstává pro další generace zachováno dědictví našich předků; jejich um, dovednosti i schopnost poradit si s těžkostmi života a vidět a užít si jeho krásy v daných podmínkách. Český seznam je bohatý a mám radost, že se i nadále rozrůstá,“ řekl ministr kultury Martin Baxa.
Hořické pašijové hry
Nositeli jsou autoři, realizátoři představení, herci a diváci. Nominaci zpracovala a předložila Společnost pro zachování Hořických pašijových her, z. s. Vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista se nazývají pašije. V Hořicích na Šumavě byly od roku 1816 nepravidelně hrány původním německým obyvatelstvem, údajně po hospodách. V roce 1893 byla postavena speciálně pro pašijové hry unikátní divadelní budova s kapacitou 1550 návštěvníků, kteří přijížděli do Hořic z celé Evropy, ale i ze zámoří. Hořické pašijové hry se staly tak známými, že jich v roce 1897 využila americká společnost k natočení prvního hraného filmu v Evropě. Ve třicátých létech 20. století česko-německá spolupráce na realizaci představení ukázala sílu této dlouholeté tradice. Tato v důsledku politického vývoje skončila v roce 1948, stejně tak v roce 1964 byla zbořena velkolepá budova divadla. Krátce po revoluci byly pašijové hry v Hořicích obnoveny. Po politickém uvolnění se od roku 1993 hry konají každoročně, v posledních letech v první polovině června. K jejich provádění byl vybudován přírodní amfiteátr. Novodobý text sepsaný Jindřichem Peckou a režírovaný Antonínem Baštou doznal jen drobných režijních úprav. Doprovodnou hudbu napsal Jaroslav Krček. Po celé představení je na jevišti přítomen živý chór.
Výroba modrotiskových forem
Nositeli statku jsou čtyři formíři ve Dvoře Králové nad Labem a okolí. Nominaci zpracovalo a předložilo Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Výroba modrotiskových forem patří mezi rukodělné řemeslné techniky. Samotné formy představují základní pomůcku pro tiskaře a slouží k negativnímu potiskování při výrobě modrotisku. Podle dostupných pramenů byli výrobci tiskařských forem u nás známí již v 15. století. Specializování řezbáři modrotiskových forem se objevují až v souvislosti s rozšířením modrotisku v 18. století. Současná tvorba navazuje na původní výrobu tiskařských forem rozšířenou ve Dvoře Králové nad Labem a pramenně doloženou od poloviny 19. století. Zpočátku se formy vyráběly celodřevěné, v průběhu 19. století doplňovaly dřevořezbu mosazné plíšky a hroty až se nakonec vybíjely celokovové vzornice k potiskování jemných vzorů. Výroba forem byla závislá na činnosti modrotiskových dílen. Od 2. poloviny 19. století zájem o modrotiskové zboží postupně upadal a slábl zájem o výrobu forem. Nové vzory se objevují v souvislosti s tvorbou textilních a oděvních návrhářů ve třicátých letech 20. století. K zachování výroby do dnešní doby přispělo před 30 lety zrušené Ústředí lidové umělecké výroby (1945–1995). V současnosti se formíři věnují opravě historických forem, vyrábí jejich repliky, nebo vyřezávají nové formy pro módní návrháře a výtvarníky. Nositeli statku jsou čtyři formíři ve Dvoře Králové nad Labem a okolí.
Hlavním účelem Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky.
Zápis do národního seznamu je základní podmínkou pro možnou nominaci do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Do něj jsou zapsány zatím tyto české statky: Slovácký verbuňk (2005), Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku (2010), Sokolnictví (2010 – přidružení ČR k nadnárodní nominaci koordinované Spojenými arabskými emiráty) Jízdy králů na jihovýchodě České republiky (2011), Slovenské a české loutkářství (2016 – společná nominace Slovesné republiky a České republiky), Modrotisk (2018 – společná nominace České republiky, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenské republiky), Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek (2020), Vorařství v Evropě (2022 – společná nominace ČR, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska a Španělska), Ruční výrobě skla (2023 – společná nominace ČR, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo a Španělsko).
V roce 2022 byla zapsána první česká nominace do dalšího seznamu UNESCO, a to do Registru osvědčených postupů na zachování nemateriálního kulturního dědictví s názvem „Strategie pro zachování tradičních řemesel ˗ program Nositelé tradice lidových řemesel“.
