Novinky a média

Většinový vlastník areálu, který hřebčín od roku 2005 fakticky provozoval a od roku 2014 i většinově vlastnil, se rozkladem dožadoval prohlášení jen dvou konkrétních stájí za kulturní památku, zatímco menšinový vlastník se rozkladem dožadoval prohlášení za kulturní památku celého areálu hřebčína, včetně přiléhajících pastvin.

Hřebčín Napajedla je ojedinělým autenticky dochovaným příkladem specifické hospodářské architektury z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, spojené s fenoménem organizace chovu koní, která nemá v tomto regionu obdoby. Hřebčín je navíc historicky spojen s nejstarším, téměř 140 let trvajícím chovem anglických plnokrevníků v České republice, který se nesmazatelně zapsal do dějin dostihového sportu v rámci celého evropského regionu. Hřebčín v Napajedlech, resp. chov anglického plnokrevníka, ukončil svou činnost v lednu 2023 a v současnosti není hospodářská část areálu nijak využívaná, zatímco obytná část je využita k nájemnímu bydlení.

Ministr kultury na základě doporučení rozkladové komise  potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury, kterým byly za kulturní památky prohlášeny především budovy a pozemky v rámci centrálního hřebčína, tedy nikoli přiléhající pastviny, které nejsou podle Ministerstva kultury hlavním nositelem kulturně-historických hodnot napajedelského hřebčína a netvoří podstatu jeho nejstarší dochované stavební části. Navíc prohlášení pastvin v areálu hřebčína by neobstálo v testu proporcionality, protože při neexistenci chovu koní by jejich prohlášení za kulturní památku nadměrně zasahovalo do vlastnických práv většinového vlastníka. Dále je nutné zdůraznit, že pastviny hřebčína v Napajedlech nebyly nikdy koncipovány jako komponovaná kulturní krajina, jako je tomu např. u hřebčína v Kladrubech, neboť byly historicky rozmístěny na několika pastevních plochách, z nichž některé z nich na sebe ani polohopisně nenavazovaly.

Ministr kultury má za to, že jedině celková (a odbornými argumenty podložená) shoda vlastníků či subjektů zúčastněných na případné obnově areálu hřebčína povede ke kompromisnímu řešení, jejímž výsledkem může být nová podoba areálu, která zachová pro budoucí generace nejenom památkově významné objekty v tomto areálu, ale také obecné povědomí o fenoménu chovu anglického plnokrevníka v České republice. Samotná obnova chovu anglických plnokrevníků v napajedelském hřebčínu, popřípadě otázka prodeje hřebčína osobě, která by tento chov obnovila, však nemůže být úkolem státní památkové péče.

Rozhodnutí je konečné a lze proti němu podat pouze správní žalobu k soudu.