- Kyjev chystá netradiční muzeum: Sovětská propaganda pod drobnohledem
V Kyjevě vzniká unikátní projekt – muzeum sovětské monumentální propagandy. Místo oslavování ideologie chce nabídnout kritický pohled na symboly, které po desetiletí formovaly veřejný prostor i myšlení lidí.
Areál kyjevského Výstaviště (VDNH), postavený jako výkladní skříň sovětského pokroku, se promění v prostor pro reflexi a dialog. Vedení VDNH spustilo veřejnou výzvu určenou historikům, umělcům i kurátorům – cílem je vytvořit muzeum, které představí sovětské monumenty v novém světle. Expozice by měla vzniknout přímo v dochovaných pavilonech z éry SSSR a nabídnout nový výklad těchto architektonických reliktů v kontextu dekomunizace a dekolonizace. Projekt vychází z myšlenky, že bourání památek nestačí – je třeba pochopit, co a proč reprezentovaly.
Muzeum je zatím ve fázi příprav. Otevření se plánuje v areálu VDNH v Kyjevě, konkrétní termín zatím nebyl oznámen.
Zdroj: Suspline Kyjiv
- Mykolajiv zpřístupňuje lodní minulost – vzácné archivy míří do digitálního světa
Mykolajivské Muzeum loděnictví a flotily začalo digitalizovat své historické sbírky. Výsledkem bude online přístup k dosud skrytým pokladům ukrajinského námořnictva.
Více než dvě století ukrajinské námořní historie bude během následujících šesti týdnů převedeno do digitální podoby. Tým odborníků pracuje na převedení desítek vzácných námořních sbírek, knih o mořeplavbě a předrevolučních tisků do digitální podoby. Ve sbírkách muzea se také nacházejí unikátní písemné památky z 18. až 20. století, které se týkají námořních záležitostí, stavby lodí a historie loďstva, a to včetně dokumentů, plánů, map a nákresů, které dokumentují vývoj loděnictví a námořnictva na jihu Ukrajiny. Klíčové místo zaujímají archivy loděnic „Naval“ i materiály Společnosti mykolajivských závodů a loděnic – instituce, které stály u zrodu ukrajinského lodního průmyslu.
Projekt nejen zachraňuje ohrožené historické památky, ale zároveň nabízí vědcům i veřejnosti nový nástroj ke zkoumání minulosti ukrajinského loděnictví. Iniciativa vznikla ve spolupráci s mezinárodními partnery, a to zejména jsou nizozemský Národní archiv, ALIPH Foundation ani Cultural Emergency Response.
Zdroj: Intent Mykolajiv
- Geologie v umění: Výstava Maxe Vityka v Dnipru
Dniprovské umělecké muzeum hostí fascinující výstavu „Kartografie neviditelných fantazií“ ukrajinsko-amerického umělce Maxe Vityka, která propojuje vědu a umění v monumentálních malbách.
Od 21. března 2025 mohou návštěvníci Dniprovského uměleckého muzea (ul. Ševčenka 21) obdivovat 19 impozantních děl Maxe Vityka, z nichž každé dosahuje rozměrů přibližně 3 x 2 metry. Výstava zahrnuje dvě hlavní série: „Bojovníci světla“, inspirovanou událostmi na Majdanu, a „Halucinace v Zasupojivce“, odkazující na energii ukrajinského venkova.
„Milujeme Dnipro, vždy sem jezdíme jako domů,“ říká Max Vityk. „Dnipřané na mé výstavě uvidí obrazy ze série ‚Válečníci světla‘, které jsem maloval pod dojmem událostí na Majdanu. Celkem je v této sérii 12 děl – podle počtu apoštolů. Dnes, během války, nabývají ještě hlubšího významu. Co se týče série ‚Halucinace v Zasupojivce‘ – při její tvorbě jsem nebral žádné drogy. Inspiroval jsem se energii gogolovské Ukrajiny, kde jsem tato díla maloval. Zasupojivka je vesnice asi 100 km od Kyjeva.“
Max Vityk, původně geolog pracující v USA, se od 90. let věnuje výtvarnému umění. V roce 2020 se natrvalo vrátil na Ukrajinu. V Dnipru momentálně připravuje nový společný projekt „Sloučení světů“ se svou manželkou, výtvarnicí Hannou Kryvolap.
Zdroj: Nashe misto Dnipro
- Rytmy Charkova: Mladí fotografové vystavují v metru
Vestibul stanice metra Majdan Konstituciji v Charkově se proměnil v galerii, kde studenti Charkovské státní akademie kultury představují svůj pohled na život města prostřednictvím výstavy „Rytmy Charkova“. Charkov se nachází pouhých 30 kilometrů od frontové linie, proto je podzemní vestibul nejbezpečnějším místem pro pořádání veřejných akcí ve městě.
Od 24. března 2025 mohou cestující na stanici metra Majdan Konstituciji zhlédnout fotografickou výstavu „Rytmy Charkova“. Tato expozice, kterou tvoří práce studentů Charkovské státní akademie kultury, zachycuje dynamiku a každodenní život města očima mladé generace. Výstava potrvá do 2. dubna a je výsledkem spolupráce Mládežnické rady při kabinetu starosty města Charkova, Charkovské státní akademie kultury a za podpory městského odboru pro rodinu, mládež, sport a kulturu.
Zdroj: Slobidskyj kraj
- Výšivka jako poselství: Babičky ze Sumské oblasti upozorňují na problém zaminovaných polí
Lidové umělkyně ze Sumské oblasti vyšily na lněné ubrousky klasy obilí. V rámci projektu „Soul of Soil“ (v češtině Duše země) tímto chtějí upozornit na důsledky zaminování ukrajinských polí a dopad této válečné katastrofy na globální potravinovou bezpečnost.
Projekt „Soul of Soil“ je společnou iniciativou Ministerstva ekonomiky Ukrajiny, Programu rozvoje OSN (UNDP), sociálního podniku „Mým blízkým“ a šéfkuchařky Olhy Martynovské. Cílem je zvýšit povědomí o problému zaminování ukrajinských území a jeho negativním vlivu na ekonomiku a světovou potravinovou bezpečnost.
Účastnice projektu „Mým blízkým“, mezi nimiž je i několik starších žen ze Sumské oblasti, vytvořily lněné ubrousky s vyšitými obilnými klasy. Tento tradiční ukrajinský symbol má připomenout, že každý zachráněný klas může přispět k vyřešení potravinové krize a hladu ve světě.
Šéfkuchařka Olha Martynovská se do projektu zapojila přípravou „nejcennějšího pokrmu na světě“, zeleninové pomazánky z lilků, cuket, paprik, rajčat a další zeleniny. V receptu použila zeleninu vypěstovanou výhradně na již odminovaných polích Sumské oblasti. Pomazánka se podává s chlebem, který byl upečen z mouky z místního obilí. Jídlo včetně vyšitých ubrousků se podává mezinárodním delegacím, které navštěvují Ukrajinu. Martynovská dodává, že pro přípravu takového pokrmu bylo nezbytné odminovat téměř 6 000 hektarů půdy za podpory mezinárodních partnerů.
Ukrajina patří mezi deset největších producentů pšenice na světě, její obilí se dováží do 57 zemí světa. V roce 2021 činila úroda pšenice 32,2 milionu tun, zatímco v roce 2023 to bylo 22,2 milionu tun. Díky humanitárnímu odminování území, která byla pod okupací, tato čísla postupně rostou.
Zdroj: CUKR Sumy
- "Náhody a monochromy": Výstava Tiberije Silvašiho v Užhorodě
V Užhorodském muzeu lidové architektury byla 25. března 2025 zahájena výstava „Náhody a monochromy“ představující díla významného ukrajinského abstraktního malíře Tiberije Silvašiho, rodáka z Mukačeva a laureáta státní Ševčenkovy ceny.
Výstava „Náhody a monochromy“ představuje 20 nových obrazů Tiberije Silvašiho, namalovaných po roce 2016. Expozice se zaměřuje na dvě hlavní série: jsou to „Náhody“ a „Monochromy“. Série „Náhody“ ztělesňuje svobodu v umění, kde autor pracuje s náhodnými skvrnami a vrstvami materiálů, vytvářejícími abstraktní kompozice. „Monochromy“ se soustředí na hloubku a význam jedné barvy, zkoumající, co se skrývá za samotným odstínem.
Kurátorka výstavy, kyjevská umělkyně Kateryna Syta, popisuje „Náhody“ jako nejvyšší bod umělecké svobody: „Tato náhoda ani neměla množství možných variant. Byla absolutní. Monochromy – to není barva. Je to to, co je za ní, a to, co ji barvou činí.“
Výstava, která se už dříve představila v Kyjevě a Záporoží, bude po Užhorodu, kde potrvá do 13. dubna, k vidění také ve Lvově a plánuje se i její cesta do Tokia. Tiberij SIlvaši se zahájení výstavy nezúčastnil kvůli zdravotním problémům.
Tiberij Silvaši, narozený v roce 1947 v Mukačevu, patří k nejvýznamnějším postavám současného ukrajinského umění. Je držitelem Národní ceny Tarase Ševčenka a jeho díla jsou součástí sbírek po celém světě – od New Jersey po Vídeň.
Zdroj: Varosh
- Orgie kyborgů v charkovském divadle Nafta
Charkovské avantgardní divadlo Nafta připravuje novou inscenaci, kterou plánují uvést na jevišti už v dubnu. Tentokrát nejde o vojáky z Doněckého letiště, kterým se na Ukrajině přezdívá „kyborgové“. Nejde ani o sci-fi. Nové představení s názvem „Orgie kyborgů“ čerpá inspiraci z „Manifestu kyborgů“ feministky Donny Haraway a přináší syrovou performanci o válce, technologiích, ekologii – a o možném konci světa.
„Orgie kyborgů“ je politicko-environmentální inscenace, která nahlíží na současnou ruskou válku jako ekocid – systematické ničení přírody a krajiny jako součást vojenských operací. Představení vzniklo na popud rakouské organizace UniT pro projekt „Future Narratives for Planet Earth“, s podporou Creative Europe. Režisérkou je Nina Chyžna.
Téma si Chyžna zvolila okamžitě po přijetí pozvání do projektu: „Dnes nemáme privilegium mluvit jen o plastu nebo letech letadlem, i když tyto problémy zůstávají důležité. Musíme zdůraznit, že ruské válečné zločiny páchají katastrofální škody nejen lidem, ale i životnímu prostředí,“ vysvětluje.
Představení hodně čerpá z osobních zkušeností herců a režisérky. Tým divadla Nafta odjel v rámci zkoušek do osvobozeného Izjumu v Charkovské oblasti, kde se potkal s odborníky, kteří jim ukazovali ekologické dopady války: proměněné krajiny, masové hroby, stopy destrukce. Inscenace vychází z intenzivního výzkumu, studia děl ekologických umělců (např. Nikity Kadana) a vědeckých textů.
Forma představení je stejně radikální jako jeho obsah. Text tvoří mozaika citací, pohybových partitur, vlastních reflexí a fragmentů literatury. Hudba je pokaždé komponována na míru konkrétní repríze. Vše – těla, zvuky, slova i prostor – nese určitou myšlenku a poselství. V centru nestojí člověk, ale ekosystém, kde je člověk jen jeden z mnoha aktérů, nikoliv pán tvorstva.
Divadlo Nafta navíc při tvorbě důsledně uplatňuje principy ekovědomí – používá recyklované kostýmy z předešlých inscenací a důsledně odmítá jakékoliv formy diskriminace, gendrové nerovnosti nebo homofobie. Jak říká ředitelka divadla Tetiana Holubova: „Snažíme se být součástí změny, ať už jde o přístup ke zdrojům nebo lidská práva.“
Slogan inscenace? „Poslední show antropocénu.“
Zdroj: Ukrajinská pravda
- Malý divadlo v Kyjevě uvádí avantgardní román Majka Johansena
V dubnu ožije na scéně Malého divadla v Kyjevě adaptace jednoho z nejavantgardnějších děl ukrajinské literatury – románu Majka Johansena „Cesta učeného doktora Leonarda a jeho budoucí milenky krásné Alčesty do Slobožanské Švýcarska“. Režie se ujal Artem Vusyk, zakladatel charkovského nezávislého divadla Nafta a laureát Ceny Lese Kurbase.
Román „Cesta učeného doktora Leonarda a jeho budoucí milenky krásné Alčesty do Slobožanské Švýcarska“, napsaný ukrajinským avantgardním spisovatelem Majkem Johansenem v letech 1928–1932, je mistrovskou parodií na světové milostné a dobrodružné romány. Toto dílo z období tzv. Rozstříleného obrození je známé svou jazykovou hravostí, ironií a experimentováním s literárními formami.
Rozstřílení obrození je období v ukrajinské historii, kdy byla v průběhu stalinských čistek ve 20. a 30. letech 20. století zlikvidována celá generace ukrajinských spisovatelů, básníků, divadelníků, vědců a intelektuálů. Majk Johansen (vlastním jménem Mychajlo Herškovyč, 1895–1937) byl ukrajinský spisovatel, básník, překladatel, literární teoretik a jazykovědec. Patřil k nejvýraznějším postavám ukrajinského kulturního avantgardního hnutí 20. let a je považován za klíčového představitele tzv. Rozstříleného obrození. Johansen byl v roce 1937 zatčen sovětskou tajnou policií NKVD a obviněn z účasti ve smyšlené teroristické organizaci. Popraven v Kyjevě ve věku 41 let. Rehabilitován posmrtně v roce 1957. Majk Johansen dnes patří mezi znovuobjevené klasiky ukrajinské literatury. Jeho dílo získává novou pozornost nejen kvůli historickému kontextu, ale i díky své aktuálnosti, jazykové lehkosti a kritickému pohledu na moc a společnost.
Režisér Artem Vusyk, původem z Charkova, je známý svým inovativním přístupem k divadelní tvorbě. V roce 2015 založil nezávislé divadlo Nafta, které se zaměřuje na experimentální inscenace a reflektuje aktuální společenské otázky. Za inscenaci Duha na Saltivce získal Vusyk prestižní cenu Kurbase, což potvrzuje jeho významný přínos ukrajinskému divadlu.
Adaptace Johansenova románu na jevišti Malého divadla slibuje být událostí, která propojí literární avantgardu s moderním divadelním výrazem, a nabídne divákům jedinečný zážitek z ukrajinské kulturní scény.
Zdroj: Vogue UA
- Spolupráce legend: lvovská kapela Mertvyj Piveň a ivanofrankivský básník Jurij Izdryk vypustili společnou skladbu a videoklip
Legendární ukrajinská kapela Mertvyj Piveň a spisovatel Jurij Izdryk vydali svou první společnou skladbu. Píseň Strach vznikla na motivy básně Genius loci a přináší syrový portrét kočovného hudebního života v časech nejistoty a války.
Kapela Mertvyj Piveň zhudebnila báseň Genius loci od spisovatele a básníka, letošního laureáta Ševčenkovy ceny Jurije Izdryka. Nahrávání probíhalo ve studiích ve Lvově a Ivano-Frankivsku za účasti samotného autora. Výsledkem je sugestivní skladba Strach, která se stala vyvrcholením společného koncertního turné s názvem Chladno, během něhož byla píseň poprvé veřejně představena 9. února 2025 ve Lvově. Skladba je dostupná na všech hlavních hudebních platformách.
Videoklip k písni natočila Svitlana Blahitko, která již dříve režírovala klipy ke skladbám Serhije Žadana, například, Žena s vlasy černými jako zem. Klip vizuálně rozšiřuje význam skladby: objevují se v něm symboly strachu, mýtické fobie i obraz každodenní nejistoty, která doprovází hudebníky na cestách.
„Píseň vznikla jako reflexe našich dobrodružství během turné. Strach je v tomto případě hlavním katalyzátorem, hnacím motorem putujících muzikantů. Izdryk svou vizí zachytil nadčasový portrét,“ říká frontman kapely Jurij Rokyckyj.
Tato spolupráce není ojedinělá – Mertvyj Piveň oznámil plány na celé album zhudebněné Izdrykovy poezie, na kterém se bude spisovatel aktivně podílet.
Skupina zároveň během turné organizuje sbírku na podporu 63. brigády, kde bojoval bývalý baskytarista kapely Oleh „Džon“ Suk.
Mertvyj Piveň je kultovní ukrajinská rocková formace založená roku 1989 ve Lvově. Známá je propojením alternativní hudby s poezií – do své tvorby zařazuje texty významných ukrajinských básníků, čímž vytváří originální styl na pomezí rocku, literatury a performance.
Jurij Izdryk (nar. 1962) je spisovatel, básník, esejista, hudebník a výtvarník. Patří k hlavním postavám ukrajinského postmodernismu. Je známý svou filozofickou poezií, jazykovou experimentací a reflexí lidské identity v podmínkách nejistoty. Aktivně vystupuje na literárních a uměleckých scénách po celé zemi. Letos obdržel nejvyšší státní vyznamenání v oblasti kultury – Cenu Tarase Ševčenka za básnickou sbírku „Kolekce“.
Zdroj: LvivPost.net
