V Nostickém paláci byly slavnostně předány Ceny Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit za rok 2025. Ocenění převzaly osobnosti, které se dlouhodobě podílejí na rozvoji neprofesionálního umění a kulturního života v České republice.
Ministr kultury během slavnostního setkání vyzdvihl význam práce oceněných i jejich přínos pro místní komunity a další generace.
„Dnešní ocenění jsou vyjádřením hlubokého respektu k lidem, kteří celý život věnují svůj čas, energii a talent druhým. Díky jejich práci zůstává kultura živou součástí každodenního života v našich městech i obcích,“ uvedl ministr kultury.
Ceny Ministerstva kultury každoročně připomínají význam neprofesionálního umění a oceňují osobnosti, které svou činností podporují kulturní tradice, tvořivost i mezigenerační předávání zkušeností.
Ceny Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit v roce 2025 obdrželi:
Cena MK v oboru audiovizuálních a výtvarných aktivit byla udělena Milanu Sedláčkovi za úspěšnou celoživotní organizační činnost, udržení tradic a popularizaci amatérské fotografie
Milan Sedláček (* 11. května 1939, Praha)
Milan Sedláček zasvětil velkou část svého života amatérské fotografii, a to jako fanda, tvůrce i organizační pracovník, a své znalosti obětavě předává dalším generacím fotografů. Po studiu Průmyslové školy strojnické pracoval nejprve v zahraničním obchodě, odkud musel v roce 1971 odejít, poté ve stavebnictví. V 60. letech se stal nadšeným amatérským fotografem a tento dodnes trvající zájem prezentoval na mnoha výstavách. Svůj koníček upevnil v roce 1989 vstupem do Svazu českých fotografů a také se aktivně zapojil do činnosti svazu – v průběhu času zastával různé funkce a do loňského roku byl jeho místopředsedou. Organizoval či spoluorganizoval řadu fotografických soutěží a výstav: Praha fotografická, Praha národní, Mapové okruhy, Divadelní fotografie, Národní soutěž fotografie a další. Z nich nejdůležitější je poslední zmíněná – Národní soutěž fotografie, které se Milan Sedláček věnuje již déle než 20 let a má velkou zásluhu na její současné podobě. I když fotografických soutěží u nás existuje celá řada, Národní soutěž fotografie má mezi nimi zastřešující postavení s dlouhou tradicí. Milan Sedláček je také kurátorem fotografické sbírky Svazu českých fotografů, unikátního souboru více než 12 000 fotografií významných českých a slovenských autorů od počátku 20. století. Prezentoval ji v několika knižních publikacích a na několika výstavách k významným společenským výročím.
Cena MK v oboru dětských uměleckých aktivit byla udělena Jaroslavu Vančátovi za významný podíl na formování metodiky a tvůrčí rozvoj výtvarného oboru
doc. PhDr. Jaroslav Vančát, Ph.D. (* 27. února 1949, Benešov u Prahy)
Jaroslav Vančát je historik umění a významný teoretik výtvarné výchovy, vizuálního umění a kreativity. Do nedávna byl aktivním výtvarníkem, kurátorem výstav, jedním ze zakladatelů českého videoartu. Vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích, poté výtvarnou výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Postgraduální studium estetiky absolvoval také na Filozofické fakultě UK a habilitoval na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty UJEP v Ústí nad Labem. Je spolutvůrcem RVP pro oblast výtvarné výchovy pro základní a gymnaziální vzdělávání. Do roku 2015 byl předsedou České sekce Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním (INSEA). Aktivně působil v odborné radě NIK (útvar ARTAMA) po dětské výtvarné aktivity. Více než dvacet pět let byl hlavním teoretikem a kurátorem celostátních výtvarných přehlídek dětí a mládeže, kde se díky němu prosadilo chápání výtvarné výchovy jako tvůrčího procesu, od motivace, přes osobité přístupy k tématu, vlastní tvorbu, způsob prezentace a ověřování komunikačních účinků. Přehlídky NIK se staly otevřenou tribunou inovativních metod výuky výtvarné výchovy. Díky Jaroslavu Vančátovi reagují na současná společenská témata a promýšlejí možnosti vizuálního zachycení těchto témat v kontextu vývoje současného výtvarného umění a jsou zásadní pro další vývoj a kvalitu oboru. Jaroslav Vančát dokázal svými přednáškami na přípravných seminářích motivovat mnoho pedagogů k promyšlené práci s dětmi.
Cena MK v oboru divadelních a slovesných aktivit byla udělena Tomáši Žižkovi za celoživotní přínos v oblasti experimentujícího a mladého divadla
MgA. Tomáš Žižka (* 2. prosince 1963, Bratislava)
Tomáš Žižka je divadelní režisér, scénograf, vysokoškolský učitel a lektor. Po studiu řezbářství na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě přišel do Prahy na Divadelní fakultu AMU, kde pokračoval studiem jevištního výtvarnictví a loutkářské technologie. V 90. letech spoluzakládal spolek mamapapa a stal se průkopníkem site-specific projektů, které využívají scénický potenciál přirozeného nedivadelního prostoru. Jako scénograf spolupracuje s řadou renomovaných scén doma i v zahraničí. V roce 2003 byl uměleckým ředitelem Srdce Pražského Quadriennale, jako odborný konzultant se podílel na projektu Museum Gate Nadace Open Society Fund. Pedagogicky působí na Divadelní fakultě AMU, kde vychovává budoucí profesionální umělce. Dlouhodobě a systematicky se zabývá i amatérským uměním: účastní se porot celostátních přehlídek dětského, mladého a experimentálního divadla a přehlídek neprofesionálního umění (Dětská scéna Svitavy, Náchodská Prima sezóna, Mladá scéna v Ústí nad Orlicí, Nahlížení v Bechyni, Šrámkův Písek), vede vzdělávací semináře a dílny. Svým osobním zaujetím i kultivovaným odborným zájmem se tak významně a dlouhodobě podílí na formování české alternativní divadelní scény a na rozvoji českého amatérského divadla – zejména jeho experimentálních forem.
Cena MK v oboru tanečních aktivit byla udělena Ludmile Rellichové za pedagogický, metodický a organizační rozvoj tvořivé taneční výchovy a scénického tance
Ludmila Rellichová (* 8. října 1963, Praha)
Ludmila Rellichová patří k nejvýraznějším osobnostem neprofesionálního scénického tance v České republice. Vyrůstala v Praze a od dětství zde získávala všestranné estetické i taneční vzdělání. Zásadní pro její další vývoj byla setkání s učitelkami tance Hanou Pivcovou a Věrou Chmurovou, které ji vedly k autenticitě, tvořivosti a práci s improvizací. Již tehdy se setkávala s moderními tanečními technikami na seminářích Franka Towena či Jana Hartmana a získávala zkušenosti i v divadle. Tato raná formace vytvořila základ pro její pozdější pedagogický i umělecký přístup, založený na vnitřním prožitku, výtvarné obraznosti a důrazu na výrazové kvality pohybu. Po přestěhování do Rychnova u Jablonce nad Nisou z kraje 80. let začala pracovat s dětmi a roku 1998 své zkušenosti zúročila založením Tanečního studia Magdaléna, které se dodnes řadí k nejvýznamnějším centrům tvořivé taneční výchovy. Ludmila Rellichová je originální choreografkou, zasloužila se o rozvoj regionální infrastruktury a nelze pominout ani její odborný přínos, který přesahuje rámec běžné pedagogické praxe. Vytvořila svébytnou pedagogickou metodu, která spojuje tanec s kresbou, poezií, hudbou a imaginací a klade důraz na respekt k dětskému vnímání světa. Její publikace Taneční tvorba pro děti a s dětmi patří k nejpoužívanějším materiálům v oblasti tvořivé taneční pedagogiky. Ludmila Rellichová díky své vytrvalosti, koncepčnímu myšlení a schopnosti dlouhodobě budovat komunitu ovlivnila podobu tanečního života v Libereckém kraji i v celostátním měřítku.
Cena MK v oboru hudebních aktivit byla udělena Viliamu Bérešovi za celoživotní skladatelskou, dirigentskou, pedagogickou a organizátorskou činnost
Viliam Béreš (* 22. února 1960, Kadaň)
Viliam Béreš je zapálený muzikant, dirigent, aranžér a skladatel. Pochází ze severních Čech. Po tatínkovi má slovenské kořeny, po mamince vztah k hudbě. V 15 letech odešel studovat hru na dechové nástroje na Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého a v 19 nastoupil k Posádkové hudbě do Tábora, později k Posádkové hudbě Praha. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila v Ústřední hudbě Armády ČR. Aktivní službu v armádě ukončil v roce 2008. Vrátil se do svého rodného kraje a zaměřil se na pedagogickou práci. Svým přístupem a osobním příkladem získal pro dechovou hudbu a propagaci lidových tradic velké množství hráčů, mnozí jsou kapelníky nebo úspěšnými hudebními skladateli. Založil celou řadu hudebních uskupení (Veselí muzikanti, Veselá krušnohorská muzika a taneční orchestr Chilli Band), kde hudebníci z regionu, absolventi hudebních konzervatoří a nejlepší žáci základních uměleckých škol nacházejí uplatnění. Mimo to je autorem téměř 350 skladeb různého charakteru. Úprav a aranží provedl víc než 1000 (v seznamu najdeme lidové písně i Bedřicha Smetanu). Díky znalosti výrazových možností jak velkých symfonických, tak i malých dechových orchestrů patří k nejlepším a v současné době k velice žádaným aranžérům u nás i v Evropě.
Cena MK v oboru tradiční lidové kultury a folkloru byla udělena Jiřímu Jilíkovi za celoživotní umělecký, organizační a popularizační přínos tradiční lidové kultuře
PaedDr. Jiří Jilík (* 16. listopadu 1945, Praha)
PaedDr. Jiří Jilík je celý svůj osobní i profesní život spjatý se Slováckem, a především s Uherským Hradištěm, kde již téměř 80 let žije. Narodil 16. listopadu 1945 v Praze, záhy se však celá rodina přestěhovala do Kunovic. Jiří Jilík vystudoval učitelství, obor čeština–dějepis, a muzeologii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Po absolutoriu v roce 1970 pracoval devět let jako učitel ve Vlčnově a tehdy začala jeho národopisná činnost, kdy sbíral zdejší pověsti, pohádky a díky svým žákům získával autentická vyprávění. Jeho sběratelská činnost dala základ rozsáhlému literárnímu dílu vycházejícímu právě z hluboké znalosti terénu. V 70. letech se také stal předsedou programové rady Jízdy králů ve Vlčnově a v následujícím období připravil desítky autorských pořadů, moderoval nespočet besed i vernisáží výstav a dodnes zde aktivně působí. Několik desetiletí také připravuje a moderuje pořady Slovácká čítanka na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Jiří Jilík je autorem nebo spoluautorem desítek beletristických i populárně naučných knih, v nichž čerpá inspiraci z historické, přírodopisné či folklorní oblasti. Reálie zpracovává poutavou literární formou a daří se mu tak širokému čtenářskému publiku předávat povědomí o historii míst, v nichž žije. Sběratelská, literární a publicistická činnost Jiřího Jilíka překračuje hranice kulturního prostoru jihovýchodní Moravy a je významným příspěvkem k šíření a popularizaci tradiční lidové kultury v rámci celé České republiky.
Foto: Hana Brožková
