Rusové od začátku totální invaze na Ukrajinu poškodili 1300 budov kulturní infrastruktury, 505 z nich bylo zcela zničeno. Nejvíce utrpěly klubovny a komunitní centra, které tvoří 47% poškozených budov. Kromě toho bylo ostřelováním poškozeno více než 500 památek kulturního dědictví Ukrajiny [https://bit.ly/3ljXmJj].
Ztráty kultury na Ruskem okupovaném území Ukrajiny není možné v současné době přesně vypočítat – do svobodného světa se dostávají jen útržkovité informace o Rusy vyrabovaných muzeích a spálených knihovních fondech, stejně jako o zmizelých soukromých uměleckých sbírkách. Předběžně se hovoří o desítkách tisíc ukradených kulturních předmětů. Některé z nich se postupně daří vracet zpět na Ukrajinu [https://bit.ly/3YXXOKT], některé však budou také nenávratně ztraceny.
Ukrajinská kultura projevuje mimořádnou odvahu a odhodlání. Nehledě na těžké zkoušky, kterými prochází její tvůrci, žije dále a pomáhá udržet v ukrajinském lidu zdravý bojový duch. Ukrajinští umělci se nejen snaží svou tvorbou pomoci domácímu publiku vypořádat se s traumaty války, ale zároveň šiří povědomí o své zemi v zahraničí, a to doslova na všech kontinentech.
MKČR bude pravidelně každý týden ve spolupráci s Tetianou Okopnou přinášet zprávy z ukrajinské kultury, jako důkaz, že ukrajinská kultura žije ve své rozmanitosti, že se nevzdala a nepodlehla.
Podoby ukrajinské kultury – květen - červen 2025
Ukrajinská kultura nyní neprožívá své nejlepší časy, ale přesto se nevzdává. Tanec, výtvarné umění, architektura, literatura i film se proměňují a hledají nové cesty k publiku. Umělci i nadále vytvářejí nové umělecké světy, vzpomínají na zabité kolegy a kolegyně, vydávají alba, pořádají výstavy a obnovují zničená ruskými vojáky divadla. Přinášíme devět zpráv z různých koutů kulturního dění: od Kyjeva přes Sumy až po Cannes.
- Ukrajinský kreativní průmysl přišel během války o více než 20 procent všech pracovníků
Válka na Ukrajině má ničivý dopad na oblast kultury. Jak uvedla náměstkyně ministryně kultury Anastasia Hryhorenko, od začátku plnohodnotné ruské invaze přišla kulturní sféra o více než 20 procent svých pracovníků.
„Mnozí muži odešli do armády, někteří zaměstnanci změnili obor kvůli vyššímu finančními ohodnocení, další emigrovali do zahraničí,“ vysvětlila Hryhorenko v rozhovoru pro ukrajinská média. S nedostatkem kvalifikovaných odborníků se potýkají muzea, knihovny, divadla i kulturní domy. V přifrontových oblastech je situace obzvlášť kritická.
Podle náměstkyně ministerstvo podniká kroky k tomu, aby zajistilo lepší pracovní podmínky pro pracovníky v kultuře a zvýšilo motivaci stávajících zaměstnanců zůstat ve svém oboru.
Zároveň však Hryhorenko upozornila, že kromě lidských kapacit kulturní sféra čelí i masivnímu ničení kulturních objektů. Od února 2022 bylo zničeno nebo poškozeno 1390 památek ukrajinského kulturního dědictví. Ukrajina považuje tyto útoky za součást cílené kulturní destrukce ze strany agresorského Ruska.
Zdroj: Espreso.tv, 13. května 2025
- Eskapistiko: balet, který odráží symbiózu tance a hudby
V Kyjevské opeře se 26. května uskutečnila premiéra moderního baletu Eskapistiko, který je součástí večera jednoaktových představení 1984. Jiná. Eskapistiko. Tento inovativní projekt od Insha Dance Company přináší unikátní spojení tance a hudby, kde každá interakce tanečníků s velkou kovovou polokoulí generuje hudbu v reálném čase prostřednictvím modulárního syntezátoru.
Inovativní choreoakustický přístup přináší organickou digitalizaci tanečního divadla, kde pohyb tanečníků přímo ovlivňuje hudební kompozici. Kostýmy pro představení byly vytvořeny s využitím umělé inteligence, což přidává další vrstvu inovace.
Představení Eskapistiko zkoumá vnitřní hledání svobody prostřednictvím tance a konflikt mezi únikem od reality a touhou vrátit se k sobě samému. Moderní choreografie a elektronická hudba vytvářejí vnitřní konflikt, kde každý pohyb a zvuk mají svůj význam.
Původně byla premiéra plánována na 6. ledna, ale byla odložena kvůli technickým a výrobním komplikacím. Centrální objekt, kovová polokoule, která se během představení stává živým hudebním nástrojem, vyžadoval více času na výrobu kvůli problémům s dodávkami elektřiny po ruských leteckých útocích.
Diváci budou mít možnost zažít jedinečný zážitek, kde tanec a hudba splývají v jeden celek, a každý pohyb vytváří neopakovatelný hudební moment.
Zdroj: Espreso
- Ziferblat vydali první anglicky zpívané album Of Us
Ukrajinská skupina Ziferblat, která reprezentovala Ukrajinu na Eurovision Song Contest 2025 ve švýcarském Basileji, vydala 2. května své první anglicky zpívané album s názvem Of Us. Album obsahuje sedm skladeb, včetně písně Bird of Pray, se kterou skupina vystoupila na Eurovizi a umístila se na devátém místě. Píseň Bird of Pray je bilingvní skladba v angličtině a ukrajinštině, která kombinuje alternativní rock s prvky tradiční ukrajinské hudby. Text písně vyjadřuje témata ztráty, naděje a víry, odrážející současnou situaci na Ukrajině.
Během svého vystoupení na Eurovizi skupina Ziferblat zaujala nejen hudbou, ale i vizuální stránkou. Kostýmy navrhl ukrajinský designér Ivan Frolov, známý svou spoluprací s umělci jako Beyoncé, Jennifer Lopez, Ritu Oru nebo skupinu Måneskin.
Členové skupiny uvedli, že Of Us je jejich první významný pokus být slyšeni mimo Ukrajinu. Album vzniklo v krátkém čase, s minimálními úpravami, a prezentuje materiál tak, jak byl původně vytvořen.
Zdroj: Suspilne
- Ukrajina otevřela Cannes: Den Ukrajiny na festivalu přinesl tři silné filmové výpovědi
Letošní ročník filmového festivalu v Cannes byl 13. května zahájen Dnem Ukrajiny, v jehož rámci proběhla speciální série projekcí tří dokumentárních filmů, které různými způsoby reflektují současnou ukrajinskou realitu a válku.
Jako první se promítal francouzský dokumentární snímek Zelenskyj, který sleduje život ukrajinského prezidenta od dětství v Kryvém Rihu až po jeho politické působení. Film vykresluje nejen jeho cestu k moci, ale také kulturní a společenské pozadí, ze kterého vzešel.
Druhým uvedeným filmem byl Notre Guerre (Naše válka) francouzského filozofa a publicisty Bernarda-Henriho Lévyho, který završuje jeho „ukrajinský kvartet“. Film sleduje každodenní život na frontě a civilní realitu obyvatel východní Ukrajiny mezi únorem a dubnem 2025. Autoři věnují zvláštní pozornost brigádě Anny Kyjevské, která byla vycvičena ve Francii, i anonymním hrdinům z řad civilistů.
Posledním filmem večera byl dokument 200 metrů do Avdijivky od oscarového režiséra Mstyslava Černova. Snímek sleduje osvobození vesnice Andrijivka u Bachmutu ukrajinskou armádou a měl svou světovou premiéru na festivalu Sundance v lednu 2025.
Den Ukrajiny v Cannes tak nabídl mezinárodnímu publiku výjimečný vhled do reality války očima těch, kdo ji žijí. Jednalo se o silné gesto kulturní přítomnosti Ukrajiny na jedné z nejvýznamnějších světových filmových platforem.
Zdroj: Vogue.ua
- Na kyjevském Majdanu Nezávislosti je umístěna mozaika Boryviter Ally Horské
Na rušném kyjevském Majdanu se 12. června objevilo něco, co zde chybělo nejen fyzicky, ale i symbolicky. Mistrovská mozaika Boryviter (česky Poštolka), kterou v roce 1967 vytvořili legendární ukrajinští monumentalisti Alla Horská a Viktor Zarecký, byla znovu odhalena ve své plné kráse. Replika ikonického díla, původně umístěného v interiéru mariupolské restaurace Ukrajina a v roce 2022 nenávratně poškozeného ruskými ozbrojenými silami, je nyní dočasnou součástí centra hlavního města.
Práce nad přesnou kopií mozaiky nebyly jednoduché. Na rekonstrukci pracovalo 15 umělců a badatelů pod vedením Oleny Zarecké, vnučky Horské. Aby dosáhli co největší věrnosti originálu, shromáždili třičtvrtě tuny materiálů z různých koutů světa: neprůhledné sklo, smalt, obklady, dokonce i hliníkové lžíce. Práce probíhala v hangáru Ukrajinských drah, smaltu pro reprodukci sháněli z pozůstatků sovětských skladů i nových ukrajinských výroben v Sumách a ve Lvově.
Boryviter, původně zamyšleny jako hrdinný symbol sovětské propagandy, byl v rukou Horské a jejích kolegů proměněn v poetický obraz Azovské oblasti, kde se setkává step a moře. Právě tato odvaha osobní interpretace dostala umělkyni do hledáčku sovětského režimu. Po záhadné a nikdy nevyšetřené vraždě Horské v roce 1970 bylo její jméno vymazáno ze seznamů umělců a její díla záměrně ničena. Ke dnešnímu dni se dochovaly pouze tři původní mozaiky Ally Horské, obzvlášť Boryviter se opět těší pozornosti a je symbolem odporu ruské kolonizační politice.
Projekt Boryviter realizoavala nezisková iniciativa Ukraine WOW spolu s Fondem Horské a Zareckého. Vznikla i druhá verze mozaiky, rozdělená na 1250 fragmentů, které si mohou lidé zakoupit a stát se symbolickými „strážci“ tohoto významného díla. Po osvobození Mariupolu bude z jednotlivých kusů obnovena původní mozaika v Mariupolu. Výnosy z prodeje budou věnovány na podporu zachování dvou dalších autorčin děl, jako je mozaika Vítr v Kyjevě či Pták v obci Helmjazyv (Čerkaská oblast).
Replika mozaiky Boryviter je vystavena do 22. června na adrese: Kyjev, Chreščatyk 20–22.
Alla Horská (1929–1970)
Ukrajinská umělkyně, disidentka a aktivistka, jedna z hlavních postav kulturní renesance šedesátých let dvacátého století. Známá pro svou monumentální tvorbu a společensko-politický postoj. Spolupracovala s jinými významnými umělci a zasazovala se o lidská práva a svobodu projevu. Byla nalezena mrtvá za podezřelých okolností v roce 1970. Její dílo i osud se staly symbolem odvahy a kulturní identity.
Viktor Zarecký (1925–1990)
Ukrajinský malíř, grafik a scenárista, manžel Ally Horskoé. Spolupracovali na mnoha monumentálních projektech, včetně mozaiek Borivyter, Pták a Dřevo života. Jeho styl spojuje klasickou kresbu s poetickými motivy a sociální citlivostí. Po smrti Horské usilovně chránil její odkaz a nadále tvořil navzdory kulturnímu tlaku režimu.
Zdroj: LB.UA
- Nadčasové světy mezi stepí a kosmem: Výstava ProZorí v Kyjevě přibližuje umění jako akt duchovní rezistence.
V Ukrajinském domě v Kyjevě se koná významná výstava ProZori, která přibližuje tvorbu čtyř legend ukrajinského poválečného umění: Ady Rybačuk a Volodymyra Melničenka, Fedora Tetjanyča, Valerije Lamacha a Floriana Jurjeva. Tito kultovní umělci obohatili svá monumentální díla vytvořena na zakázku pro socialistický stát s osobními vizemi, které se mnohdy stávaly tichou formou vzdoru totalitnímu režimu. Výstava běží v Ukrajinském domě od května do srpna 2025.
Všichni zúčastnění umělci se narodili mezi 1929 a 1936 a dětství prožili ve víru druhé světové války. Trauma dětství i poválečné tíhy se staly výchozím bodem jejich tvorby, která se snažila nalézt v umění naději, rovnováhu a duševní útěchu. Jejich díla tak jsou hledáním útěchy ve světě plném destrukce a chaosu.
Výstava ProZorí je věnována tvorbě kultovních kyjevských umělců, kteří se podíleli na vzniku ikonických monumentálních objektů poválečného Kyjeva – například budovy známé jako Lítající talíř u stanice metra Lybidska, mozaik v prostorách Říčního přístavu, autobusového nádraží a letiště Boryspil, panno na tramvajových stanicích.
Jejich tvorba přesahovala hranice monumentálního umění – byla ovlivněna multimediálními experimenty, průniky vědy a umění, snahou o autonomii a nezávislost mimo ideologický dozor. Každý z nich vytvořil svůj vlastní filosofický systém, který odrážel univerzální otázky lidské existence, paměti a vztahu k přírodě i vesmíru.
Valerij Lamach v tajnosti psal „Knihu schémat“ – osobitý filozofický traktát propojující dějiny umění, náboženství a přírodní vědy. Ada Rybačuk a Volodymyr Melničenko, inspirováni cestami do Arktidy, hledali jazyk kolektivní paměti a bolesti. Florian Jurjev rozpracoval vědeckou teorii o „hudbě barev“, kde propojuje poezii, barvu a zvuk. Fedir Tetjanyč vypracoval filosoficko-etickou teorii „Fripulja“, jež uvažovala o vesmíru a člověku jako jednom organismu.
Výstava představuje přes 200 exponátů – od obrazů, grafik a plastik po unikátní archivní materiály a osobní záznamy. Řada děl bude prezentována veřejnosti poprvé, včetně cyklu estamp "Hirošima" od Rybačuk a Melničenka či rozsáhlé kolekce Lamachovy "Knihy schémat". Multimediální instalace, animace, zvukové prvky a projekce oživují vystavená díla a nabízejí silný imerzivní zážitek.
Součástí doprovodného programu jsou tematické přednášky, workshopy a večerní prohlídky s odborným výkladem. Cílem výstavy ProZorí není pouze oslavit osobnosti a díla, ale také nastolit otázky o významu umění v období společenské nejistoty a hrozby. Výstava potrvá do srpna 2025.
Ada Rybačuk (1931–1993) a Volodymyr Melničenko (nar. 1932) – umělecký a životní pár, který se proslavil monumentálními projekty ve veřejném prostoru. Jejich nejznámější práce zahrnují monumenty v Kyjevě a koncept pamětního komplexu Babyn Jar, který byl za sovětů zničen. Jejich tvorba propojuje poetiku, spiritualitu a hluboký humanismus.
Fedir Tetjanyč (1942–2007) – výtvarník, performer a tvůrce originálních utopických světů. Věnoval se tvorbě z nalezených předmětů a rozvíjel teorii biosófy, vlastní filozoficko-ekologický koncept o harmonii přírody, umění a vědomí. Vystupoval pod jmenem Fripulja.
Valerij Lamach (1925–1978) – malíř a filozof, autor slavného "Systému znaků", v němž hledal univerzální jazyk umění. Ve svých dílech se zabýval duchovními a kosmickými tématy, používal symbolické struktury a propojení s byzantskou ikonografií.
Florián Jurjev (1929–2021) – skladatel, architekt, teoretik a výtvarník. Známý jako autor kyjevského "UFO" (budovy Institutu informatiky), kde zkoumal propojení zvuku, barvy a prostoru. Byl průkopníkem synestetických uměleckých forem a usiloval o duchovní dimenzi ve vědecko-technickém prostředí.
Zdroj: Vogue UA
- Přes třicet tisíc návštěvníků dorazilo na kyjevský knižní veletrh
Knižní veletrh a literární festival Knižní Arsenal v Kyjevě se letos konal od 29. května do 1. června a znovu potvrdil svou roli jednoho z nejvýznamnějších kulturních festivalů na Ukrajině. Hlavním dějištěm byla historická budova zbrojovky Arzenál, kde se kromě knižního veletrhu odehrávaly i přednášky, autorské čtení, diskuse, performativní akce či literární programy pro děti a mládež.
Kurátorský tým ve složení historičky Marci Shore a spisovatelky, překladatelky a nakladatelky Oksany Forostyny se letos tematicky zaměřil na hlubší porozumění společenským a kulturním proměnám v kontextu válečné reality.
Kromě samotného knižního trhu, kde letos vystavovalo 100 velkých a 11 malých nakladatelství spolu se šesti specializovanými knihkupectvími, se uskutečnilo i rekordní množství doprovodných akcí. Celkem se v rámci festivalu konalo přes 200 událostí, mezi nimi 17 výstavních projektů a 5 tematických knižních výstav. Kromě programu pro dospělé nabídl Arsenal i zvláštní sekci pro děti a mládež, jejíž součástí byla například Literární laboratoř pro mládež.
Součástí letošního Arsenalu byla i spolupráce s festivalem literárního překladu Translatorium a specifický kurátorský program připravil i Ukrajinský PEN. Velkou událostí se stala obnovená tradice Jarmarku ilustrátorů, kde své práce prezentovalo 12 vizuálních umělců v různých stylových polohách.
Festivalová dramaturgie byla rozdělena mezi sedm tematických scén, kde probíhaly dojemné rozhovory, diskuse, čtení i performance. Festival opět hostil zahraniční hosty, do Kyjeva dorazilo přes 250 umělců, autorů a odborníků z různých zemí. Speciální pozornost byla věnována profesnímu programu Book Arsenal Fellowship Program, který propojuje ukrajinská nakladatelství a literární agenty s jejich zahraničními partnery.
I přes bezpečnostní omezení způsobená válečnou situací přilákal letošní Arsenal během čtyř dní třicet tisíc návštěvníků a návštěvnic. Jak upozorňuje ředitelka festivalu Julija Kozlovec, „letošní festival nedosáhl svých rozměrů z let 2019 nebo 2021, ale podařilo se nám vrátit mnohé úspěšné formáty a zároveň přijít s novými“.
Festival Knižní Arsenal se koná od roku 2011 a rychle si vydobyl mezinárodní renomé: v roce 2019 byl oceněn jako nejlepší literární festival roku na London Book Fair. Kvůli invazi v roce 2022 se neuskutečnil, ale od roku 2023 se znovu koná i za válečných podmínek a stále dokazuje, že kultura a kniha mají na Ukrajině nezastupitelné místo.
Zdroj: Ukrajinska pravda
- Z trosek do naděje: divadlo Ňaňkiny v Sumách se vzpamatovává po ruském raketovém útoku, který zničil jeho zázemí
Rodinné divadlo Ňaňkiny v Sumách bylo 13. dubna 2025 zasaženo ruským raketovým útokem. Bomba tehdy zcela zničila jak zázemí divadelního sboru, tak hlavní jeviště v Kongresovém centru Sumské státní univerzity, kde divadlo dlouhodobě působilo. Právě zde se měla v létě konat oslava pětiletého výročí dětské herecké skupiny Repjach, která je s divadlem pevně spjata.
Reakce vedoucích divadla, manželů Volodymyra a Tetjany Ňaňkiných, byla okamžitá: už po několika dnech po útoku obnovili zkoušky. Od 17. dubna se divadelníci scházejí v nových, provizorních prostorech v suterénu domu v ulici Voskresenska. Místnost původně působila jako kryt a dnes v ní kromě zkoušek funguje i soukromý muzejní prostor s ironickým názvem Sovok krinž s exponáty ze sovětské éry.
Divadlo Ňaňkiny sdružuje více než 90 dětí a mladých lidí, kteří se věnuji divadlu na poloprofesionální úrovni. V prosinci 2024 odehráli představení třeba i dvakrát denně. Repertoár tvoří autorské inscenace jako třeba drama 24, které vychází ze vzpomínek dětí na začátek plnohodnotné invaze. Inscenace vznikají ve spolupráci s dětmi a odrážejí jejich bezprostřední zkušenosti, často bolestné i traumatizující.
Kreativní duch se nenechal zlomit ani po útoku. „Zastavit se nemůžeme. Musíme pokračovat kvůli dětem, sobě, tvořivosti, městu, Ukrajině, budoucnosti,“ řekl ředitel divadla Volodymyr Ňaňkin.
Škody způsobené útokem byly obrovské: kromě scény a zázemí byly zničeny kostýmy, rekvizity, osvětlení i zvuková technika. Odhadovaná škoda přesahuje 20 tisíc dolarů.
V den útoku se v divadle naštěstí nezkoušelo. Syn manželů Ňaňkiných se však nacházel v jiné budově Sumské univerzity, kterou zasáhla druhá raketa. Spolu se spolužáky stihl během poplachu přeběhnout do krytu. Jeden z dětských herců ale utrpěl vážná zranění přímo u Kongresového centra. Po několika dnech poslal slabým hlasem hlasovou zprávu, která pro vedení divadla znamenala malou, ale důležitou naději.
Nové prostory zatím neodpovídají původnímu zázemí, ale děti v nich pokračují v přípravě premiér. „Do Kongresového centra zatím nedokážu jít. Mám s ním příliš mnoho vzpomínek,“ říká jedna z mladých hereček. Jiná přiznává, že po zprávě o nových prostorech „najednou zase mohla žít“.
Divadlo Ňaňkiny vzniklo jako rodinná iniciativa, která se během let proměnila ve vyhledávanou dětskou divadelní akademii a komunitní centrum. I po ztrátě budovy se naděje nevzdává a chce se stát kulturním střediskem pro město Sumy. Příklad divadla Ňaňkiny ukazuje, jak hluboký význam má kultura a umění i v nejtemnějších obdobích lidských dějin.
Zdroj: Suspilne
Archiv:
