Rusové od začátku totální invaze na Ukrajinu poškodili 1300 budov kulturní infrastruktury, 505 z nich bylo zcela zničeno. Nejvíce utrpěly klubovny a komunitní centra, které tvoří 47% poškozených budov. Kromě toho bylo ostřelováním poškozeno více než 500 památek kulturního dědictví Ukrajiny [https://bit.ly/3ljXmJj].
Ztráty kultury na Ruskem okupovaném území Ukrajiny není možné v současné době přesně vypočítat – do svobodného světa se dostávají jen útržkovité informace o Rusy vyrabovaných muzeích a spálených knihovních fondech, stejně jako o zmizelých soukromých uměleckých sbírkách. Předběžně se hovoří o desítkách tisíc ukradených kulturních předmětů. Některé z nich se postupně daří vracet zpět na Ukrajinu [https://bit.ly/3YXXOKT], některé však budou také nenávratně ztraceny.
Ukrajinská kultura projevuje mimořádnou odvahu a odhodlání. Nehledě na těžké zkoušky, kterými prochází její tvůrci, žije dále a pomáhá udržet v ukrajinském lidu zdravý bojový duch. Ukrajinští umělci se nejen snaží svou tvorbou pomoci domácímu publiku vypořádat se s traumaty války, ale zároveň šiří povědomí o své zemi v zahraničí, a to doslova na všech kontinentech.
MKČR bude pravidelně každý týden ve spolupráci s Tetianou Okopnou přinášet zprávy z ukrajinské kultury, jako důkaz, že ukrajinská kultura žije ve své rozmanitosti, že se nevzdala a nepodlehla.
Podoby ukrajinské kultury – únor 2025 (2)
- Světová premiéra filmu ukrajinské režisérky Kateryny Hornostaj na Berlinale: ovace trvaly 10 minut
Dne 20. února na filmovém festivalu v Berlíně měl světovou premiéru dokumentární film Timestamp (Časový štítek) ukrajinské režisérky Kateryny Hornostaj. Po projekci následoval desetiminutový potlesk ve stoje od publika.
Po téměř třiceti letech se do hlavní soutěže berlínského filmového festivalu konečně znovu dostal ukrajinský film. V roce 1997 to byly Tři příběhy Kiry Muratové a teď až v roce 2025 snímek Kateryny Hornostaj. Celovečerní dokumentární film Timestamp (Časový štítek) soutěžil na berlínském filmovém festivalu o hlavní cenu – Zlatého medvěda a Cenu za dokumentární film. Letos však ukrajinský dokument nebyl porotou oceněn.
Film sleduje ukrajinské studenty a učitele, kteří se snaží udržet normální život navzdory neustálému nebezpečí a klesajícímu zájmu světa o jejich osud. Film ukazuje život ve školách v Čerkasech, Charkově, Borodjance a Buči v Kyjevské oblasti. Nejtragičtější epizodou filmu je pohřeb ve městě Romny v Sumské oblasti – dva dny předtím byla škola zničena přímým zásahem ruského dronu, při kterém zahynuli ředitel školy, zástupce ředitele, knihovnice a sekretářka.
„Když se setkáte s Ukrajincem, možná vás svými příběhy zahltí. Naše zkušenost se ostatním zdá stresující a zřejmě podobně působí i naše filmy. Lidé jsou unavení z „řešení“ našich problémů, a to je možná důvod, proč jsou naše filmy na festivalech méně vidět“, řekla Kateryna Hornostaj pro portál Variety. Její „neporazitelní“ hrdinové se však nevzdávají a míří do školy, i když se ta přesune do podzemí. „Když jsme se dozvěděli o charkovských školách, které působí v metru, okamžitě jsme se tam vydali,“ doplnila autorka.
Školy v době války jsou nesmírně důležité, zabezpečují nejen vzdělávání dětí, ale také zlepšují jejich celkový wellbeing. „Ruská invaze začala hned po pandemii COVID-19, což bylo pro děti velmi těžké. Učily se online, nemohly se stýkat. Pak vypukla válka. Občas je škola nejbezpečnějším místem ve městě, protože má protiletecký kryt a učitelé nikdy neignorují poplachy“, vysvětluje Hornostaj. Ve filmu natočila i ředitele polorozbořené školy v Boroďance, který ji otevřel, jakmile mu to stavební úřad povolil. „Děti školu potřebují. Potřebují být v kolektivu a „zažívat věci společně“, zdůraznila. „Jedna z našich protagonistek už nemá školu, do které by se mohla vrátit – její město Bachmut bylo zcela zničeno. Maturitu dokončuje online, její přátelé jsou roztroušeni po celé Ukrajině nebo jsou dokonce v zahraničí.“
Kromě režisérky se premiéry zúčastnili také producentky Olha Bregman a Natalia Libet, producent Viktor Ševčenko, výkonná producentka Zoya Lytvyn, koproducenti François Le Gall a Marion Gut (Lucembursko), Rinske Raap (Nizozemsko) a Victor Ede (Francie), kameraman Oleksandr Roschyn, zvukový designér Mykhailo Zakutskyi.
Kateryna Hornostaj pozvala do Berlína i hrdiny svého filmu. Na premiéru dorazili Mykola Špak, ředitel gymnázia v Černihivské oblasti, Svitlana Popova, zastupující ředitelka gymnázia v Borodjance, Borys Khovriak, učitel a nyní ukrajinský voják, a Olha Bryhinets, žákyně. Na červeném koberci Berlinale tvůrčí tým filmu přivítala skupina podporovatelů s ukrajinskými vlajkami, kteří zazpívali státní hymnu.
Kateryna Hornostaj přišla na svou premiéru na Berlinale jen dva dny po narození syna. Otec dítěte a zároveň střihač filmu Nikon Romančenko zůstal se synem v nemocnici. Berlínský festival uvedl, že se jedná o první případ, když se někomu z filmových tvůrců narodilo dítě v průběhu filmového festivalu.
Kateryna Hornostaj věnovala film Časový štítek památce svého mladšího bratra Maksyma Hornostaje, který padl v bojích na východě Ukrajiny v roce 2023. „Ihned na začátku ruské invaze se rozhodl, že bude bojovat. Zahynul, když jsme natáčeli. Byl velmi, velmi mladý,“ komentuje Hornostaj. „Natáčela jsem všechny ty děti a občas jsem v nich viděla jeho tvář. Viděla jsem ho v mnoha scénách, bylo to, jako bych měla halucinace. Bratr je z této mladé generace a tato generace musí žít“, řekla režisérka pro Variety.
Další dva ukrajinské filmy, Země je placatá - letěl jsem kolem a viděl režiséra Maksyma Nakonečného a 30 dní léta režisérky Anastasije Solonevyč získaly ocenění na koprodukčním trhu Berlinale 2025, který se konal od 15. do 19. února. Snímek Maksyma Nakonečného získal zvláštní cenu za koprodukční vývoj na Berlinale Co-Production Market 2025, který je financován Evropským filmovým fondem Eurimage. Film byl označen za „velmi slibný projekt“. Snímek Anastasije Solonevyč 30 dní léta získal Cenu diváků Generace Z. Porotu v této nominaci tvořili studenti filmových škol.
Zdroj: Suspilne, Variety
- Ve válce padli herec Oleksij Samojlenko a režisér Vitalij Kokoško
Herec a voják Oleksij Samojenko padl v bojích na rusko-ukrajinské frontě dne 19. února, bylo mu 28 let. Dobrovolně se narukoval do armády v prvních dnech plnohodnotné invaze.
Oleksij Samojlenko pocházel z Doněcké oblasti. Vystudoval Národní univerzitu divadla, filmu a televize Ivana Karpenka-Karyho v Kyjevě. Hrál v seriálech „Doktorka Věra“ a „Procházka v prázdnotě“. Působil v malém divadle Dílna Oleny Lazovič, kde hrál jednu z hlavních roli ve hře Vavřín.
25. února na frontě zahynul Vitalij Kokoško, režisér, majitel reklamní agentury a studia Kinograf, jeden z velikánů ukrajinského reklamního průmyslu. Bylo mu 58 let.
Vitalij Kokoško vystudoval strojní inženýrství na Oděském polytechnickém institutu. V roce 1998 založil reklamní agenturu Kinograf. Režíroval a produkoval více než 400 reklam. Získal 43 ocenění EFFIE Ukraine. Získal více než 350 ocenění na festivalech kreativní reklamy, včetně Cannes Lions, Epica, Eurobest, Golden Drum a mnoha dalších.
Zdroj: Suspilne, Ukrajinská pravda
- Rusko za tři roky poškodilo a zničilo 1390 památek kulturního dědictví, uvedlo Ministerstvo kultury Ukrajiny
Za tři roky od začátku ruské invaze na Ukrajinu bylo poškozeno nebo zničeno 1390 objektů kulturního dědictví, 2205 objektů kulturní infrastruktury bylo zasaženo a 409 objektů bylo zcela zničeno.
Největší škody utrpěla infrastruktura v Doněcké, Charkovské, Chersonské, Kyjevské, Mykolajivské, Záporožské a Sumské oblastech.
Mezi nejčastěji válkou zasaženy objekty patří:
- kluby a kulturní domy – 1064 objektů (48,3 % z celkového počtu kulturní infrastruktury);
- knihovny – 790;
- umělecké vzdělávací instituce – 168;
- muzea a galerie – 121;
- divadla, kina a filharmonie – 41;
- přírodní zákazníky – 8;
- parky, zoologické zahrady – 9;
- cirkusy – 4.
Ministerstvo kultury zdůrazňuje, že přesný počet poškozených a zničených památek nelze vypočítat z důvodu nedostatečného přístupu na dočasně okupovaná území.
Zdroj: Ministerstvo kultury Ukrajiny
- V epicentru bouře: Obrazy ukrajinských modernistů jsou zpátky v Kyjevě
Národní umělecké muzeum v Kyjevě (NAMU) představilo domácímu publiku rozsáhlou výstavu „V epicentru bouře. Modernismus na Ukrajině 1900-1930“. Vystavená díla ukrajinských modernistů se vrátila zpátky do domovského muzea po téměř dvouletém exilu v evropských galeriích a sérii úspěšných výstav v muzeích v Madridu, Londýně, Bruselu a Vídni. Projekt měl velký ohlas v zahraničí a patří mezi nejočekávanější výstavy v Kyjevě pro rok 2025.
Výstava nejen poprvé komplexně představila ukrajinský modernismus mezinárodnímu společenství, ale také pomohla zachránit uměleckou sbírku v prvních měsících ruské invaze, když se Kyjev nacházel pod neustálým ostřelován ruské armády.
Expozice vypráví příběh modernistických umělců, kteří usilovali o aktualizaci a evropeizaci ukrajinského umění. Experimentovali s kubofuturismem, konstruktivismem, neoprimitivismem a vytvářeli vlastní umělecké koncepty. Navzdory složitým historickým okolnostem – od první světové války a krátce trvající nezávislosti Ukrajinské lidové republiky až po stalinské represe ve 30. letech 20. století – bylo toto období pro ukrajinské umění obdobím rozkvětu. Kromě umělecké stránky je výstava kritickým přehledem dějin ukrajinského modernistického umění, který zkoumá jeho vývoj v kontextu evropské avantgardy. Zdůrazňuje dvě hlavní fáze vývoje: období svobodného experimentování na počátku dvacátých let 20. století a dobu rozpadu a represí ve třicátých letech, kdy sovětská vláda likvidovala nezávislá tvůrčí hnutí. Výstava rovněž nastoluje otázku národní identity, neboť ukrajinští umělci byli po dlouhou dobu neprávem řazeni k „ruské avantgardě“.
Výstava představuje více než 57 obrazů a kreseb 27 umělců ze sbírek NAMU, mezi nimiž jsou umělci Oleksandra Ekster, Oleksandr Bohomazov, Anatol Petryckij, Viktor Palmov, bratři Bojčukové, Oleksandr Archipenko, Vasyl Jermilov a další. Součástí programu jsou kurátorské prohlídky a přednášky o klíčových osobnostech a událostech v dějinách ukrajinského modernismu.
Výstava potrvá od 22. února do 6. dubna.
Zdroj: NAMU
- Výstava děl z užšího výběru prestižní ceny PinchukArtCentre 2025
Dne 28. února byla v kyjevské galerii Pinchuk Art Centre zahájena zřejmě jedna z hlavních ukrajinských výstav letošní sezóny. 20 mladých ukrajinských umělkyň a umělců, kteří se dostali do užšího výběru Ceny PinchukArtCentre 2025, představili své nové projekty. Témata, kterými se mladí umělci zabývají, zahrnují jejich osobní příběhy poznamenané ruskou invazí, úvahy o kolektivní paměti a identitě. Výstava odráží střet kontrastů ve zkušenostech různých zástupců ukrajinské společnosti, kde se tragédie a ztráty snoubí s odolností a vírou v budoucnost, uvádí PinchukArtCentre.
Na cenu PinchukArtCentre Prize 2025 jsou nominováni: Mykhailo Alekseenko (34 let, Kyjev), Kateryna Aliynyk (25 let, Kyjev/Luhansk), Yuriy Bolsa (27 let, Červonohrad), Lesya Vasylchenko (34 let, Kyjev/Oslo), Vasyl Dmytryk (32 let, Ivano-Frankivsk/Odesa), Yuriy Yefanov (34 let, Gurzuf), Jevhen Korshunov (35 let, Brovary/Kyjev), Kateryna Lisovenko (34 let, Kyjev/Vídeň), Krystyna Melnyk (30 let, Kyjev/Melitopol), Daria Molokoyedova (22 let, Kramatorsk/Kyjev), Vladyslav Plisetskyi (25 let, Kyjev), Andriy Rachynskyi (34 let, Charkov), Anton Sayenko (34 let, Sumy/Kyjev), Zhenya Stepanenko (28 let, Kyjev/Berlín), Vasyl Tkachenko (Lyakh) (29 let, Mariupol), Ilya Todurkin (23 let, Mariupol/Kyjev), Tamara Turlyun (29 let, Dnipro/Kyjev), Maksym Khodak (23 let, Vídeň/Kyjev/Bílá Cerkev), Anton Šebetko (34 let, Kyjev/Amsterdam) a kolektiv Variable name (Valeria Karpan (Kyjev) a Maryna Maryničenko (Kyjev/Zaporoží)).
Zvláštní mimosoutěžní cena uctí památku Veroniky Kožuško, umělkyně z Charkova, která se o cenu PinchukArtCentre ucházela, ale loni 30. srpna tragicky zahynula v důsledku ruského raketového útoku na civilní infrastrukturu města.
Mezinárodní porota vybere z nominovaných vítěze hlavní a dvou zvláštních cen. Vítězové budou vyhlášeni na slavnostním předávání cen ve druhém čtvrtletí roku 2025. Mezinárodní porota udělí hlavní cenu ve výši 400 000 hřiven a dvě zvláštní ceny po 100 000 hřiven. Laureáti rovněž získají finanční podporu na stáže, další vzdělávání, rezidenční pobyty nebo tvorbu nových děl. Návštěvníci výstavy umělců z užšího výběru v PinchukArtCentru budou hlasovat o vítězi Ceny veřejnosti, který obdrží odměnu 40 000 hřiven.
Výstava potrvá do 13. července 2025.
Zdroj: PinchukArtCentre
- Vesmír Lásky – v Kyjevě byla zahájena výstava umělkyně Ljubovi Pančenko
Muzeum historie Kyjeva zahájilo první retrospektivní výstavu výtvarnice, designérky a disidentky Ljubovi Pančenko. Jedná se o první retrospektivní výstavu ukrajinské umělkyně, která se do širšího povědomí dostala až po své tragické smrti. Ljubov Pančenko zemřela ve věku 84 let v důsledku ruské okupace města Buča v roce 2022.
V 60. letech 20. století v období tzv. „chruščovského tání“ pracovala Pančenko jako módní návrhářka v legendárním kyjevském Domě modelů Chreščatyk. Současně se věnovala malbě, grafice a vyšívání, vytvářela národní kroje a kostýmy pro ukrajinské sbory a další umělecké skupiny. V době Sovětského svazu nemohla umělkyně vystavovat a byla úřady perzekuována, její velké výstavní projekty začaly až po roce 2000.
Výstava Vesmír lásky představuje skice modelů oděvů navržených Pančenko, různé oděvy a doplňky, obrazy, koláže, dekorativní malby, fotografie a osobní věci. Kurátorky vypráví o životě umělkyně v kontextu společensko-politických procesů 60. let 20. století a jejího nejbližšího kola přátel, kam patřili disidenti Vjačeslav Čornovil, Mykola Plachotňuk, Alla Horská, Ludmila Semykina a další.
Výstava je ucelenou přehlídkou mnohostranné tvorby autorky, která ji představuje jako originální ukrajinskou výtvarnici, designérku, konstruktérku, vyšívačku a badatelku v oblasti antiky. Díla Liubov Pančenko jsou příkladem toho, jak lze prostřednictvím umění vyprávět o bolesti, ztrátě a boji, ale zároveň si zachovat naději.
Výstava potrvá do 1. června 2025.
Zdroj: Vogue UA
- Ukrajinská divadla představí v březnu sedm očekávaných premiér
Ukrajinská divadla představí v březnu sedm novinek. Ivan Uryvskij inscenuje Shakespearova Macbetha, Mladé divadlo uvádí plastické představení o ukrajinských Amazonkách v černomořských stepích a Divadlo na levém břehu hraje Krále Leara.
Národní akademické divadlo Ivana Franka uvede 1. a 13. března premiéru hry Macbeth. „Tato hra vznikla z mého pocitu ze současnosti,“ říká o Macbethovi Ivan Uryvskij, prozatím nejúspěšnější ukrajinský režisér. Ve hře se režisér a herci zamyslí nad tím, co je v dnešním lidském životě infernální; jakých podob nabývají démoni a čarodějnice v digitální společnosti?
Kyjevské národní akademické mladé divadlo uvede 6. března představení Pramatky stepí.Jedná se o plasticko-dramatické představení o síle, svobodě a lásce. Příběh v režii Niny Zmerzly se odehrává v černomořských stepích v 7. století před naším letopočtem. Jeho středobodem jsou Kosačky, hrdé Amazonky, které žijí podle vlastních zákonů. Co se však stane, když se jedna z nich, mladá Amaga, postaví proti tradicím a bude hledat nejen svobodu, ale i pravou lásku? Hra zobrazuje konfrontaci mezi Kosačkami a skytskými bojovníky prostřednictvím tanečních a plastických řešení, hudbu k představení složil herec a hudebník Ilja Choporov, známý svým muzikálem Kabaret.
Premiéra představení Až utichne bouře zla se uskuteční v kyjevském Divadle na Podoli 7. a 8. března. Hra Richarda Nelsona vtáhne diváka do historie ukrajinského divadla. Děj zobrazuje zkoušení Macbetha divadelním souborem dramatika Lese Kurbase ve 20. letech 20. století: šlo o první inscenaci Shakespeara v ukrajinštině. Zkoušky probíhají na venkově. Zatímco Kurbas a herci navštěvují představení v místním divadle, šest mladých žen – čtyři herečky, klavíristka a tanečnice – zůstávají se svými dětmi. Během večeře si ženy povídají, stěžují si, vtipkují, utahují si samy ze sebe, smějí se a nacvičují tance z divadelní hry – a přitom prožívají bolest, strach a zmatek a zároveň cítí hlubokou potřebu být spolu.
Divadlo Divoké divadlo nastudovalo apokalyptickou komedii Zombies režiséra Dmytra Usova, kterou divákům ukáže 13. a 14. března. Zombie apokalypsa pohltila svět, mizí celé civilizace, ale v ukrajinské vesnici Mali Pistrunci lidé stále žijí své životy plné dramatických i všedních událostí. Když do vesnice přijdou zombie, vesničané je přivítají nejen s překvapením, ale i s vlastními tradicemi. Budou vesničané trpět? Je to možné, ale není to jisté. Budou trpět zombie? Nepochybně ano.
Seznámit se s ukrajinským divadelním uměním je možné také v Praze. Městská divadla pražská představí od 24. února do 24. března již tradiční průřez společnými projekty, které vznikly ve spolupráci s ukrajinskými umělci. Současně uvedou špičkové inscenace ukrajinských tvůrců z prestižních divadel na Ukrajině, v Estonsku a v Polsku.
Program:
- Pondělí 24. února v 19.30 hodin Komedie: Tamara Duda: Dcerka (Národní divadlo Marie Zankovecké Lvov)
- Pátek 28. února v 19.00 hodin Kavárna ABC: Ivan Franko: Ukradené štěstí (inscenované čtení)
- Pondělí 3. března v 19.30 hodin Komedie: Antonina Romanova, Monika Wachowicz: The Border (Grotowski Institut a Studio WACHOWICZ/FRET, Polsko)
- Neděle 9. března v 18.00 hodin Kavárna ABC: Volodymyr Vynnyčenko: Lež (inscenované čtení)
- Úterý 11. března v 19.00 hodin Kavárna ABC: Její místo (komponovaný literární večer)
- Středa 12. března v 19.00 Rokoko: Franz Kafka: Proměna (Městská divadla pražská)
- Pátek 14. března v 19.30 Komedie: Olga Drygas: Spy Girls (Vaba Lava, Tallinn, Estonsko)
- Sobota 15. března v 19.00 hodin Kavárna ABC: Lesja Ukrajinka: Lesní píseň (inscenované čtení)
- Neděle 23. března v 19.30 hodin Komedie: Albert Camus: Caligula (Národní divadlo Ivana Franka, Kyjev, Ukrajina)
- Pondělí 24. března v 19.00 hodin Rokoko: Sylvie Germain: Kniha nocí (Městská divadla pražská)
Další informace na stránkách Městských divadel pražských.
Zdroj: Vogue UA
Archiv:
