Rusové od začátku totální invaze na Ukrajinu poškodili 1300 budov kulturní infrastruktury, 505 z nich bylo zcela zničeno. Nejvíce utrpěly klubovny a komunitní centra, které tvoří 47% poškozených budov. Kromě toho bylo ostřelováním poškozeno více než 500 památek kulturního dědictví Ukrajiny [https://bit.ly/3ljXmJj].
Ztráty kultury na Ruskem okupovaném území Ukrajiny není možné v současné době přesně vypočítat – do svobodného světa se dostávají jen útržkovité informace o Rusy vyrabovaných muzeích a spálených knihovních fondech, stejně jako o zmizelých soukromých uměleckých sbírkách. Předběžně se hovoří o desítkách tisíc ukradených kulturních předmětů. Některé z nich se postupně daří vracet zpět na Ukrajinu [https://bit.ly/3YXXOKT], některé však budou také nenávratně ztraceny.
Ukrajinská kultura projevuje mimořádnou odvahu a odhodlání. Nehledě na těžké zkoušky, kterými prochází její tvůrci, žije dále a pomáhá udržet v ukrajinském lidu zdravý bojový duch. Ukrajinští umělci se nejen snaží svou tvorbou pomoci domácímu publiku vypořádat se s traumaty války, ale zároveň šiří povědomí o své zemi v zahraničí, a to doslova na všech kontinentech.
MKČR bude pravidelně každý týden ve spolupráci s Tetianou Okopnou přinášet zprávy z ukrajinské kultury, jako důkaz, že ukrajinská kultura žije ve své rozmanitosti, že se nevzdala a nepodlehla.
Podoby ukrajinské kultury – 9. 9. – 23. 9. 2024
- Když kultura je válečným cílem, musíme objekty kultury považovat za kritickou infrastrukturu
Od začátku rozsáhlé ruské invaze zahynulo 123 ukrajinských umělců, kteří narukovali do Ozbrojených sil Ukrajiny. Dále Rusko zničilo nebo poškodilo na území Ukrajiny více než tisíc objektů kulturního dědictví. Tato čísla zveřejnil 21. září ministr kultury a strategických komunikací Mykola Točyckyj v živém vysílání veřejnoprávní televize Jedyni Novyny. Podle něj je otázka zachování ukrajinské identity coby součásti evropského dědictví otázkou národní bezpečnosti.
Jen v září tohoto roku se v Ukrajině rozloučili s básníkem Tarasem Iljou a hercem Oleksandrem Serďukem, kteří zahynuli v bojích s ruským okupantem. Taras Ilja byl synem básnířky Valentyny Otroščenko a básníka, čelního představitele tzv. „kyjevské poetické školy“ Valerije Ilji. V roce 2013 se stal laureátem literární ceny Olese Hončara pro začínající autory. Po absolvování Ústavu filologie Kyjevské Ševčenkovy univerzity byl v srpnu 2023 povolán k výkonu branné povinnosti.
V září v bojích padl herec činoherního divadla z Dnipra Andrij Kasjanov, bylo mu teprve 27 let.
„Naši mezinárodní partneři si dobře uvědomují, že tato válka má charakter genocidy. Uděláme vše pro to, aby ruská agrese byla prezentována u mezinárodních soudů jako genocidní,“ dodal Mykola Točyckyj.
Velvyslanec Velké Británie v Ukrajině Martin Garrix v rozhovoru pro deník Ukrajinská pravda rovněž zdůraznil, že je důležité finančně podpořit obnovení poškozené kulturní infrastruktury. „Nedávno jsem navštívil velmi krásné město Baštanka v Mykolajivské oblasti. Tam jsme zafinancovali rekonstrukci kulturního domu, který byl poškozen při ostřelování. Teď je z něj centrum společenského života ve městě – zpíval jsem tam se sborem důchodců ukrajinské písně. Je to jen jeden z mnoha příkladů, který dokazuje, že kultura je centrem komunity. A že obnovou kulturní infrastruktury můžeme podpořit obnovu, odolnost a odpor ukrajinského lidu“.
Zdroj: Ukrajinská pravda
Foto: Stránka z deníku padlého Tarase Ilji / Facebook
- Ukrajinská instalace na festivalu Burning Man v USA
Festival současného umění Burning Man byl zahájen 25. srpna v nevadské poušti Black Rock. Ukrajina na festivalu představila působivou instalaci s názvem „I`m Fine“. Sochu z válečných artefaktů vytvořili ukrajinský umělec Oleksij Saj a zakladatel mediálního projektu Ukrainian Witness Vitalij Dejnega; na projektu se celkově podílelo přes 25 lidí.
Desetitunová, sedm metrů vysoká instalace je vyrobena z válečných artefaktů nasbíraných na deokupovaných územích, mezi nimiž jsou stovky rozstřílených dopravních značek, solárních panelů, satelitních antén, poničených značek s názvy obcí a rozbitých plotů. Z těchto fragmentů vytvořil umělec Oleksij Saj instalaci v podobě věty „I am fine“, která si pohrává s odpovědí Ukrajinců na zdvořilostní otázku „Jak se máš?“.
Nejčastěji se v instalaci opakují zničené nebo rozstřílené dopravní značky „Přechod pro chodce“, je jich celkem dvanáct. „Tímto si vzdáváme hold lidem, které Rusové na začátku války zabili jen proto, že přecházeli silnici nebo jeli služebně na kole“, vysvětlil Deynega. Dalším populárním artefaktem je dopravní značka „Pozor, děti!“
Podle slov ukrajinského týmu byla instalace na festivalu Burning Man přijata velmi emotivně: mnoho lidí plakalo, když se dotýkali ostrých hran sousoší.
Součástí instalace byl hudební set od ukrajinského vojáka a hudebníka DJ Tapolsky. DJ Tapolsky ve svém díle použil nahrávky hlasů své matky, spolubojovníků a přátel, kteří odpovídali na otázky: „Jak se máš?“ a „O čem sníš?‘. Hudební set se stal jakýmsi manifestem nezničitelnosti, který v divácích vyvolal intenzivní emoce a reflexe. Návštěvníci přicházeli k instalaci a vyjadřovali jejím autorům slova podpory a vděčnosti. Mnozí přiznali, že instalace jim pomohla lépe pochopit realitu života za války.
Účast Ukrajiny na festivalu Burning Man 2024 je názorným příkladem toho, jak umění, hudba a kultura mohou sjednotit lidi a upozornit na palčivé problémy současnosti. Instalace „I´m Fine“ se stala symbolem boje za svobodu a připomínkou síly umění jako prostředku globálního vlivu.
Zdroj: Vogue UA
Foto: Instalace „I´m fine“
- Do boje o Oscara půjde za Ukrajinu krimi drama La Palisiada
Kandidáta na Oscara vybral ukrajinský oscarový výbor 9. září. V letošním roce se 14členný výbor rozhodl vyslat kriminální drama La Palisiada režiséra Filipa Sotnyčenka.
„Členové výboru se podrobně seznámili s přihlášenými filmy, diskuse byla bouřlivá a konstruktivní,“ uvedl Dmytro Sucholytkyj-Sobčuk, předseda výboru. Za filmem La Palisiada se umístily snímky Dům slova. Nekonečný román Tarase Tomenka; Byli jsme rekruti Lubomyra Levyckého; dokument ZachycenoOksany Karpovyč.
La Palisiada vrací diváky do roku 1995. Film sleduje příběh dvou starých přátel, policejního vyšetřovatele a soudního psychiatra, kteří vyšetřují vraždu svého kolegy. Situaci komplikuje skutečnost, že do zakázaní trestu smrti na Ukrajině zbývá už jen pět měsíců. Vizuální styl snímku byl vytvořen pomocí celuloidových a digitálních technik včetně natáčení retro videokamerou, k níž producenti sháněli poslední dochované filmy téměř po celém světě.
Debutní film Filipa Sotnyčenka již dříve získal cenu za nejlepší režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Sarajevu a byl oceněn jako nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu Kino Pavasaris ve Vilniusu. Obdržel také cenu FIPRESSI na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu a hlavní cenu ukrajinské asociace filmových kritiků Kinokolo.
Film La Palisiada získal šest cen Zolotá Dziga, které uděluje Svaz ukrajinských filmových kritiků, a to zejména za nejlepší režii, hlavní mužskou roli, hlavní ženskou roli, nejlepší scénář, střih, zvuk a nejlepší soundtrack. Ceny Zolota dziga byly předány v Kyjevě v pátek 13. září v celkem 22. kategoriích, ve kterých bylo oceněno celkem osm filmů.
Zdroj: Suspilne Kultura
- „Hra bez jasně daných pravidel“ – městská galerie v Sumách uvede dvě autorské výstavy
Severoukrajinské město Sumy se poslední dobou denně objevuje v denních zprávách v souvislosti s raketovými útoky ruské armády na příhraniční krajské město. Kulturní život se ve městě nicméně nezastavuje.
Agentura pro propagaci města Sumy otevře 24. září dvě výstavy v Městské galerii Sumy. Svá díla zde představí Stanislav Taranec a Ljubov Jarova. Vstup na výstavy je zdarma, expozice budou otevřeny od 11:00 do 19:00 hodin všechny dny kromě pondělí, a to až do 6. října.
V 16:00 bude zahájena výstava Pocity umělkyně Ljubovi Jarovy. Autorka se narodila v hornickém městě Roveňky v Luhanské oblasti. Výtvarné umění vystudovala na Luhanské univerzitě, kde poté vyučovala. Po ruském vpádu na Donbas v roce 2014 se přestěhovala do Sum. Zde již měla několik autorských projektů a účastnila se mnoha mezinárodních kurátorských výstav. V roce 2020 získala hlavní cenu na mezinárodním festivalu Wonder Fest Georgia.
Poté jsou obyvatelé Sum zváni na vernisáž výstavy místního umělce Stanislava Taranece Hra bez jasně daných pravidel. Od roku 2019 Stanislav Taranec působí jako herec a scénograf v divadle Ňaňkiny. Scénické projekty ovlivnily i jeho výtvarný styl. Považuje se za naivního umělce, jelikož výtvarné umění nikdy nestudoval. „Sám autor považuje naivní umění za maximálně svobodné, upřímné a perspektivní,“ píší organizátoři výstavy.
Zdroj: CUKR
Foto: Plakát k výstavě Stanislava Taranece
- Ukrajinský výtvarník Serhij Majdukov získal ocenění na World Illustration Awards 2024
Knižní ilustrace ukrajinského umělce Serhije Majdukova Ruský kolonialismus zvítězila v prestižní ilustrátorské soutěži World Illustration Awards 2024. Majdukov obdržel cenu Highly Commended Book Cover za návrh obálky knihy novináře Maksyma Eristavi o ruském kolonialismu vydanou v ukrajinském nakladatelství Ist Publishing. Porotci ocenili expresivní kresbu černou olejovou tužkou na bílém pozadí. Anna Ridley, vedoucí dětského nakladatelství Thames & Hudson, popsala obálku knihy s vítězným obrazem: „Odvážný a střídmý přístup se syrovostí tahů tužkou. Vyniká jako moderní kniha, která má co říct.“
Kniha Ruský kolonialismus je jakýmsi průvodcem po ruských koloniálních invazích a zločinech. Kniha byla inspirována vláknem ukrajinského novináře Maxima Eristaviho na sociální síti X o válkách rozpoutaných Ruskem za posledních sto let. Publikace obsahuje fakta o posledních 48 názorných příkladech ruského kolonialismu, je doprovázená ilustracemi ukrajinských umělců.
Serhij Majdukov je ukrajinský umělec. Spolupracoval se zahraničními periodiky The Guardian, The New Yorker, The Washington Post, The New York Times, The Financial Times, The Wall Street Journal, Die Zeit, The Economist, The Atlantic a mnoho dalších.
V roce 2023 měla být Majdukovovi udělena Remarqueova cena míru, jíž však odmítl převzít, protože druhou laureátkou se stala ruská spisovatelka Ljudmila Ulická.
Zdroj: TyKyiv
Foto: Obálka knihy Ruský kolonialismus / theaoi.com
- Cenu Vasyla Stuse za rok 2024 získala ředitelka Charkovského literárního muzea Tetiana Pylypčuk
Ředitelce Charkovského literárního muzea Tetianě Pylypčuk byla udělena Cena Vasyla Stuse za rok 2024. Tetiana Pylypčuk se věnuje výzkumu ukrajinské literatury 20. a 30. let 20. století, zabývá se také současnými trendy v muzejní komunikaci a propagaci muzejních sbírek široké veřejnosti. V letech 2022-2024 byla uměleckou kurátorkou festivalu Pátý Charkov, který ve městě pořádá básník Serhij Žadan. Od roku 2021 řídí literární rezidenci Slovo.
V Charkově se totiž nachází obytný dům Slovo, postavený sovětským režimem v roce 1930 speciálně pro ukrajinské spisovatele. Ve 30. letech byli téměř všichni obyvatelé tohoto domu sovětskými úřady perzekuováni za své proukrajinské postoje. Před několika lety zřídilo literární muzeum v jednom z bytů tohoto domu rezidenci pro umělce. Charkovskou literární rezidenci Slovo již navštívili český básník Igor Malijevský, později novinář Ondřej Kundra, spisovatelky Iva Pekárková a Alena Zemančíková.
„Muzeum vzniká tam, kde je komunita, každodenní práce a každodenní láska, takže tuto cenu považuji za ocenění práce celého týmu Charkovského literárního muzea. Proč lidé chodí do muzeí? Přicházejí pro paměť, aby do ní mohli zasadit svůj osobní příběh,“ řekla Pylypčuk po předání ceny. „Naše generace už konečně musí definitivně zničit impérium, proti kterému bojoval disident Vasyl Stus a mnozí před ním“, dodala ředitelka Charkovského literárního muzea.
Cena Vasyla Stuse je každoročně udělována spisovatelům, výtvarníkům, režisérům, hudebníkům, kulturním manažerům a veřejným činitelům za přínos ukrajinské kultuře a silnou občanskou pozici. Je to jedna z nejdéle existujících ukrajinských cen v oblasti kultury. V roce 1989 ji založila Ukrajinská asociace nezávislé tvůrčí inteligence v čele s disidentem Jevhenem Sverstjukem. Od roku 2016 ji spolupořádají PEN Ukrajina a Kyjevo-Mohyljanská akademie v Kyjevě.
Zdroj: Chytomo
Foto: Tetiana Pylypčuk přebírá Cenu Vasyla Stuse v Kyjevě
- „Ten den“: kapela Okean Elzy vydala nové album
Ukrajinská legendární popová kapela Okean Elzy vydala po osmi letech první nové album. Ten den je desátou deskou kapely, která letos slaví 30. výročí svého založení. Album obsahuje 12 písní a lídr kapely Svjatoslav Vakarčuk ho popisuje jako „lehké, inspirativní a skutečné“.
Na albu kapela pracovala několik posledních let. Otevírá ho osobní a autobiografická skladba Mukačevo, věnovaná rodnému městu Svjatoslava Vakarčuka, který je také autorem všech textů OE. V písni zmiňuje o třech obdobích svého života: o dětství v 80. letech v Mukačevu, o dospívání v 90. letech ve Lvově a o devadesátých letech v Kyjevě.
„Toto album si spojuji s probuzením, s návratem k sobě“, říká Vakarčuk. Na obalu nové desky je stylizovaný květ sakury, který je symbolem probuzení života, každoročního znovuzrození.
Poslechnout si album: https://okeanelzy.com/en/music-en/
Zdroj: Vogue UA
Foto: facebook.com/okeanelzyofficial
- V Charkově hrají divadlo o charkovské umělecké scéně začátku 20. století
V Charkově se konala premiéra divadelní hry CHARTEDE nezávislého divadla Nafta pojednávající o literární scéně Charkova ve 20. letech minulého století. V divadelním představení vystupují významné osobnosti, například spisovatelé Majk Johansen, Mychajlo Semenko, Mykola Chvyljovyj, divadelní režisér Les Kurbas a další, kteří byli za svou tvorbu a proukrajinskou pozici sovětským režimem popraveny.
Navzdory tomu, že Rusko v posledních dnech výrazně zesílilo ostřelování Charkova, premiéra a další dvě reprízy byly vyprodané. „Svědčí to jen o tom, že naše přifrontové město touží po aktivním kulturním životě“, říká režisérka a herečka Nina Chyžna.
Název hry CHARTEDE 20 znamená Charkovská divadelní a výzkumná expedice do 20. let. „Hledali jsme název, který by odkazoval na dobu, o které hovoříme. Nakonec název vymyslela režisérka Nina Chyžna, jako inspiraci použila názvy dobových literárních spolků (např. VAPLITE),“ vysvětlila dramaturgyně Ljuba Ilnycka.
V představení se prolínají tři roviny. Jsou to životní osudy spisovatelů, pak ukázky z jejich děl a nakonec intimní herecké reflexe současných událostí ruské války proti Ukrajině. Divák sleduje, jak se imaginární světy z uměleckých děl proměňují v reálnou současnost.
Hra je uváděna s živým hudebním doprovodem. Skladatel Dmytro Malyj vytvořil partituru, v níž nástroje – violoncello, klarinet a klavír – doplňuje hlas, který pozpěvuje náhodné zvuky připomínajících futuristickou poezii.
Po charkovské premiéře hra zamířila do Kyjeva, kde byla uvedena 19. září na jevišti Scény 6.
Divadlo Nafta bylo založeno v Charkově v roce 2018. Jedná se o nezávislou platformu, která nemá pevné obsazení a přísná pravidla. Představení divadla často vycházejí z klasických děl, která dostávají moderní interpretaci.
Zdroj: Hromadske radio
- Premiéra baletu Alenka v zemi za zrcadlem v Kyjevě
Kyjevské divadlo moderního baletu Kyiv modern ballet uvede 30. listopadu v ukrajinské metropoli nový balet Alenka v zemi za zrcadlem. Hudbu k inscenaci vytvořil ukrajinský elektronický skladatel Ivan Harkuša (známý jako John Hope) a je syntézou ambientu, elektroniky a instrumentální hudby.
Balet Alenka v zemi za zrcadlem je novou interpretací klasické pohádky Lewise Carrolla prizmatem současné choreografie. Choreografka a režisérka, sólistka Kyjevského divadla moderního baletu Kateryna Kurman ztělesňuje vnitřní svět postav prostřednictvím složitých tanečních forem. Těžištěm baletu jsou Alenčina fascinující dobrodružství plná tajemství a úzkostí v bizarním světě dospívajících snů. Alenka, vtažená do víru tohoto tajemného světa, se každým krokem vzdaluje realitě a noří se hlouběji a hlouběji do labyrintů svého podvědomí.
Autorem kostýmů je výtvarník Dmytro Kurjata, který hodně pracuje s kontrasty mezi každodenním životem a světem sci-fi. Návrhy kostýmu vycházejí především z estetiky surrealismu. Danylo Vasylenko pracuje na scénografii: pro představení vyvinul transformující se struktury, které vytvoří iluzi pohybu kolem Alenky.
V hlavní roli se představí Sofie Guseva, tanečnice Kyjevského divadla moderního baletu. Premiéra se uskuteční 30. listopadu v Mezinárodním centru kultury a umění v Kyjevě.
Zdroj: Vogue UA
Archiv:
